Když ses narodil, a později pak zvládl první krůčky, měla jsem obavu z toho, aby jste s bráchou po mně nezdědili útěky ze školky a pak nešikovnost ve sportování. Naštěstí se tak nestalo.
Kdepak tělocvik, pro mě nic extra zážitek. Každýmu to není dáno do vínku. Ještě tak míčové hry, něco málo zvládnout na kruzích. Hrazda mě po nocích strašila zrovna tak, jako rovnice. Takový výmyk na hrazdě, mě dokázal načisto rozhodit. Ale nedávno jsem četla, že nějaké známé celebritě, nešlo přeskočit přes kozu, takže až tak nejhorší jsem nebyla, protože přes kozu, přes tu, jsem vážení, skákala bravurně!
Ale běh, ten patřil mezi mé mínusové aktivity. Po pár metrech jsem byla naprosto u konce s dechem, píchalo mi v boku a tím pádem byl i můj výkon u konce. To Ty, s bráchou, jste naštěstí ode mne nepochytili. Mrštnost vašich nožek, jsem měla možnost sledovat už od raného dětství. Nebyla kolikrát šance vás dohonit a zabránit tak v mnoha pádech, kde výsledkem byly "naštěstí", jen dodřený kolena. Co se týká vzrůstu, oba jste byli spíš malí, zvlášť Ty. Pamatuji si na okamžik, kdy jsem Tě vyhlížela z okna a mapovala, kde se asi nacházíš. Slyšela jsem jen hrozný křik, ale vidět Tě nikde nebylo. Vystrašeného, ve vysoké trávě a kopřivách, Tě tehdy objevil ochránce bráška.
Jsem hrozně ráda, že Ti sport a hlavně běh učaroval. Běžet maraton, není jistě jen tak. Věnuješ tomu maximum a to je fajn. To si piš, že každá mamča, bude mít o své potomky strach, ať jim bude třeba padesát. Zrovna tak to mám i já, nejsem žádná výjimka. A věř tomu, že taková esemeska, třeba jen o třech slovech, každou maminu uklidní. Když mi od Tebe přišla zpráva z Amsterodamu, že sis maraton nádherně užil, musím říct, že mě až rozbolely nohy, jak jsem Ti "pomáhala" a zároveň se mi náramně ulevilo. Zrovna tak po včerejším, pražském maratonu, si stačilo přečíst, že "už jsem doběhl" a byla jsem šťastná. Jednak proto, že jsem to nemusela běžet já, ale hlavně proto, že Tě to naplňuje.
Obdivuji Tě a všechny, kteří se na maratonskou cestu vydají. Neúnavného Járu, který nesmí na dráze chybět a podporujete se tak navzájem. Skvělou blogerku Zuzku, která s během začala až v pozdějších letech (i když mě, sportovní dřevo, k tomu stejně nedonutí). Fandím Ti a moc si přeji, aby jsi zvládl každý maraton, i ten životní, hlavně v pohodě.
