Každý máme své vzpomínky z dětství, odkazy, které nám zanechali naši nejbližší. Nemusí to být konto v bance a zlaté bohatství, aby nám utkvěla v srdci ta nejvzácnější vzpomínka na ty nejmilejší.
Krátký návrat do mládí, v němž citové hodnoty předčí hmotné bohatství.
Myslíte si, že jste bohatí? Já určitě ano! Nevlastním sice ani vilu, ani bazén, ba ani přepychové auto. Mám však něco, co bych nedala za nic na světě. Je to pár drobností po mé mamince. Jsou to především obrazy a keramika, které s láskou malovala a pak dáreček malý a tenký, co se vejde do dlaně. Malý, zdánlivě obyčejný kapesníček. Je nás sedm sourozenců, ale u mamky jsem tehdy bydlela už jen já a vdaná sestra. Na pravidelnou návštěvu přicházela ještě jedna za sester, která už bydlela mimo domov. Byl to takový nepsaný rituál, sobotní, nebo nedělní posezení při kávě. Sedávalo se ve velké kuchyni, kamna příjemně hřála a my i tentokrát poprosily mamku, ať vezme harmoniku a jako vždy na ni zahraje. Ty písničky, které znala a naučila i nás, mají pro nás velkou cenu. Její zpěvník s lidovkami převážně moravskými a valašskými „pěsničkami,“ se dnes už jen tak nevidí. A ty nádherné texty, které chytí za srdce každého, se dnes pomalu vytrácí do pozadí. A je to určitě velká škoda! Tehdy, při jednom takovém májovém sezení, nám mamka povídá. „Koupila jsem kapesníky, to je v dnešní době terno!“ A my tři hned spustily, že je chceme vidět. „No co, normální kapesníky, co na nich chcete vidět, ale jsem ráda, že byly.“ Kapesníčky měly čistě bílý podklad a po obvodu i uprostřed byl samý pestrý kvítek. Moc se nám líbily a tak jsme se rozhodly, že si je prostě schováme na památku. A to by nebyla naše mamka, která hned rozhodla. „Tak dobře, když chcete smutnit, tak se vším všudy! “Každé z nás na milý kapesníček napsala své motto: „Nesmrkat, nefňukat! Jitce, Janě, Elišce od maminky 5.5.1974.“ A tak šel čas. Každá z nás šla svým životem. Pravdou však je, že kapesníček v něm sehrál nemalou roli. Kdykoliv nám bylo ouvej, byl zde a pak se stačilo na něj jen podívat a číst - Nesmrkat a nefňukat! Takto prozíravě radila mamka a v té chvíli bych přísahala, že ji tady slyším !
