Realita energetické přítomnosti a utopie světlých zelených zítřků

Jaké má zima v ČR vliv na výrobu energie z celounijně i národně propagovaných a velkoryse z peněz daňových poplatníků podporovaných tzv. obnovitelných zdrojů? Realita dnešního dne demaskovala naplňování utopie zelené budoucnosti. 

Každý z českých občanů se jen pohledem z okna, neřkuli poslechem zpráv, mohl přesvědčit, že máme typické zimní počasí. Ovšem bez ohledu na starosti motoristů a radosti milovníků zimních sportů má zima zásadní vliv na energetiku: nároky na výrobu elektřiny dosahují svých vrcholů. To je samozřejmě banální pravda. Avšak jaké má zima vliv na výrobu energie z nyní celounijně i národně propagovaných a velkoryse z peněz daňových poplatníků podporovaných tzv. obnovitelných zdrojů?

Aktuální přímo dnešní (9.12.) data a fakta jsou nejlepšími argumenty. Podle provozovatele a správce české energetické soustavy společnosti ČEPS byla výroba z našich hlavních tzv. obnovitelných (lépe občasných) zdrojů energie, tedy ze sluneční (FVE) a větrné energie (VTE) v 13:00 SEČ následující: FVE 13 MW, VTE 12 MW, celkem tedy 25 MW. Ovšem ve stejné době činilo zatížení celé elektrické sítě ČR 11.229 MW a je nutné neustále pro prevenci tvrdých výpadků sítě připomínat, že poptávka a výroba musí být v každé minutě v plné rovnováze. Tuzemské FVE a VTE se tak podílely na aktuální dodávce elektřiny 0,2 %.  

Jaká je tedy perspektiva nejprotěžovanějších OZE, jimiž je v zeměpisných podmínkách ČR zejména FVE a po ní minoritně i VTE? Česká energetická společnost ČEZ odpovědná za výrobu 80 % energie v tuzemsku v minulých dnech oznámila, že se přihlásila do prvního kola přidělování dotací z Modernizačního fondu. Na výstavbu 24 FVE o celkovém výkonu 233 MW by chtěla získat až 1,6 miliardy korun. Podle své „zelené strategie“ zveřejněné 20. května ČEZ plánuje do roku 2030 vybudovat obnovitelné zdroje o výkonu 6000 MW, z toho již do roku 2025 až 1500 MW nového výkonu ve fotovoltaických a větrných parcích a zbylých 4500 MW za dalších pět let. Zároveň plánuje ČEZ odstavovat uhelné elektrárny, sankcionované stále dražšími emisními povolenkami.

V roce 2030 zřejmě skončí zastaráním část solárních elektráren s kapacitou 2100 MW vzniklých po kriminálně stanovené veřejné podpoře, jež české daňové poplatníky přijde v letech 2010 až 2030 na 600-800 miliard korun. Tato kapacita loni v klimaticky příznivých měsících vyrobila 3 % z celé produkce elektřiny v ČR. VTE s kapacitou cca 340 MW loni vyrobily 1 % české produkce elektřiny. Když tedy nevezmeme v potaz možné zastarání stávajících zdrojů, budeme počítat, že v roce 2030 zde budeme mít se stávajícími i novými FVE a VTE celkem 8340 MW instalovaného výkonu. Při projekci na dnešní den 9. 12. 2021 a současné počasí by tato zásadně zvýšená kapacita OZE vyrobila 3,4x více než dnes, tedy 0,7 % aktuální spotřeby elektřiny v České republice. 99,3 % by musely dodat jiné, stabilní zdroje elektřiny.

V důsledku realizace takové politiky ČEZ bude podle výpočtů think tanku Realistická energetika a ekologie v České republice v roce 2025 chybět každý pracovní den stabilní výkon 1300 MW a v roce 2030 už denně dokonce 3400 MW. Ovšem vlivem raketově rostoucí ceny emisních povolenek (už dnes přes 90 eur za tunu CO2) mohou uhelné zdroje končit překotně a ještě dříve a deficit může být ještě větší. Pro vývoj ceny elektřiny to věští jediné: čeho je málo, to je drahé. Ve Skandinávii se v minulých dnech objevily spotové ceny elektřiny 1000 eur za MWh, to je 25 Kč za 1 kWh pouhé silové elektřiny. To se týká i zemního plynu, který v řadě zemí místo k topení a vaření slouží majoritně k výrobě elektřiny kompenzující nestabilní a přerušované OZE. Lze se tak reálně obávat nejen zničujících dopadů drahé energie na české podniky a domácnosti, ale také toho, že zanedlouho se po zmáčknutí vypínače žádné světlo nerozsvítí a žádný přístroj na elektřinu nerozběhne. Kdo ponese za řetězové blackouty a jejich katastrofální důsledky odpovědnost? Kdy si uvědomíme nereálnost politiky naplňování utopie světlých zelených zítřků?