Můj rok blogu na iDnes

Konečně se mohu pochlubit, že jsem u něčeho vydržela déle než měsíc. Můj blog na iDnes slaví rok. Na zdraví...

Někomu se to může zdát málo, pro mě je to však obrovský úspěch. Jsem totiž ptáček přelétavý, co by všechno dělal, pak vidí něco jiného a ejhle, letím dál. U ničeho nedokážu vydržet dlouho.

„Budu psát,“ svěřila jsem se jednou večer svému manželovi se svým úžasným nápadem.

„Popovídáme si o tom za dva měsíce, ano?.“ Odpověď byla jasná. Zná mě jako své boty.

Ale otázka byla KDE? Vše jsem měla dokonale vymyšlené. Napíšu pár článků, pošlu je na různé servery, oni se o mě budou prát, já si pak vyberu, stanu se externí redaktorkou a bude to. A bylo to. Jednoduché jako facka. Nikdo se neozval.

A tak jsem si založila blog na iDnes. Budu psát pro Ní. Než jsem však odklikla svůj první článek, trvalo to 4 dny. Pak jsem napsala ještě čtyři články, než jsem se rozhodla publikovat i na Něm. Psát pro onaDNES byla jedna věc, ale skočit pak na Něho věc druhá. Bála jsem se, jestli nebudu trapná. Čtenost byla dobrá (psala jsem o Facebooku), komentáře všelijaké a já se radovala. A dokonce mi přišel první mail od čtenáře. Jsem dobrá, chodí mi maily, radovala jsem se. Otevřela jsem ho a: „Jste trapná, pište raději o politice“. Hřebínek mi hned spadl. Asi jsem urazila nějakého zrcadlového selfíčkáře, co se v mém článku poznal, chlácholila jsem se.

O politice psát nikdy nebudu. Proč? Za A: V politice se nevyznám od té doby, co na Nově skončili Gumáci (což mi připomíná, že výrobci gumových postaviček by dnes měli velmi napilno s výrobou nových a nových ksichtů), za B: nebudu si přece kazit den a za C: zde je hodně kvalitních blogerů, kteří o ní píšou a zajímají se. Prosím, čtěte je.

Na ten samý článek mi přišel i druhý mail: „Moc rád bych viděl tvé nahé fotky z vany.“ Ups. Co na to napsat. Zbaběle jsem mail smazala a přemýšlela, jestli mi to za to stojí.

Jenomže, když jednou začnete blogovat, nedokážete přestat. O čem jenom psát? Honí se mi pořád hlavou. Zajímají někoho moje plky? Nebo jsem jediná, kdo se tomu směje? U některých článků mi přijde, že ano. Podle karmy, kterou jsem pochopila až časem (ano, jsou to ty dvě oranžové věty s otazníkem a vykřičníkem:-).

Ale nechodí mi jen negativní a oplzlé maily. Od jedné paní jsem dostala krásný dlouhý mail, že se po přečtení jednoho článku se smála, až brečela, což se jí dlouho nestalo. A děkovala mi. A já měla slzy v očích. A o tom to je. I kdyby moje „plky“ dokázaly vykouzlit úsměv na jedné tváři, účel mého blogu to splnilo (svůj úsměv nepočítám).

A dokonce mi přišla i nabídka práce, na kterou jsem tak dlouho čekala. Paní psala, jak četla můj blog a nabídla mi spolupráci. Otevřela jsem mail a pročítala informace. Jednalo se o psaní článků o vibrátorech pro jeden erotický server. Jak na mě přišli, je mi dodnes záhadou...:-)

Moc Vám všem děkuji za čtení, povzbuzení, milé i poučné maily, i za ty negativní....