Faux pas (spolykáš-li prášků dosti, dopracuješ se k závislosti)

Vojta sice byl od pasu nahoru nepoužitelný, ale od pasu dolu ještě prášek zřejmě neúčinkoval. Rozostřeným zrakem pozoroval Terku, jak se na něm vzpíná. Její dlouhé, vlhké vlasy ji částečně halily tvář a pevná, pohupující se ňadra.

FAUX PAS (SPOLYKÁŠ-LI PRÁŠKU DOSTI, DOPRACUJEŠ SE K ZÁVISLOSTI)

Vojta si o prázdninách našel brigádu v místní továrně na výrobu obalů. Chtěl si vydělat na nové cepíny a mačky, a tak dva měsíce poctivě makal rukama. A protože se mu přísun peněz zalíbil, pokračoval v brigádničení i o víkendech během školního roku. Práce samotná mu nevadila, ale to že dělal často noční směny a měl nepravidelný turnus, ho ubíjelo. Jelikož byl skřivan, stačil měsíc a měl úplně rozhozený biorytmus. Když měl po několika nočních směnách volno, byl celý den prakticky nepoužitelný, a jak měl jít večer spát před ranní, tak naopak zázračně ožíval. Nezřídka pak koukal celou noc do stropu a ráno do sebe ládoval kafe, Red Bull a další povzbuzovače a nakopávače.     

Jen aby přežil další den. Byl to začarovaný kruh.

V nouzi nejvyšší mu Terka přinesla plato prášků, co používala její máma. Stilnox. „Ale vezmi si jen jednu tabletu,“ varovala ho, „nebo raději jenom půlku.“

Vojta prášky vyzkoušel a byl překvapený, jak skvěle fungují a jaké mají úžasné vedlejší účinky. Zvlášť když je zkombinoval s alkoholem. Už předem se těšil na ten uměle vyvolaný pocit štěstí, půlhodinu či hodinu mezi bděním a sněním. Po prvním požití kupříkladu našel pod peřinou nekonečnou jeskyni plnou klikatících se chodeb. Celá byla zalitá světle modrou září, a přestože všude kolem byl sníh a led, bosá chodidla ani ruce ho nezábly. Jindy seděl na posteli s předpaženýma rukama, prsty měl roztažené a fascinovaně sledoval svůj levý prostředníček. Tak teď už asi nikoho nevyfuckuju, culil se. Prostředníček se pozvolna ztrácel a měnil se na malá zrnka písku. Za chvíli ho následovaly další prsty a on s přiblblým úsměvem sledoval, jak ta zrnka poletují po pokoji. Na místo rukou měl jen pahýly a netrvalo dlouho a rozpustil se celý. Poslední myšlenka, která mu prolétla mozkovnou, než upadl do černočerné tmy, byla: jen aby mě máti nevyluxovala. Terce o těch svých halucinacích samozřejmě nic neřekl. Bál se, že by tím ohrozil přísun léků. Že ujíždí na hypnotikách nakonec nechtěně vykecal sám, aniž by o tom věděl.

Ten sobotní večer měli s Terkou byt sami pro sebe. Rodiče vegetili na chatě a oni se mohli nerušeně oddávat rozkoši. Vojtu bohužel ráno čekala směna a tak, zatímco si Terka v koupelně smývala z těla stopy vášně, potu a spermatu, Vojta si v kuchyni prdnul tabletku na spaní. Když se Terka vrátila nahá do pokoje, už ležel na zádech a v polospánku spokojeně oddychoval. Terka si lehla vedle něj a položila si hlavu s vlhkými vlasy na jeho hrudník. Její nenechavé prstíky bloudily po Vojtově těle…

„Vojti, … já bych ještě měla chuť,“ zašeptala a stiskla jeho penis. Ten ji zřejmě poznal po hlase, protože na rozdíl od páníčka ihned reagoval.                                   

Vojta naproti tomu jenom něco zamumlal, ale přes Terčiny rty, které přisála k těm jeho, mu nebylo pořádně rozumět. Jazykem nedočkavě pronikla do jeho úst a on překvapeně otevřel oči.                       

„Já … si vzal … ten prášek na spaní,“ upozornil ji na drobnou komplikaci.                

„To nevadí, jen lež, já se obsloužím sama,“ nehodlala se jen tak lehce vzdát a chvatně si ho osedlala. Vojta sice byl od pasu nahoru vláčný a nepoužitelný, ale od pasu dolu ještě prášek zřejmě neúčinkoval. Rozostřeným zrakem pozoroval Terku, jak se na něm vzpíná. Její dlouhé, vlhké vlasy ji částečně halily tvář a pevná, pohupující se ňadra.

Probudilo ho drnčení budíku. Posadil se na posteli a nevěděl, která bije. Jakmile odezněla prvotní dezorientace, došlo mu, že je ráno a musí do práce. Zálibně si prohlížel Terku, která ležela nahá, schoulená na boku. Vždy, když ji viděl v této poloze, vybavili se mu verše Karla Kryla: Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci. Bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící. Spala jak víla, jen vlasy halily ji. Jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii. Něžná a bílá jak rosa na lilii. Jak luna bdící.

Pohled na Terčiny svůdné křivky neprobral k životu jen Vojtu, ale i jeho nejlepšího přítele. Ty jo … nebylo včera ještě něco? Kladl si v duchu otázku, na kterou přes všechno namáhavé vzpomínání nedokázal uspokojivě odpovědět.

Večer po návratu z rachoty tutéž otázku, jen už hezky nahlas, zopakoval Terezce. A před ní neopomněl pro jistotu přidat kajícnou omluvu, „Teri, … vím, že je to blbý, … ale chci se zeptat …“

„Ježíši!“ dovolávala se syna nejvyššího, ač je nevěřící, „ani mi to nepřipomínej.“   

„To jsem byl tak špatnej ...?                                                                                         

„Ani ne tak špatnej, jako spíš duchem nepřítomnej, prostě úplně mimo,“ shrnula v krátkém hodnocení jeho výkon. „Dělali jsme to na koníčka a ty jsi měl v očích naprosto nepřítomný výraz. Jako by ses díval skrze mě. Pak jsi otočil hlavu ke zdi a prohlásil, tobě nevaděj ty lidi?“                                  

„Jaký lidi?“ nechápal Vojta a přerušil její vyprávění.                                                   

„Přesně… jaký lidi jsem se ptala i já a tys odpověděl, no, v tý čekárně, před tou ordinací. Teda, že se na nás dívaj dědečkové a babičky, to bych překousl. Ale malý děti? Nepřijde ti to trapný?“

Tereze by to samozřejmě trapné bylo, kdyby tam skutečně nějací senioři a junioři zevlovali. Nyní ji spíše bylo trapné přiznat, že ani tenhle exces ji neodradil od záměru pokračovat v milování stůj co stůj. A tak Vojtovi zatajila, že se jeho ochabující zájem snažila povzbudit orálně. A nemyslím tím hlasité povzbuzování.

Když už měla křeč v ruce a zdřevěnělý jazyk, všimla si, že ji Vojta tázavě sleduje s hlavou vytočenou na stranu. „Cítíš něco, vzrušuje tě to vůbec?“ pojala podezření, že se namáhá úplně zbytečně.     

Vojta ji po pravdě odpověděl, „ne, ale klidně v tom pokračuj, vypadáš jako ta příšerka z toho scifi seriálu.“ Nepokračovala, neboť jí došlo, že co si člověk neudělá sám, to nemá.

Tahle zkušenost jim nicméně byla ku prospěchu. Terka pochopila, že chtít po Vojtovi sex, když je zpola tuhej, v obou variantách tohoto slovního spojení, je nesmysl a Vojta pro změnu upustil od dalších experimentů s prášky na spaní. Ještě ten večer ji zklamání z předešlé noci čtyřikrát vynahradil. 

Předchozích pět dílů Faux pas naleznete v rubrice Všehochuť : https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558