Jak jsem pohřbila svůj profil

Jmenuji se Mirka Stajková a jsem závislá na Facebooku. To bych asi řekla na sezení Facebookholiků. Žádné takové sezení se však u nás nekoná a tak jsem se s tím musela poprat sama...

Svůj profil na FB jsem si založila před lety, když byl pouze v angličtině, kvůli kamarádce, která byla v Americe a chtěla poslat nějaké fotky. Pár měsíců jsem měla v přátelích pouze jí. Pak byl FB přeložen do všech světových jazyků a kamarádi se začali hrnout. Byla to sranda, měla jsem svou partu pořád online, psali jsme si, šťouchali se a komentovali příspěvky. A tak začala moje závislost na Facebooku.

Veškerý svůj volný čas jsem trávila na počítači a projížděla profily a fotky svých přátel, přidávala své fotky a sledovala, komu se líbí. Lidé, kteří mě někde potkali, avšak neprohodili se mnou jediné slovo, posílali žádosti a já je vesele odklikávala. „Přátel“ přibývalo a já měla co sledovat.

Pak přišel průser. Chytré telefony a hry. To bylo něco pro mě. Pěstovat si farmičku, oblékat si panenky, ničit bonbóny, stavět města a střílet naštvané ptáky. Než jsem vyšla do opravdového světa, plácala jsem se hodiny v tom virtuálním. Online jsem byla celý den a pořád čekovala, co je nového a zalévala zahrádku. Pak nastaly dennodenní hádky s mužem. Tak moc jsem byla ponořená do her, že jsem zapomínala, že vůbec nějakého muže mám. Přišlo ultimátum Buď a nebo. Vztekala jsem se, brečela, hádala se a nakonec vymazala hry. Profil mi zůstal. A nějaký čas byl klid.

Stejně jsem pořád sledovala známé i neznámé a jejich „Selfíčka“, fotky z koupelen, nohou, jídel, řetězcová videa, jak se pije pivo na ex, fotky dětí na nočníku s komenty „dnes jsme udělali první bobek“ atd. Pořád dokola. Copak se život točí kolem FB? Můj se točil. Nebyla jsem nikdy tedy tak šílená, abych si obnovovala své statusy každých pět minut, od ranního hovínka až po vydatnou večeři jako někteří. Ani jsem si nedělala Selfie a nefotila se v koupelně. Ale smála se těm, co jo a četla vše. Takže nevím, co je horší.

Po probuzení hurá na FB, do práce, z práce opět na FB a spát. Každý den. Do toho jsem si spustila „na tajňáka“ opět novou hru. To, že jsem asi pořádný závislák, jsem si uvědomila, když jsem nemohla usnout, protože mi před očima lítaly barevné kostičky z hry. Začala jsem přemýšlet, proč to vlastně dělám. Proč svůj drahocenný čas trávím ve virtuálním světě, když si mohu užívat ten opravdový. Nemohla jsem si ale pomoct. O tom, že smažu FB jsem jen mluvila a už tak byla pro smích i sama sobě. Promazala jsem šest set přátel na osmdesát vyvolených. S hrou byl ale problém. Ještě jedno kolo a konec, říkala jsem si měsíc, možná dva. A pak přišel zlom. S hrou jsem smazala celý profil a tak i veškerá lákadla. Žrout času byl pryč. 8.8 jsem po sedmi letech pohřbila svůj profil. Doufám, že napořád. Ono totiž stačí zadat adresu a heslo a profil se vám aktivuje se vším všudy.

A tak se držím. A víte co? Najednou mám čas na všechno, na co jsem díky své závislosti čas neměla. Čtu knížky, maluju a píšu. Nic mě neláká a nezdržuje. K nedávným třicátým narozeninám mi sice nepopřálo dvě stě lidí, zato mi ti nejbližší popřáli z očí do očí a zbylí čtyři poslali sms. Komentovat všechny chodím do kavárny, s mužem se spojuji v ložnici, s kamarádkami se pošťuchuji v baru, sdílím své zážitky u dobrého jídla, rajčata sklízím na zahradě a hry? Jo hraju si teď se psem…

Život offline je prostě božííí!!!