....Jako kdybych tady byla s váma. Vím, že je v těch datech občas zmatek, to je asi dobou, na tom nezáleží, jestli je právě MDŽ, nebo svátek matek. To hlavní přece je, že se všichni sejdete, jako rodina, přátelé, dokud, je čas...
Jako bych Tě slyšela, mami....to Tvé, "hlavně zvesela a žádný smutky", jsem všem pěti sestrám vyřídila a dokonce jsem to už zmiňovala i tady, na blogu. Dobře vím, že při návštěvách u Tebe, smutek neměl místo, ač byly v Tvém životě krušné chvíle. Přesto jsi nás nabíjela energií, fakt netuším, kde jsi ji čerpala.
Vidíš, dnes si lidé staví prostorné byty, velikánské kuchyně, jídelny.... Je to až k nevíře, že vy s taťkou a nás, sedm dětí, se vešlo do jedné, nevelké kuchyně, kde jsme se ze všeho nejraději scházeli. Pěkně u kamen, tam bývalo nejlíp. Tvoje buchty, mami, voněly po celém bytě. Já jsem taky právě dopekla, ale Tvoje byly jiné, lepší. Víš, jak se to říká. Máminým buchtám, se nic nevyrovná. To tvrdím i já a třeba to budou říkat i mí kluci. To samé s Tvou skvělou čalamádou, dýní a nebo pomazánkou. Ač do ní dávám stejné ingredience, je prostě jiná. Určitě to je tak určeno a tak to má být.
V té nevelké kuchyni a vůbec v našem bytě, se odehrálo tolik oslav, jak narození, svateb, tak i různých výročí. Jako korálky na šňůrkách, přicházelo jedno vnouče, za druhým.... Jako by to bylo včera, vzpomínám na den, kdy se sestře narodil syn Martin. Bleskurychle jsi zareagovala, co jiného taky honem připravit. Odnesli to samozřejmě králíci, které jsme chovali ve velkém a ze kterých byl skvělý gulášek, skryté rezervy domácího vínka a vnouček se tak mohl oslavit. Jak tehdy skromné, viď? Asi by ses hodně divila, že dnes, je domácí králík skoro luxus a tráva, pro kterou jsme chodili světa kraj, se dnes dává do kompostu a někde se neseče vůbec. Vnoučat jsi přivítala před a potom ještě mnohem víc. A vždycky jsi dbala na to, aby byli všichni slavnostně přivítáni do rodiny a dbali Tvých moudrých rad. "Mirko, Staníku, Danko, Fando, Tomíku....a vy všichni ostatní, hlavně držte spolu pohromadě a scházejte se, dokud to jde!"
Mami, takže hlásím, že se stále všichni scházíme a dodržujeme tak velice rádi zvyky, které jsi nám vštěpovala. A tak nějak tuším, co asi říkáš na ty dnešní velké, prostorné paláce, které se teď všude staví. "Je to sice hezké, děvče, moc hezké, ale jenom si myslím, aby se od sebe, lidi v tom prostoru, čím dál víc nevzdalovali a aby si vůbec k sobě našli cestu."
Ale, mami, přece jsi chtěla na veselou notu, žádné chmury, buďme proto optimisté. Takže nejen dnes, v Den matek, ale i jindy, uvážu kytičku Tvých oblíbených frézií, pak zavolám těm našim holkám, a zajdeme za Tebou. Pěkně ten svátek oslavíme, a bude nám spolu opět fajn, domluveno?
Související článek: http://stanclova.blog.idnes.cz/c/408639/Frezie-pro-maminku.html
