Pseudozelené fantasmagorie ministryně Anny Hubáčkové na pozadí zničující inflace

Lidovecká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková asi rozumí problematice vody, o kterou se starala v Jihomoravském kraji, ale hluboký a komplexní problém zajištění energetické soběstačnosti a bezpečnosti ČR nechápe.

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) asi rozumí problematice vody, o kterou se starala v Jihomoravském kraji, ale hluboký a komplexní problém zajištění energetické soběstačnosti a bezpečnosti ČR nechápe a očividně zůstává ve vleku fantasmagorických představ pseudozelených aktivistů a na nich napojených dotačních lobbistů. Potvrdilo se to v jejím dnešním interview pro Hospodářské noviny.

I když ministryně správně vidí budoucnost české energetiky hlavně v jádru, domácí zásoby hnědého uhlí nechce v dohlednu využívat, protože kromě jádra prý vyřeší vše obnovitelné zdroje (OZE). Podle Hubáčkové by nejlépe ještě před rokem 2033 „uhlí mohlo být nahrazeno nejen obnovitelnými zdroji, ale na přechodnou dobu i plynem“. Ten prý dovezeme z Německa, Rakouska či Itálie a doplníme ho vlastním bioplynem.

Takže ještě větší plocha české zemědělské půdy by zřejmě měla být podle ní rezervována pro produkci energetických plodin a nahrazena rostoucí českou závislostí na importu stále dražších potravin. Ministryně v interview sice přiznává nutnost náhrady ruského zemního plynu, ale tatáž komodita, na níž z Ruska životně energeticky závisí právě zmíněné tři země včetně ČR (česká závislost činí 98 % při spotřebě kolem 9 miliard m3 ročně) zřejmě podle Hubáčkové cestou západní Evropou ztratí svůj ruský původ, natož aby plyn tranzitem zdražil… Také ministryní zmíněná sázka na LNG kapacity, jež by měly zbýt i pro ČR, je iluzorní: jen Německo samo ročně spotřebuje kolem 155 miliard kubíků zemního plynu, z toho většinu z Ruska (viz autorova analýza německé energetiky na portále Svět hospodářství). Teoretická kapacita možných dodávek LNG pro všech 27 členských zemí EU zatím dosahuje asi 50 miliard m3 ročně při zatím zcela nedostatečné kapacitě EU terminálů na LNG, což si vyžádá roky budování nové infrastruktury.

Paní ministryně životního prostředí by se už konečně měla od svých poradců dozvědět jedno pro ni dosud skryté tajemství: hlavně kvůli únikům metanu v místě těžby jsou emise CO2 ze zemního plynu v celém životním cyklu pro planetu bezmála stejně tak velké, jako z uhlí páleného v místě těžby. Takže levné české emisní uhlí by ministryně stále chtěla nahrazovat stejně emisním a drahým zemním plynem převážně stále ruským? Ano, to byl původní plán ruské plynové lobby a s ní ve shodě jednající domácí průmyslové lobby, která si přezbrojením energetiky z uhlí na plyn chtěla namastit kapsy na úkor spotřebitelů a která se ho stále nechce vzdát. A to navzdory tomu, že EU denně posílá Rusku za jeho plyn stamiliony eur, přestože Putinův režim už skoro dva měsíce masakruje Ukrajince válečnou agresí a 300tisícová armáda ukrajinských utečenců silně zatíží deficitní český státní rozpočet.

Dovoz stále dražších energetických surovin a dosavadní neschopnost koaliční vlády Petra Fialy (ODS) vyjmout elektřinu vyráběnou (jako národní veřejný statek) z českých energetických zdrojů a za české náklady z pasti eurounijní sebevražedné sázky na obnovitelné zdroje už má své důsledky: v ČR se zacykluje již třetí nejvyšší inflace v EU se zničujícím dopadem cen energie na průmysl a zaměstnanost, na produkci potravin a na prudce klesající životní úroveň českých domácností. To žádné omezené „zelené žebračenky“ z deficitního státního rozpočtu cílené na vybrané skupiny obyvatelstva a podnikatelů nezachrání. Vláda musí konečně začít řešit příčiny, nikoliv následky, a po vzoru Francie či Slovenska sáhnout i na cenovou politiku energetických firem. 

Přitom v kontextu expertního hodnocení současné devět měsíců trvající energetické krize, kterou ruská agrese jen urychlila, je recept na české řešení nabíledni: musíme vybudovat základ národní energetické soběstačnosti ve flotile nových jaderných reaktorů a do té doby, tedy do poloviny století, využívat plně národní zdroje uhlí. K tomu je navíc třeba včas připravit všechna povolení, technické prostředky a specialisty pro těžbu zdrojů uhlí dosud ukrytého pod miliony tun zeminy. Proto vláda musí zpracovat výhled nikoli na slibovaných dalších pět, ale 50 let českého rozvoje stabilní a bezpečné energetiky jako základu prosperujícího národního hospodářství.

OZE mohou být jen marginálním doplňkem v české energetické soustavě, nikoli jako si myslí Němci a jejich domácí opisovači principiálním způsobem řešení energetiky. Ostatně co si myslet o těchto zdrojích hlavně ze slunce a větru, jež jsou například již v Německu dotačně podporovány 22 let a dosud a ani v dalších desítkách let nemají šanci prokázat svou životaschopnost bez peněz doslova ukradených z kapes daňových poplatníků? Instalace obří kapacity OZE vyžaduje nutnost zálohovat je stabilními zdroji, vše s dotacemi, takže se buduje nesmírně drahá paralelní energetika se stále složitějším řízením sítě s rizikem blackoutů (v Německu je už nejvyšší položkou ceny elektřiny právě správa sítě, nikoli samotné výrobní náklady). To dává hlavní podnět pro inflaci v raketově rostoucích cenách elektřiny a druhotně i plynu spalovaného na výrobu elektřiny kvůli omezeně funkčním solárním a větrným zdrojům.       

Jestli ministryně Hubáčková a další členové vlády podléhající zřejmě obrovskému tlaku dotační lobby (viz autorův předchozí blog) rychle neslezou ze stromu zelených fantasmagorií na pevnou zem reality, setřesou je z něho rozezlení voliči konfrontovaní s devastací své životní úrovně a národního hospodářství. První příležitost k tomu budou mít čeští voliči už v letošních v říjnových komunálních volbách.