O řidičích a řidičkách podruhé

Hurá, konečně si někdo všiml, co se na českých silnicích děje a snad nejsem jediná, kdo doufá v lepší časy.

Můj první pokus blogovat není mezi mými články, jak už to tak tady bývá. A tak jen lehce připomenu, že to bylo povídání o problémech jedné normální ženské, která již několik let jezdí každou neděli do Prahy a každý pátek do Děčína a pozoruje cvrkot na silnicích.

Moc mě těší, že snad konečně nebudu muset mít strach, že se v zatáčce potkám ve svém pruhu s protijedoucím autem.

Doufám, že se mi konečně přestanou lepit na nárazník nedočkavci, kterým je mých skoro 90 málo (tachometr mi neukazuje přesně a holt mám dobře jenom padesátku, jinak asi jezdím trochu pomaleji). Nemluvím o dálnici. Tam jezdím cca 100 - 110 a předjíždím jen, když za mnou široko daleko už nikdo není.

Těším se, že mě přestanou oslňovat protijedoucí auta a že mi snad dokonce přestanou i ti za mnou smažit dálkovými do zrcátek.

Věřím, že přijde den, kdy bezpečně poznám, že auto na kruháku bude odbočovat a že to poznám dřív, než bude už napůl z kruháku venku. Podle blinkrů. Zatím se dobře bavím, když potkám auto, které bliká dovnitř...

Ale. Až budeme všichni jezdit předpisově, mám obavu, že si začneme víc všímat toho, po čem jezdíme.

Je leden, jaro ještě daleko a silnice jsou už teď samá díra a to nejen tam, kde se loni jenom flikovalo, ale i na místech, kde zatím ještě výmoly nebyly. A už teď se dovídáme, že na opravy peníze nebudou.

Vlastně ne, dřív, než se naučíme všichni jezdit předpisově, tak stejně nebudeme mít po čem jezdit.

Zajímalo by mě, jestli ta "chlapská" touha, ukázat všem, jak jsem dokonalý řidič, který má dokonalé auto a hlavně mám dost peněz, aby mě nic nemohlo omezit, jestli tahle "vlastnost" je projev ješitnosti, projev toho chlapského ega, které se neskloní před nikým a před ničím. Nebo co to vlastně je. Proč má někdo potřebu porušovat pravidla hry, obzvláště, pokud ho zrovna nevidí oko zákona. A mám obavu, že tady nejde jenom o to, jak se kdo chová na silnici.

Je mi z toho smutno, když nad tím tak přemýšlím. Asi si radši půjdu zase číst. Přeji hezký den.