Kterak ze sebe Čoudek dělal cvoka, aby zesměšnil v lásce soka

„Víš, co vždycky říkají holky po pátém orgasmu?“ položil Čoudek hádanku blondýnce Agátě. „No, to teda nevím!“ příliš snadno se nechala poddat. „No přece ... díky, Čoudku,“ vybalil na ni pointu mírně podroušený Čoudek.

KTERAK ZE SEBE ČOUDEK DĚLAL CVOKA, ABY ZESMĚŠNIL V LÁSCE SOKA

„Víš, co říkají holky po pátém orgasmu?“ položil Čoudek hádanku blondýnce Agátě.

„No, to teda nevím!“ vzdala se příliš snadno, když se pohledem na kamarádky ujistila, že i ony by se daly poddat.

„Díky, Čoudku,“ vybalil na ně pointu mírně podroušený Čoudek.

Seděli s Červem na zahrádce před hospodou a zapíjeli úspěšný horolezecký víkend. Ve společnosti pěti dívek, co si k nim přisedly. Pro Červa, otce dvou dětí a vzorného manžela, to byla spíše výjimečná záležitost. Pro Čoudka to byl takřka denní chleba. Práce, trénink, pijatika a sem tam nějaká náhodná známost na jednu či dvě noci. A jednou za čtrnáct dní víkend s Vomrzajdou. To vždy uklidil, navařil a alkoholu a trávy se ani nedotkl. Když pak večer četl Vomrzajdě pohádku, ta si ty vzácné chvíle natolik užívala, že nechtěla za žádnou cenu usnout. Klížily se jí oči, ale ona s únavou pořád bojovala. Nakonec se jí oči přeci jen zavřely a ona v polospánku zamumlala, „no ... a teď nic nevidím.“

Když ho Martina před rokem a půl opustila, zatímco ležel s otřesem mozku a zlomeninami v nemocnici, dostal těžký direkt. Čoudek přestál mnohé úrazy a zranění, ale tahle bolest byla nesrovnatelně horší. A hlavně … nebyla vidět navenek. Jeho obranné mechanismy ho nechaly na holičkách a dlouho se z toho vzpamatovával. Z letargie ho vytrhla až dlouho plánovaná a konečně realizovaná výprava do Ruska na Šcharu. S Červem je čekala hromada práce. Vyřídit letenky, víza, povolení do příhraniční oblasti, do vojenské oblasti, potřebovali zvací dopis a OVIR (registrace cizinců na území Ruské federace). Původně měli letět ve čtyřech, ale Eva Pájovi vystavila stopku, a tak s Čoudkem a Červem vyrazil jen Packa. Další stopku jim málem vystavil mistr sportu CCCP Jurij Sergejevič Saratov, který na alpinistické baze Bezengi rozhodoval o povoleních k výstupu. O horolezeckých schopnostech mladých Čechů měl pochybnosti, a tak je nejdřív poslal na aklimatizační výstup na Pik Brno a poté na Misses Tau. Když si získali jeho důvěru, „přiklepl“ jim konečně Šcharu. Druhou noc na hoře zaslechli rány, které vzdáleně připomínaly ohňostroj. Nebyl to ohňostroj, byl to nálet, bombardování. Šlo o několikadenní válečný konflikt, rusko-gruzínskou válku.

„Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ citoval Jaroslava Haška Packa. Ač byli od epicentra výbuchů vzdáleni několik set kilometrů vzdušnou čarou, i oni cítili závan smrti.

Čoudek před odletem i během pobytu v horách často hudroval, že jet na licho není zrovna ideální. Těch slov později hořce litoval. Když se „v ideálním“ počtu dvou vraceli zpátky do vlasti. Packovo tělo se nikdy nenašlo. Packa nebyl válečnou obětí, jen obětí vlastního ega, jelikož přecenil své síly a schopnosti.

Jakmile Červ přinesl ke stolu podnos a na něm dva blonďáky, jeden ovocný Birell, dva vinné střiky a dvě Frisca, všimnul si, že Čoudek opět propadá trudomyslnosti. Zástupkyně něžného pohlaví to nepostřehly, ale jeho celoživotní kamarád tušil, že dnešek neskončí pichem. Čoudek byl úměrně opilosti čím dál tím víc sarkastičtější a Agáta, která měla též lehce nakoupíno, si to mylně vykládala jako flirtování. Červ si byl ale jistý, že ho Agáta irituje, neřkuli sere.

Konverzaci u stolu umně sváděla k peprnějším tématům a chichotajícím kamarádkám předváděla, jak se svádí chlap. Na oko si stěžovala, že dnešní muži nedokážou ženu pořádně uspokojit a mají problém najít klitoris a bod G.

„Jak jsi na tom ty, Čoudku?“ zakončila svůj výklad.

„S anatomií a biologií jsem na to celkem dobře. Ač nejsem studovaný, tak vím, kolik má klitoris nervových zakončení.“

„A víš i kolik má nervových zakončení penis, konkrétně ten tvůj?“ zaujala přednáška Pavlínu.

„Nejvíc jich je samozřejmě na žaludu. Takže na konci mého dvaceticentimetrového klacku čtyři tisíce,“ nenechal se vyvést z míry Čoudek.

Pavlína nasucho polkla a Agáta se chopila příležitosti, „a ve vagíně?“

„No … dlouho se mělo za to, že klitoris má osm tisíc nervových zakončení, ale to je mýlka, protože se vycházelo z výzkumu provedeného na klitorisu krav.“

Všech pět holek vyvalilo oči a Červ sotva zadržoval smích.

„Ale podle prvního vědeckého průzkumu provedeného na ženách se zjistilo, že ty mají deset tisíc.“

Agáta se napila, a protože se večer nevyvíjel podle jejich představ, tak na Čoudka udeřila. „A k čemu mi je ta informace dobrá?“

Čoudek si rovněž přihnul. „Tak já myslím, že je fajn, když víš, že tvůj klitoris má osm tisíc nervových zakončení.“

„Teď si říkal, že osm tisíc má krá…“ došlo potrefené huse, že z toho mráčku pršet nebude.

Když o pár sekund později s Červem osaměli, zeptal se ho přítel z dávných válek, „co se děje?“

„Když jsi šel pro pivo, tak mi psala Martina, že mě s Liborem zvou na oslavu Vomrzajdina svátku.

„Kurva drát!“ projevil mu účast Červ.

Libor nebyl nikdo jiný než nový partner Martiny. Čoudkův přesný opak. Bohatý, zodpovědný, spolehlivý, nikdy neriskující přizdisráč.

O tři týdny později vystoupil Čoudek v Praze z vlaku a zamířil nejkratší cestou k eskalátorům do metra. Jenže na místě srazu Martinu s Vomrzajdou nenašel.

„Ty budeš určitě Dan …,“ oslovil ho zhruba čtyřicetiletý muž v dobře padnoucím obleku od Ralpha Laurena a nabízel mu pravici.

„Ne, já jsem Čoudek a ty budeš určitě … Pajda.“

Libor se při zmínce své dávné přezdívky nepatrně zarazil, ale neztratil glanc. „Tak už mi dávno nikdo neříká, pro přátele Libor.“

„A pro nepřátele Pacient Pajda?“ nepřestával ho pokoušet Čoudek.

Když Červ zjistil, jak je Čoudek ze svého nástupce rozvášněný, obvolal pár známých, aby mu o něm poreferovali. Doufal, že na něj vyštrachá nějakou špínu, odhalí charakterové či tělesné vady. A nedalo to ani moc práce, protože Libor býval v mládí hodně temperamentní, jinak řečeno magor. Postupem let se sice zklidnil, ale přestože jeho vlivný otec těch pár škraloupů za rvačky a ublížení na zdraví dokázal zamést pod koberec, jedna kauza byla dohledatelná. Pacient Pajda. Tak se jmenovala reportáž z pořadu Na vlastní oči. Tehdy Libor na diskotéce brutálně skopal nějakého bezvýznamného chudáka. On, syn bývalého soudruha, po revoluci podnikatelského bosse, si společně s partičkou kamarádů došlápli na mladíka, kterému se nelíbilo, že mu Libor dělá do dívky. Celý incident zachytila bezpečnostní kamera. Včetně posledního kopu a následného Liborova pajdání, když se z místa činu snažil zdekovat. „Chudák“ Libor si zlomil o mladíkovu čelist nártní kůstky v pravé noze. Mladík si z incidentu odnesl jen zanedbatelné doživotní trauma, několik zlomenin, otřes mozku a nezanedbatelné mimosoudní vyrovnání. Jak konstatoval investigativní novinář: „Není-li žalobce, není soudce.“

Čoudek následoval Libora přes Sherwoodský park k místu, kde měl zaparkované auto. Když Čoudek uzřel nablýskané Ferrari, ledabyle utrousil, „máme stejný vkus, taky jsem měl takový, jen červený.“

Čoudek výjimečně nekecal, jen neupřesnil, že šlo o model angličáka.

„Pořád jsi mi nevysvětlil, proč mě nevyzvedla Martina s Vomrzajdou?“ připomněl Čoudek Liborovi, když se rozvalil na sedadle spolujezdce.

„Martina s Danielkou nemohly přijet, prý mají nějaký problém s autem a já byl poblíž, tak jsem se nabídl,“ snažil se ho přesvědčit o nezištnosti svého jednání Libor.

„To je zajímavý …“ utrousil uštěpačně Čoudek a Libor se odpíchl z parkovacího místa a předváděl, co všechno jeho fáro s koníkem ve znaku dovede. Čoudkův angličák to kdysi uměl stejně dobře, jen zvuk motoru musel obstarávat pusou. Libor mu však neřekl, že nejedou rovnou za Martinou a Vomrzajdou, ale staví se na nákup do outdoorové prodejny. Libor měl s jedním potenciálním klientem totiž vyrazit na hory a potřeboval se na to náležitě vystajlovat. Obvykle domlouval byznys na golfu či v luxusním bordelu, ale opravdová příroda pro něj byla neprobádané teritorium.

„Prý jsi horolezec, tak mi určitě poradíš,“ vysvětlil mu ve stručnosti, proč si následující dvě hodiny hráli v obchodě na Pretty Woman. Přičemž Čoudek byl Richard Gere a Libor Julia Roberts s kreditkou. Když mu na závěr mladá prodavačka vysvětlovala všechny funkce titanových hodinek Suunto (které stály víc, než si Čoudek vydělala za měsíc), Libor jí nevěnoval pozornost a jen se samolibě prohlížel v zrcadle, jak mu krásně zdobí zápěstí.

„To je ale šulín vohrnutej, co?“ pošeptal jí Čoudek do ucha, když kráčeli za Liborem směrem k pokladně.

„Ahoj, Čoudku!“ skočila mu do náručí Danielka na příjezdové cestě před domem.

„Ahoj, Vomrzajdo!“ vyhodil ji do výšky, až zavřískala.

„Neříkej ji tak …“ napomenula ho Martina, kterou mezitím majetnicky objal Libor.

„Jak jí nemám říkat, ženo?“ dál dráždil kobru bosou nohou Čoudek. Oslovení ženo, muži, používali s Martinou v dobách vrcholné zamilovanosti.

„Jmenuje se Daniela a já jsem Martina,“ odkázala ho do patřičných mezí Martina.

„Maminka se zlobí?“ dovtípila se jejich dcera, když následovali Libora s Martinou do domu.

„Ne, maminka se nezlobí,“ ujistil ji Čoudek. „Jen je trochu nasraná.“

„Skoro jak ten náš byt,“ prohlásil na adresu pětipokojového domu se dvěma koupelnami Čoudek. „Opticky to zvětšují ty bílé tapety,“ pokračoval ve srovnávání s garsonkou.

„To je dům pro hosty,“ vychutnal si ho Libor a ukázal mu přes francouzská okna na druhý konec zahrady, kde se tyčila obrovská budova. Koupelen a pokojů v ní bylo mnohem víc. A taky venkovní a vnitřní bazén, sauna, posilovna a tenisový kurt.

A aby těch překvapení nebylo málo, Martina až na místě Čoudkovi vysvětlila, že dnes mají naplánovanou pouze společnou večeři ve městě a hlavní oslava bude až zítra.

„To mi chceš říct, že Vomrzajdin svátek se bude slavit dva dny?“ žasnul.

„Je to taky oslava mých narozenin,“ vložil se do toho Libor a promptně vyrazil komandovat najatou pracovní sílu, která na zahradě stavěla nad dřevěné pódium obrovský party stan.

„Je to společná oslava … a neřekla jsem ti to, protože bys nepřijel,“ předešla další otázce Martina.

„Danielka tě tady chtěla a já jsem chtěla …“

„Tys mě taky chtěla?“ skočil jí do řeči Čoudek.

„Já jsem s tebou chtěla něco probrat, ale to až později. Zatím si vyber pokoj a připrav se na večeři,“ instruovala ho Martina a zamířila do toho obřího domu naproti. Čoudkova příprava na večeři spočívala v tom, že propocené kraťasy a triko vyměnil za tříčtvrtky a triko a zavolal příteli na telefonu.

„Zdar negře, tak jak to jde?“ pozdravil ho Červ.

„Zatím píčou ke zdi, kámo. Ten Martinin pablb je namachrovanej vošoust. Vůbec nechápu, kam dala oči. Ale Martina je pořád šukadelická a Vomrzajda roztomilost sama.“

„Ty seš vošoust,“ šílel z něj Červ. „Co jsem ti říkal? Musíš Martině předvést své lepší já. Ukázat jí, že ses změnil, dospěl, jsi zodpovědný. A taky nějakým podvratným způsobem vytočit Pacienta Pajdu, aby v něm bouchly saze a před Martinou se znemožnil. Jedině tak máš šanci ji získat zpět.“

Čoudek si vzal Červova slova k srdci, a když ho přišla Martina s Danielkou vyzvednout, byl jak vyměněný. Holky měly stejné bleděmodré šaty, jedna byla hezčí než druhá a Čoudek byl vzor serióznosti.

„Dámy, vám to teda sluší,“ políbil obě obřadně na tvář. „Hučí mi z tebe v kládě,“ pošeptal přitom Martině do ucha a serióznost vzala za své.

V restauraci, jejíž název si nebyl schopen zapamatovat a kde jeho outfit působil jak pěst na oko, se setkal s rodiči Libora a taky s Tondou a Lucií. Rodiče Martiny nesli rozchod jejich dcery s Čoudkem těžce. Protože i když byl neřízená střela a nezodpovědný svéráz, byli si jistí, že Martinu miluje. U Libora ten pocit neměli. Jeho bohatstvím a obchodními úspěchy se opít nenechali. Zvlášť když rodinný byznys nevybudoval on, ale jeho otec, bývalý komunista.

A právě komanč se ho zeptal, cože vlastně dělá?

„Máme s kamarádem svůj byznys,“ básnil Čoudek, „pohybujeme se ve vysokých leto …“ ztišeně zamumlal, kdežto, „kruzích,“ vyslovil pregnantně.

„Prostě kácí rizikové stromy, čistí okapy a myjí okna,“ shodil vysoký byznys Tonda.

Když došlo na objednávku jídla, byl Čoudek lehce ztracený v překladu. Názvy pokrmů pro něj byly španělská vesnice. „Dal bych si nějakou polévku,“ prosebně vzhlédl k servírce.

Krásná mladá slečna se chápavě usmála a spustila, „máme výborné consommé s jarní zeleninou, libečkovou raviolou a trhaným žebrem nebo ...“

„Tak ten konzum s tím žebrem,“ přerušil ji Čoudek a dodal, že druhý chod až za chvíli.

Jakmile servírka odešla, obrátil se na Martinu, která seděla s Danielkou na druhém konci stolu, „ženo, co je to ten … kuřecí supreme sous-vide, blanšírované hráškové lusky, espuma z holandské omáčky a česnekový konfit?“ soukal ze sebe naprosto šílené názvy.

„To si dej, to je kuřecí prso,“ přispěchal s odpovědí Libor.

Čoudek si podržel prst na příslušném řádku a čekal na příchod servírky. Ostatní u stolu si již objednali a čile diskutovali o akciích, zítřejší oslavě a o tom, že jakousi tetu Magdu odvezli do nemocnice. Danielka se viditelně nudila.

Servírka přinesla Čoudkovi polévku a jak se nad něj naklonila, dal automaticky ruce do klína, aby ho náhodou nepolila a neopařila. Tím pádem se zase ztratil v jídelním lístku a na dotaz, co si dá, odpověděl, jak odpověděl.

„Dal bych si ty Vaše prsíčka,“ odpověděl s takřka dětskou bezelstností a připitomělým úsměvem. Ačkoli to nebyl žádný dvojsmysl, do konce večera už je obsluhoval jen číšník.

Libor mu ukázal palec vztyčený vzhůru a Čoudkovi došlo, že v téhle partii milostných šachů zatím prohrává. A že jeho dámy se zmocňuje černý král. A co hůř … co když jeho vlivu podlehne i Vomrzajda? Z toho bezprostředního veselého děvčátka se stane namyšlený, rozmazlený fracek.

Čoudek se sklonil nad polévkou a vzpomněl si, že má v kapse mikiny housku v papírovém pytlíku. Vytáhl housku a začal s ní znuděné Vomrzajdě předvádět loutkové divadlo. Houska přišla k talíři s polévkou a zvědavě se nad ní nahnula. Pak obcházela po okraji talíře, uklouzla a opařila se. Vomrzajda se vděčně smála a chtěla se o tu radost podělit s maminkou, ale ta vedla hlubokomyslný rozhovor o nějakém charitativním golfovém turnaji s potenciální tchyní. Čoudek se sklonil pod stůl, Vomrzajda též. Nikdo si nevšimnul jejich podvratné, spiklenecké akce, a tak když se znovu ocitli nad deskou stolu, Čoudek k Vomrzajdině radosti ten papírový pytlík, pod stolem nafouknutý, bouchnul a u stolu nastalo boží dopuštění.

Příště: Kterak Čoudek s Vomrzajdou vydupali s Pajdou

Předchozí Čoudkovy eskapády naleznete zde: Odkaz