Německá zelená ideologie nechce spáchat energetickou sebevraždu sama

Německo je už přes 20 let latentně v depresích, protože zelení ideologové a masivní strašení ekoalarmismem také vedou zemi do katastrofy, totiž ke zničení stabilních zdrojů energie. Ovšem na své sebevražedné Energiewende trvají. 

Světovou veřejností mající velký respekt k odpovědnému povolání leteckých pilotů otřásl 24. března 2015 zločin, když 27letý kopilot Andreas Lubitz úmyslně navedl Airbus společnosti Germanwings na lince z Barcelony do Düsseldorfu do skalního masivu ve francouzských Alpách. Na palubě byl Lubitz jako druhý pilot, využil ale momentu, kdy kapitán odešel na toaletu, a v kokpitu se zamkl. Ve svém dokonaném plánu spáchat sebevraždu (dle vyšetřování letecká společnost dokonce věděla o Lubitzových těžkých depresích) vzal s sebou německý pilot celkem 149 nevinných životů.

Celé Německo je už přes 20 let latentně v depresích, protože zelení ideologové a masivní strašení ekoalarmismem také vedou zemi do katastrofy, totiž ke zničení stabilních zdrojů energie. Ty se už dvě desetiletí pokoušejí za stamiliardy eur a pokračujících dotací nahradit občasnými zdroji energie (OZE) závisejících na slunečním svitu a na větru. Teď už to i normální Němci začínají chápat ve svých peněženkách. Ovšem vláda v Berlíně nadále vyžaduje solidaritu od ostatních zemí EU včetně Česka, kdy navíc Německo dokázalo tuto ideologii masivně prosadit v celounijní politice Green Deal for Europe. Důsledkem je celkový nedostatek stabilních zdrojů a tedy i logicky drahá cena energie.  

Ještě před 15 lety tehdejších 24 jaderných elektráren (JE) po celém Německu vyrábělo až 32 % spotřeby elektřiny země (JE Dukovany a JE Temelín produkují 37 % stabilní elektřiny v ČR). Poslední tři jaderné bloky v Bavorsku, Bádensku-Würtenbersku a Dolním Sasku (modernější než JE Dukovany, na níž se ČR spoléhá ještě asi do roku 2040) mají letos produkovat už jen kolem šesti procent elektřiny. To je výsledek antijaderné politiky Německa, které se v roce 2011 za vlády kancléřky CDU Angely Merklové rozhodlo do konce roku 2022 zavřít všechny atomové zdroje. Nyní bude po osobním nařízení kancléře Olafa Scholze (SPD) tedy provoz tří jaderných elektráren kvůli energetické krizi prodloužen maximálně do 15. dubna 2023. Koaliční strana Zelených si ale vymínila, že se nesmí nakupovat jaderné palivo, aby se produkce těchto tří elektráren nemohla prodloužit ještě dál po jaře příštího roku, jak by si to do roku 2024 ale přáli spoluvládní liberálové z FDP. Protože v roce 2011 bylo německé opuštění atomové energie ztvrzeno speciálním zákonem, nyní musí Bundestag počátkem listopadu schválit speciální zákon, aby poslední tři JE mohly fungovat ještě o zhruba 100 dnů déle.

Současně Spolkový sněm 21. října schválil vládní plán poskytnout 200 miliard eur na dotování rekordních cen elektřiny pro domácnosti a zejména pro německé podniky. A to přesto, že většina členských zemí EU to kritizuje jako nedovolenou veřejnou podporu. Ta totiž zvýhodňuje německý průmysl před stejně cenami energie zasaženými podniky jiných členských států, které ale na obdobnou státní podporu nemají peníze. Jak potvrdil koncem minulého týdne summit evropských lídrů v Bruselu, Berlín ze své ideologické zelené pozice nechce ustoupit.

Německo se tak stává dvojnásobným viníkem současné energetické krize. Ve své zelené tranzici Energiewende chce nestabilní OZE doplňovat masivní výrobou elektřiny ze zemního plynu (v jeho nedostatku teď bere Berlín na milost i nenáviděné uhlí). A nyní nemíní oddělit ceny elektřiny od ceny drahého plynu (což požaduje většina zemí EU), z něhož se právě v Německu produkuje v době nefunkčních OZE drahá elektřina. Ta kvůli společnému evropskému trhu pak doslova masakruje ceny energie v řadě zemí včetně Česka. Němcům tak ostatní země vlastně dotují náklady jejich slepé sázky na zelenou tranzici, kterou už před třemi lety renomovaný deník Wall Street Journal označil za energetickou sebevraždu. Současnou krizi expresivními slovy nyní tvrdě kritizoval i europoslanec ODS Alexandr Vondra, podle něhož může postoj Německa vést až k rozpadu Evropské unie.

Shrňme fakta ze zelené tranzice Německa, které i uprostřed této krize slovy ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka (Zelení) si dovoluje veřejně šířit fantasmagorie, že po roce 2030 se země obejde bez uhlí a samozřejmě od příštího roku i bez jádra. Uhelné elektrárny v SRN mají kapacitu 26 GWe, která se nyní rozšířila o „záložní“ zdroje 8 GW. Ve slunečních a větrných elektrárnách má za sedm let mít Německo celkem 370 GW, přičemž současná kapacita 140 GW vznikala postupně 22 let. Pak má také prý skončit využívání plynu, a proto Habeck chtěl od Kataru smlouvu na dodávky LNG jen na pět let, s čímž nepochodil, protože Katar požadoval smlouvu na 20 let. Prý pak už plyn nebude zelené Německo potřebovat.

Problém je zcela zásadní v tom, že z celkových 8760 hodin v roce německé soláry fungují v optimální poloze asi 12 % času, větrníky na souši kolem 20 %, na moři až 43 %. A co ta „zbývající“ většina času v roce? Z obří kapacity OZE (v roce 2030 už 80 % v energetickém mixu, v roce 2035 dokonce 100 %) prý Němci sami vyrobí a také importují dostatek „zeleného“ vodíku pro pohon své ekonomiky. Ministr Habeck má doktorát z literatury a tak mu asi nikdo dosud nevysvětlil, že aby z vodíku získal jednu kWh, musí do jeho výroby tři kWh investovat, nemluvě o problematice skladování a dopravy stlačeného a hluboce zmrazeného vodíku. O konečných cenách z vodíkové energie raději ani nemluvě. Žádné významné kapacity výroby zeleného vodíku elektrolýzou z demineralizované vody v EU dosud neexistují. 

Dnes už činí položka za správu elektrické sítě druhou nejvyšší částku po vlastní ceně silové elektřiny v Německu, protože je nutno čelit riziku blackoutů vinou výkyvů z produkce obří kapacity solárů a větrníků a nutnosti dotovat stále „horké“ zálohy v podobě stabilních turbínových zdrojů. V cenách se tak vlastně platí paralelní, duální systém energie s neustálou potřebou obnovy investic.    

Německý parlament tedy nyní schválil dotaci energetických cen pro občany a firmy pro rok 2023 za 200 miliard eur, tedy pět bilionů korun. Jak se nyní prosáklo z cenové nabídky na stavbu polských jaderných elektráren, o čemž informoval Ekonomický deník, jeden korejský 1400MW blok by přišel na 100 miliard korun a americký 1200MW reaktor rovněž. Jsou to sice tzv. overnight costs, kdy do budoucí konečné ceny reaktoru je třeba započítat náklady na financování v čase výstavby včetně inflace, za 200 miliard eur se nyní dá postavit asi 30-40 velkých reaktorů, tedy ještě větší kapacita jaderných elektráren, kterou si Němci ve své ideologické posedlosti zavřeli či zavírají. Nové moderní atomové zdroje ovšem mají životnost 80 let, kdežto neuvěřitelné dotace cen energie bude muset Německo ve své dosavadní posedlosti zelenou ideologií zřejmě mnoho let ne-li stále opakovat, zřejmě až do zničení svého rozpočtu a před tím cenami energie i zbankrotování průmyslu. A to je sebevražedný kurs.

Cožpak čeští vládní politici nechápou, že už sedíme v letadle, kterou řídí sebevražedný německý pilot jménem Energiewende? Ještě je čas odepnout pásy a spolu s dalšími cestujícími z jiných zemí EU přesednout na bezpečnou linku jménem STABILNÍ, BEZPEČNÁ a CENOVĚ DOSTUPNÁ ENERGIE!