Jak snadno z lidí dělat tupce

Čistě nepolitický blog, těm se na hony vyhýbám, kdo mě zná, už to ví. Ale i tak se může člověku přitížit.

"Viróza, trombóza, dávivý kašel....", tak z tohoto výčtu nemocí, mě postihla právě ta první. A chtělo to postel a vyležet. Vždycky tvrdím, že když mě začne chutnat víc čaj, než kafe, není se mnou něco v pořádku. Já, takový kafař, který už jen při čtení kafových říkanek od blogerky Zdeny slintá, jsem najednou dávala přednost čajům všeho druhu.

A šup do postele, Jitko, musíš být fit a neroznášet bacily! Chvilka čtení mě zmáhá, jako dekoraci si pustím telku. Jó, to by šlo, sleduji pořad o zvířátkách, to je ono, ten pravý relax. A lehce usínám.

"Lidičky, lidičky, kde to vázne?" ozve se náhle v mé ložnici a já zmateně hledím kolem sebe. Z obrazovky na mě zírá prsatá blondýna a řve jak u kolotočů. Vedle ní bliká právě probíhající akce : 

Těžká hra. Najdi jeden rozdílný obrázek! Tři fota miminek, na kterých i mé znavené oko na první dobrou vidí rozdíl. A už se ozývá první šťastlivec, vyhrává pět set korun. No nekup to! Toto vše sleduji v polospánku, ne a ne najít ovladač. Nevadí, zdřímnu si ještě. Moje opětovné probuzení zapřičinilo zřejmě vysoké cé blondýny.

"Ale já už toho mám vážně dost, milí přátelé, já tady nejsem pro srandu. Asi nikdo z vás nechce deset tisíc, jinak si to nedovedu představit. Já vím, je to těžká hra, ani já nenajdu ten rozdíl, ale dám vám ještě po -sled-ních pár minut, nic víc."

Takže pěkně povýšili částku, pomyslím si a jen zírám, že jsou tam již hodinu stále stejné obrázky. Je mi nad slunce jasné, že se právě hodinu chytají rybičky do pověstného rybníčku, ale žádná se nedostane ven.

"A už to fičí na Poříčí, moji zlatí boubelatí", notuje si bloncka a dodává, že asi z nás diváků dostane infarkt (což by bylo škoda, je ještě moc mladá).

"A tak udělám poslední gesto pro vás, moji milí a na-pos-led navýším částku na dva-náct tisíc!" řve už z plných plic. A to už i mé virózou napadené tělo skoro kapituluje.

"Taková částka, Jitule, stačí jenom jediný, vyťukat to blbý číslo na mobil a je to doma, v suchu! Blíží se Vánoce, babko, taky nesmíš zapomínat na ty dva okatý vnuky, přilepšíš jim, ti budou čubrnět", oblbuje mě jakýsi vnitřní hlas.

To je přece ono! A moje ruka se namáhavě posunuje na místo, kde leží mobil, už už tam bude, ještě kousek, pak zašmátrá a ovladačem konečně vypne tu hrůzu.

"Jitule, stačilo. Dost na tom, že tě zblbla viróza, z té se vyléčíš, ale z blbosti už asi těžko."