České předsednictví EU: když z pytláka udělají hajného

Končící české předsednictví v Evropské unii přineslo několik zářezů do pažby sebechvály domácích politiků, ve výsledku ovšem reprezentace ČR aktivně odsouhlasila další zelenou ideologií zdůvodňovaný propad životní úrovně Čechů. 

Mediální prostor v minulých dnech zaplavily obrázky, kdy se dlouhé měsíce nerozhodný a komunikačně (nejen) zmatený ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela oblékl v pondělí 19. prosince v Bruselu mikinu s anglickým nápisem „Svoláme tolik energetických rad, kolik bude potřeba“. Dlužno poznamenat, že mikina nebyla po vzoru jednoho již pozapomenutého ministr vnitra za ČSSD rudá, ale bílá, z fotografií snad i v barvě slonoviny. Ve skutečnosti si měl s dalšími členy české státní reprezentace obléknout mikiny v sytě zelené. 

Po řadě měsíců se za předsednictví ČR o víkendu podařilo zlomit odpor hlavně Německa se zastropováním ceny zemního plynu na 180 eurech MWh. I když je to proti počátku roku 2021 bezmála pětinásobek, je to o 100 eur méně, než chtěli doposud Němci, kteří dosud a ještě více v budoucnu budou muset jako jediný flexibilní zdroje podstatně více rozvíjet výrobu energie z plynu ve snaze konečně zúčtovat s nenáviděným uhlím. S posledními třemi jadernými elektrárnami skončují k 15. dubnu. Němci se báli, že kvůli tvrdému zastropování nebudou mít možnost dovést dost plynu, když – jak asi vidí právě ze zimní praxe – jejich obří kapacita slunečních a větrných zdrojů není s to pohánět německou ekonomiku.

Účet za tento německý „ústupek“ bude drahý a bolestivý, protože právě české předsednictví zkoordinovalo dohodu Evropské komise a Evropského parlamentu, že dosud silně kritizovaný systém emisních povolenek odpovídajících až za 1 neúnosně velké ceny elektřiny nejenže se nezruší, ale jeho platnost se postupným stahováním objemu (a tedy i růstem ceny) po světě volně obchodovaných spekulativních povolenek ještě utvrdí. Navíc se dosavadní systém platný pro energetiku a těžký průmysl (v ČR asi 250 firem) rozšíří tak, že i domácnosti budou od roku 2027 platit peníze navíc i za benzín a naftu a za topení uhlím či plynem, protože emisně více zdanění dodavatelé v dopravě a vytápění nepochybně své vyšší náklady promítnou do konečných cen spotřebitelům.

Evropská unie si také emisními povolenkami zdraží dovoz klíčových surovin a také průmyslových hnojiv, jichž kvůli drahotě plynu se v EU meziročně produkuje jen asi pětina. Nedostatek hnojiv a jejich drahota se už v roce 2023 zákonitě promítne do dalšího růstu cen potravin. Dokonce si Unie sama sobě zdraží svou dovozní závislost na stále více prosazovaných občasných zdrojích energie v podobě solárů a větrníků a dalších surovin a výrobků, kdy příslušné suroviny a technologie z 85 % kontroluje Čína. To vše samozřejmě nejen že nakonec současně zdraží hlavně unijní export s jeho přidanou hodnotou, ale povede k odchodu dalších průmyslových firem za hranice EU – spolu s likvidací dobře placených míst a ničením prosperity národních ekonomik.

Němci tak pod alibistickým zdůvodněním ruskou agresí proti Ukrajině vlastně legitimizovali své obrovské náklady na zelenou tranzici (dle německého hospodářského institutu IFO do roku 2050 přijde Energiewende Německo až na 3 bilióny eur, tedy na 74 bilionů korun). Tyto neuvěřitelné náklady se promítly samozřejmě do cen elektřiny, plynu a tepla a „ve válečné době“ Němci politicky donutili ostatní státy včetně chudých ze střední a východní Evropy tyto ceny a náklady akceptovat i pro sebe. Sobě ovšem dosud stále ještě bohaté Německo pomůže miliardovým deštěm Unií neschválených státních dotací, jež učiní nekonkurenceschopné sousedy na německé ekonomice ještě závislejšími.   

Absurdní je skutečnost, že se hned ozvali unijní i čeští národní politici v čele s dvojministrem práce a životního prostředí lidovcem Marianem Jurečkou, že zelené zdražení bude sociálně slabým kompenzováno. Na 450 milionů obyvatel členských zemí má s ohledem na nové emisní povolenky připadnout pomoc v přepočtu bilión korun. Když ovšem tyto dvě impozantní sumy unijní pomoci navzájem podělíme, tak na 1 obyvatele EU připadá na 4 roky (2027-2030) necelých 2222 korun, tedy 550 Kč ročně. Každý ví, co si dnes za pětistovku v supermarketu koupí a kolik dní si za to může topit a vařit. Je ale asi pravdou, že na chudší členské země EU včetně Česka se bude pamatovat větším podílem pomoci, ale jak velké (malé) budou nakonec tyto zelené žebračenky? Ostatně kdo má být příjemcem pomoci v ČR, kde už 60 % obyvatel zvládá své běžné měsíční výdaje hlavně na energii a bydlení s nejvyšším úsilím?   

Podnikům a domácnostem zemí Evropské unie už letošní energetická krize podle agentury Bloomberg zvedla náklady o bilión dolarů (asi 23 bilionů korun), z toho vlády vrátily či ještě poskytnou firmám a občanům zpět formou pomoci 700 miliard dolarů (asi 16 bilionů korun). Ovšem stav nouze a energetické krize bude podle agentury Bloomberg pokračovat řadu let, přičemž už nyní polovina ze zemí EU neplní limit zadlužení státních financí do maximální výše 60 % HDP.   

Deník Právo citoval hlavního ekonoma BH Securities Štěpán Křečka, který poslední rozhodnutí EU tvrdě kritizoval. „Považuji to za velice špatné rozhodnutí. Spíše se domnívám, že by v současnosti mělo být obchodování s povolenkami pozastaveno. Ukazuje se, že to prodražuje klíčové statky, a v případě, že jej budeme dále rozšiřovat, hrozí, že i v nových odvětvích vyvoláme zbytečné inflační tlaky,“ řekl.

Ovšem Štěpán Křeček je také současně poradcem premiéra Petra Fialy. Že premiér zapomněl na jednoho ze svých poradců, nechť. Ovšem, že zapomněl na obyvatelé České republiky a obhajobu jejich legitimních zájmů, to je úplně jiný příběh. Loni v září před parlamentními volbami tehdy Fiala jako šéf opoziční ODS prohlašoval: „Budeme tlačit na Evropskou komisi, aby uvolnila emisní povolenky.” A to raději nemluvme o ostré kritice vedení Evropské unie, když v roce 2014 Fiala přebíral vedení ODS. Tehdy podle něj žádný evropský recept nefungoval. V oslnivé září reflektorů na rudém koberci v Bruselu vzájemně se objímajících usměvavých potentátů je dnes s Petrem Fialou jako premiérem České republiky všechno jinak.

Šéfideolog unijní politiky Green Deal a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans zářil o uplynulém víkendu v Bruselu spokojeností. Jeho slova ze zářijové návštěvy v Praze, že když se podaří zlomit Čechy skeptické vůči klimatické politice, půjde pak už v EU vše hladce, se dokonale naplnila. Jak prosazení prvního kontroverzního klíčového bodu (naplnění Green Deal legislativním balíčkem Fit for 55) v podobě tvrdého zákazu výroby a prodeje nových spalovacích aut od roku 2035, tak i nyní rozšíření emisních povolenek se za českého předsednictví zdařilo náramně.

Politiku Green Deal for Europe řada politiků a analytiků kvůli současné bezprecedentní energetické krizi vyvolanou omezováním stabilních emisních zdrojů energie a slepou sázkou hlavně na solární a větrnou energii považovala nedávno bezmála za mrtvou, přinejmenším za hodnou zásadní revize. Ale tato zelená ideologie dokonce nyní zvyšuje své tempo. To se obrazně řečeno rovná nasazení ještě většího množství medikamentů, které už předtím pacienta hrozilo zabít. Dosud skeptické Česko za svého předsednictví v EU v tom sehrálo klíčovou roli. Stačilo z bývalého pytláka udělat hajného.