Jak si Rusko prostřednictvím „sponzoringu“ zajišťovalo agresivní geopolitické zájmy v EU

Na pozadí Putinovy války na Ukrajině se potvrdilo, že sponzoring tzv. ekologických firem i některých politiků v EU ze strany ruského státního plynárenského gigantu Gazprom měl jediný cíl – vybudovat závislost na ruském plynu.

Dlouhá léta se kolem těchto faktů chodilo po špičkách, nyní se potvrdilo, že tzv. sponzoring ekologických firem i politických stran v EU ze strany ruského státního plynárenského gigantu Gazprom měl samozřejmě jediný cíl – učinit země EU závislými na ruském zemním plynu. Předáci řady ekologických organizací i amorální politici se doslova za „30 stříbrných“ nechali koupit a stali se aktivními pohůnky zájmů Kremlu. Rusko si tak dlouhá léta budovala jak závislost na ruských energetických surovinách, tak si získalo obrovské finanční zdroje pro financování agresivních geopolitických plánů vládce Kremlu Vladimira Putina. A z této závislosti se země EU ještě dlouho nedokážou vymanit. Podle kvalifikovaných výpočtů jen za plyn a ropu země EU každý den i v době Putinovy války na Ukrajině posílají do Moskvy 800 milionů eur!

V sídle Evropské unie se donedávna tvrdilo, že vedle angličtiny a francouzštiny zní v Bruselu nejčastěji ruština, jazyk nejaktivnějších lobbistů. A pak to šlo docela prostě. Klíčová ruská firma pro plnění státního rozpočtu Ruské federace Gazprom vydělila ze svých zisků doslova drobné a koupila si jimi očividně vliv v klíčových ekologických organizacích, ale také politických stranách a samozřejmě vyhaslé politické hvězdy, které obdařila skvěle placenými posty členů správních rad v různých firmách ruského plynárenského a ropného průmyslu. A stoupenci solární a větrné energie zjistili, že v plynařské lobby získali nejlepší spojence (a financiéry) svých pseudozelených plánů, protože přerušovaná produkce ze slunce a větru potřebuje spolehlivou zálohu. Nejlépe z elektráren na ruský plyn. Ostatně příznivci špičkového evropského fotbalu si také vzpomenou na logo Gazpromu.

Teprve teď, když režim Vladimira Putina také za peníze Evropanů zaplacené za ruské energetické suroviny genocidně likviduje Ukrajinu, se ukazuje pravdivost varování polského listu Gazeta Wyborcza už z 6. dubna 2011, že ruský Gazprom si cíleně buduje lobbistickou pozici v Německu. Tehdejší varování Poláků na adresu Evropské komise ve formě interpelace v Evropském parlamentu, že jde zřejmě o korupční jednání, nebylo ale tehdy vyslyšeno.

A jak to vše proběhlo? World Wild Fund (WWF) Německo v čele s Jochenem Lampem a společnost Přátelé země (BUND) s její šéfkou Corinnou Cwielag, se stali předsedou, respektive místopředsedkyní nové nadace, když společně s Nord Stream AG založily „environmentální“ nadaci — Naturschutzstiftung Deutsche Ostee. Přidala se také i spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko.

Společnost Nord Stream AG (v čele s bývalým kancléřem SRN za SPD Gerhardem Schröderem stavěla od roku 2005 plynovod Nord Stream 1 a posléze Nord Stream 2 s kapacitou každý 55 miliard m3 plynu ročně) kontrolovaná většinově ruským Gazpromem poskytla nadaci sponzorský dar. A najednou se z tehdejších dosavadních zuřivých odpůrců baltských plynovodů Nord Stream stali jeho obhájci. Přitom WWF a BUND už proti projektu baltských plynovodů dokonce zahájily soudní řízení. Nejednou ze všeho sešlo, protože firma Nord Stream slíbila „financovat ochranu životního prostředí“.

 A kolik stála tato výhodná lobby zmíněných ekologických organizací, když víme, že oba plynovody po dně Baltského moře z Ruska do Německa byly skutečně úspěšně vybudovány? Z tiskové zprávy Nord Stream AG opravdu víme jen o počátečních 10 milionech eur, což je opravdu mizerně malá investice se skvělou návratností. Jen Němci do Ruska i za nynější Putinovy války proti Ukrajině za plyn do Moskvy posílají 300 milionů eur každý den! A to přesto, že Nord Stream 2 byl pod tlakem mezinárodní i německé veřejnosti kvůli ruské agresi uložen (zatím nikoliv zrušen!) „k ledu“, jeho starší sestra NS 1 funguje plně ke spokojenosti obchodních partnerů Německa a Ruska.

Nord Stream AG se sídlem ve švýcarském Zugu je mezinárodním konsorciem pěti velkých společností založených v roce 2005 za účelem plánování, výstavby a následného provozu dvou 1224 kilometrů dlouhých plynovodů přes Baltské moře. Pěti akcionáři konsorcia jsou Gazprom International Projects LLC, Wintershall Dea AG, PEG Infrastruktur AG, NV Nederlandse Gasunie a ENGIE. Gazprom International Projects LLC drží 51% podíl v projektu plynovodu.

Je pozoruhodné, že podobným příkladem mechanismu ruského lobbismu je Belgie. Současná belgická federální ministryně energetiky Tinne Van der Straetenová z ekologické Groen Party (Strana zelených) byla před svým nástupem do úřadu spolumajitelkou (50% partnerkou) advokátní kanceláře, jejímž klíčovým klientem nebyl nikdo jiný než Gazprom. Když se v roce 2020 stala ministryní energetiky, Van der Straetenová pracovala na úplné demontáži belgického parku jaderných elektráren, a to v souladu s 20 let trvajícím odhodlaným bojem ochránců životního prostředí. Smyslem bylo nahradit je samozřejmě - paroplynovými elektrárnami se surovinou pochopitelně hlavně od Gazpromu.

Je to samozřejmě jaderný průmysl, který často nejlépe ukazuje naprostou nesmyslnost některých ekologických organizací lobbujících za taková řešení, jež budou potřebovat nakonec zemní plyn, hlavně ten ruský. Zatímco tyto organizace neustále přísahají na snižování emisí CO2, vidíme, že požadují nahradit zdroje energie, který neprodukuje téměř žádné CO2, fosilními palivy, jako je zemní plyn, která vypouštějí čtyřicetkrát více. V Belgii zelené strany Ecolo a Groen výslovně obhajují nahrazení jaderných reaktorů plynovými elektrárnami. A Belgie zatím skutečně odchod od jádra plánuje. A to vše se děje pod hlavičkou unijní politiky Green Deal, která přísahá na boj s CO2.

Ruská agrese proti Ukrajině, kdy Putinova armáda je spolufinancována evropskými nákupy ruského plynu a ropy, vyžaduje, aby evropské orgány činné v trestním řízení zaměřily plnou pozornost na tyto „sponzorské“ praktiky některých zelených organizací, za nimiž se také skrývají agresivní geopolitické zájmy ruského předáka Vladimíra Putina. Protože u řady ekologických organizací v zemích EU včetně Česka platí heslo: „Koho chleba jím, toho píseň zpívám.“ Ta píseň by každopádně neměla mít noty sepsané v Kremlu.