Kdo chce Rusa bít, hůl si najde

Přečetl jsem si pár článků, které se více či méně opírají do Ruska kvůli jeho chování v současném dění na Ukrajině. Na to, stejně jako na příčinu celé té krize, budou jistě existovat různé názory a asi nemá cenu znovu zabřédávat do téměř nekonečné diskuze.

Rusko je dle mého názoru velice složitou zemí, nejen díky své rozlehlosti, národnostní různorodosti. Ale především díky rozdílnému historickému vývoji. Byť veliká země, tak jako by v historii stála stranou hlavních proudů historických událostí, které hýbaly Evropou. Hlavními mocnostmi v období novověku byly Británie a Francie, které opanovaly obrovské koloniální říše. A byť se ruský car pustil do křížku s Napoleonem, tak se vlastně o Rusku až tak moc nevědělo. Tedy vědělo se, že Rusové jsou Slované stejně jako my, že obývají velkou zemi na východě, ale nic moc se nevědělo o životě obyčejných lidí v Rusku. Proto i naši národní buditelé měli o Rusku do značné míry zidealizované představy a o pravé tváři Ruska se někteří z nich přesvědčili až při své pouti na Rus.

Přijde mi jako by se tenhle nedostatek povědomí o Rusku, jeho historii a životě obyčejných lidí v téhle velké zemi přenesl do dnešních dnů. Víme o téhle zemi buď jenom to, co k nám propustila pečlivě připravená komunistická propaganda a to, jaké zkušenosti udělali se sovětskými (tedy nejen ruskými) vojáky naši lidé během srpnové okupace v roce 1968 a po následujících 22 let. A nebo se dozvídáme o tom, jaký byl Stalin zločinec a kolik lidí nechal povraždit. Tedy buď věci znějící až vyumělkovaně pozitivně nebo zase negativně. A nejsem si jist jestli je to dost k tomu, abychom pochopili, proč se např. mnoho obyčejných Rusů nyní staví za Putina, proč i po tak obrovském vyvražďování vlastních lidí je Stalin v Rusku stále považován za hrdinu.

Že je Rusko civilizačně hodně odlišné, to je téměř jisté. Že život jednotlivce nemá pro Rusy téměř žádnou hodnotu, to je také téměř neoddiskutovatelné. Stačí si vzpomenout na záležitost s úmrtím ruských námořníků v ponorce Kursk ... .

Já se nijak nezastávám Rusů a netrpím žádnou náklonností k nim. Vím dobře, že mají na svědomí mnoho krutostí jak na svých vlastních lidech, tak i na občanech jiných států. A mnoho lidí je vcelku pochopitelně nemá rádo. Přesto bych si dovolil vyzvat k jistému nadhledu a k tomu, abychom začali měřit všem stejným metrem. Na světě v podstatě nelze najít stát, včetně Ruska, který by neměl ve své historii nějaké temné stránky. Některé státy se se svou historií a problematickými obdobími či akty jistě dokázaly vypořádat lépe než jiné.

To, za co jsou dnes Rusové kritizováni, tedy např. že jejich letadla či lodě vstupují do vzdušného prostoru nebo teritoriálních vod jiných států dělali i jiní. Dobře si pamatuji, jak jsem po operaci slepého střeva ležel na pokoji se starším pánem, který kdysi byl členem pomocného personálu na vojenském letišti v Českých Budějovicích a vyprávěl mi, že nebylo nikterak výjimečné, když čs. vojenské stíhačky vzlétali, když se na radarech objevili americké stíhačky u hranic nebo ve vzdušném prostoru tehdejší ČSSR. A co my víme, jestli třeba letadla NATO při ochraně pobaltských států nenarušily ruský vzdušný prostor ... .

Mnozí kritizují i to, že se Rusko stále dívá na západní státy jako na nepřítele. Nedovedu posoudit na kolik je tohle tvrzení pravdivé. Pokud by to byla pravda, pak by to samozřejmě nebylo dobře. Ale v takovém případě by bylo třeba se i zeptat, co udělal západ proto, aby to bylo jinak.

Jednoznačně je třeba kritizovat tehdejší SSSR za to, že se dohodl s hitlerovským Německem na rozdělení Polska. Nicméně západní státy darovaly Německu československé pohraničí a pak bez reakce koukaly na úplný konec okleštěného Československa, byť jeho hranice garantovaly. SSSR se nejdříve 2. sv. války neúčastnil, protože na ni koukal jako na střet dvou buržoazních systémů a do války vstoupil až napadením svého území hitlerovským Německem 22. června 1941. V USA byly poměrně silné izolacionistické hlasy proti vstupu USA do války, k čemuž došlo až po napadení námořní a letecké základny na Havajských ostrovech 7. prosince 1941 ze strany Japonska. 

Výše zmíněné odstavce vůbec nemyslím jako polehčující okolnosti pro Rusko či tehdejší SSSR. Ale zkusme nestranně posoudit, jestli se západ často nechová podobně a jestli ve vztahu k Rusku náhodou nekáže vodu a sám přitom nepije víno.