Tati a jak se dělají miminka?

Děti a jejich všetečné otázky, na které někdy nemáme odpověď, nebo nevíme, jak jim odpovědět, aby byla spokojenost na obou stranách. A tak trochu lžeme, vymýšlíme si, přibarvujeme, abychom ty jejich malé hlavičky příliš nezatěžovali „dospěláckými“ věci, na které mají ještě dost času a tak se vyhnuli dalším a dalším otázkám PROČ, PROČ a PROČ? Někdy si však děti s pomocí televize, reklam a jejich naivního myšlení dokáží dát dvě a dvě dohromady a udělají si představu samy, se kterou jsou ve výsledku spokojené jen oni a my tak často vypadáme jako naprostí idioti.

Jako mi nedávno vyprávěla má kamarádka, která má velmi zvídavého sedmiletého kloučka. Přiběhl za ní s tampónem v ruce a povídá jí:

„Mami, to je čípek?“

Ona jen přikývla, protože v tu chvíli nevěděla, co na to říct. Chlapeček si tampón chvilku prohlížel a pak se na ní znovu nevěřícně podíval.

„A to si to jako strkáš do zadku?“

„Proč si mu to nějak šetrně nevysvětlila?“ Smála jsem se. „Vždyť teď bude všude říkat, co si to jeho maminka strká do zadku.“

„Jóó, tak mi teď řekni, jak bys mu to vysvětlila?“ A tak jsme si vyměnily na chvilku role. Já byla ona a ona byla její syn. A já začala šetrně. Kamarádka mi pokládala na mé „chytré“ odpovědi palbu nikdy nekončících otázek, jak by se nejspíš ptal její syn a já po pár minutách byla takzvaně v lese.

„No jo, máš pravdu. Vysvětlovat sedmiletému klukovi menstruaci není asi žádná sranda,“ vzdala jsem to.

„No to není. Nechám to, až bude starší. Nějakej čípek v zadku mě nemůže rozházet po tom, co si myslí, že se počůrávám,“ pokračovala. Před nedávnem našel totiž v koupelně vložky a z reklam si vydedukoval, že to jsou jsou asi nejspíš plenky pro dospělé.

Další známý dostal od své pětileté dcery otázku, která zajímá jistě všechny malé děti.

„Tati a jak se dělají miminka?“

Na otázku byl připraven. Čekal, že to někdy muselo přijít. Začal tedy v klidu vysvětlovat, že když se má maminka a tatínek moc rádi, vznikne z toho miminko. Dcerka to však nechápala. Bombardovala ho otázkami (Když má ráda svého kamaráda ze školky, budou mít také miminko?) Tak otočil a pokračoval se semínkem v bříšku. Dcerka se však nedala a v hlavě se jí rodilo dalších milion otázek, kterými tatínka zahnala do kouta (Jak se to semínko tam dostane? Proč z toho nevyroste kytička? Když spolkne semínko z melounu, bude mít taky miminko? A když těch semínek sní víc, bude mít víc miminek?...atd). Tatínek byl už nešťastný, tak začal vyprávět o kytičce a včeličce. Malá dcerka pozorovala svého koktavého tatínka, co hrál všemi odstíny červené a pak to jednou větou shrnula:

„Vidím, že tomu taky moc nerozumíš. Zeptám se maminky.“