Divnověci na silnici

…Aneb co jsem za dvanáct let za volantem potkala, nikdy na to nezapomněla a divím se dodnes…

http://www.jenpromuze.cz/mixer/15744-fotospecial-bizarnosti-ktere-muzete-potkat-na-silnici

1. Želvy Ninja utočí

To tenkrát v Austrálii… Mermomocí jsem chtěla řídit. Jen na chvilku si vyzkoušet, jaké to je jezdit naopak. Totiž vlevo. Po mém neustálém naléhání to má kamarádka nevydržela a vyměnila si se mnou místo řidiče. Čekalo nás posledních sto kilometrů do dalšího cíle, po rovince, podél moře, bez křižovatek a semaforů. Nemohla jsem tedy nic splést. A tak jsem jela. Celé dva kilometry. Pak mi do cesty vběhla asi půlmetrová želva. Ona tedy nevběhla. Prostě tam byla. A já do ní vrazila. Šílená rána krunýře otřásla celým autem a já v šoku zastavila. Naštěstí se díky krunýři želvě nic nestalo, ale dodnes nezapomenu ten okamžik, kdy jsem se ohlédla a poprvé v životě viděla želvu utíkat. Nemusím podotýkat, že zbytek našeho výletu jsem strávila na zadní sedačce auta pod smrští vtípků svých kamarádek, že mistr Tříska si mě najde a…

1. Noční taneček sjeté víly

To tenkrát po půlnoci…Jela jsem domů z města a z dálky uviděla bílou postavu, co tančí uprostřed silnice. Nebyla to víla, ale místí šlapka totálně sjetá, která si silnici spletla s tanečním parketem. Zastavila jsem, zmáčkla blikačky, zamkla se v autě a zavolala policajty. Do příjezdu strážníků jsem byla (nejenom já, ale i další řidiči) svědkem neuvěřitelné taneční show, na kterou do smrti nezapomenu.

1. Ranní dostihy

To tenkrát ráno…Jela jsem v půl šesté do práce. Pro mě čas, kdy jsem normálně v říši snů. Zaskakovala jsem za nemocnou kolegyni, co v hotelu dělala snídaně. Oblblá a rozespalá jsem tedy vyrazila. V půli cesty, když se mi začaly úplně rozlepovat oči, se v protisměru z šera vyřítil černý kůň a pelášil si to vesele sám bůhvíkam. Zastavila jsem a podívala se směrem, kam kůň běžel. Nikde nic však nebylo a s vědomím, že jsem měla halucinaci, jsem pokračovala směr práce. Další halucinace se vynořila vzápětí. Znovu ten černý kůň. Promnula jsem si oči a začala si myslet, že jsem se opravdu zbláznila. Opět jsem nikde nic neviděla. Z mého omylu mě vyvedla kolegyně, která přijela do práce se zpožděním, protože cesta byla uzavřená z důvodu odchytu koní, co utekly majiteli ze stáje…

1. Stop! Stopař

To tenkrát jednou…jela jsem z Prahy za rodiči domů. Po cestě jsem vždy potkávala řadu stopařů. A tímto se všem omlouvám, že jsem nikdy nikomu nezastavila. A to jen z důvodu, že se prostě bojím. Viděla jsem dost bláznivých případů. Sexy slečnu stopující v podprsence (jak to, že jí nikdo nezastavil?) pána se třemi obrpsíky (jak to, že jim nikdo nezastavil?), opilou partu lidí (jak to, že jim nikdo nezastavil?) Nikdy však nezapomenu na jednoho stopaře. Obrovského Roma v roztrhaném oblečení, s monoklem, který stopoval s baseballovou pálkou.  Dodnes si říkám: „Zastavil mu někdo?“

A mohla bych pokračovat dál ve výkladu divných „věcí“ na cestách, co jsem viděla. Mláďátka kun, co přeběhla přes silnici v čele s matkou, a všichni se držely v jedné lajně za ocásky, sněhobílou srnku albína, co mi skočila málem pod auto, pána, co si to štrádoval s velkým prasetem na vodítku, paní, co „pásla“ husy na silnici, spřežení Husky, co táhly páníčka na lyžích, opilého týpka, co si spletl silnici s postelí, cyklistu na dálnici, dvouletou holčičku na odstrkovadle bez přítomnosti rodičů a pána na starým kole, který na štangli vezl stovkový sud piva a nad zadním kole měl přivázaný ještě jeden padesátkový. Nebyly však prázdné. Jel z velkoobchodu, kam jsem jela tenkrát pro zboží, nedalo mi to a zeptala jsem se na to prodavače. Dodnes nechápu, jak mohl brzdit, jet a zastavit.

Každý den znovu nasedám do auta za volant a říkám si: „Co mě zase potká?“