Imigrantská krize dala vyrůst dvěma viditelným proudům - tzv. áčkařům a béčkařům. Nějak mi chybí ostatní písmena abecedy...
Nebo jinak.
Aristotelská logika prý říká, že pokud A a B jsou protiklady, pak je nemyslitelné, aby platilo A i B zároveň.
Nedávná diskuze u mě na blogu Žít je umění mi ale potvrdila, že někdy platí, že A i B se nemusí vůbec vylučovat. Naopak. Teprve pohromadě dávají smysl. Ale možná až v okamžiku, kdy se ukáže, že A i B vlastně nejsou protiklady...
Neustále kolem sebe slyším a čtu jen dvě verze. Dvě pravdy:
A: Uprchlíky musíme přijmout a postarat se o ně. Je to naše morální povinnost vůči naší lidskosti.
B. Uprchlíky nesmíme přijmout a starat se o ně je jako chovat si hada na prsou. Je to naše morální povinnost vůči naší kultuře.
To snad opravdu jen moula nebude považovat za naprosté a nesmiřitelné protiklady!
No, tak se přiznávám. Jsem moula, no :-)
Proč vůbec nikde neslyším (ani politiky, ani média, ani sociální sítě, ani tlampače na náměstích, ani sojku bonzačku), že přítomnost muslimů je problematická (každý vidí, co se v Evropě děje, ne?) a že se o ně musíme postarat tak, abychom ten doutnající požár uhasili v zárodku, místo abychom ještě přihazovali dříví do ohně???? A fakt nejde o to, že jim budeme ustupovat. Ale pěkně tu jejich pyšnou hlavu zchladíme. Zkrotíme v zárodku představy, že si oni budou určovat, jak to bude v Evropě chodit. Zakazováním šátků to ale fakt neuděláme... vždyť to je jak mávat býkovi před očima rudým hadrem!!
Zatím mi to přijde, že áčkaři nevidí (či nechtějí vidět) a béčkaři už teď planou. To ovšem Evropě, která je na pokraji vzplanutí jednoho výbuchu za druhým (bohužel nejen obrazně řečeno) a v dlouhodobém horizontu zřejmě bude ještě hůř, fakt nepomůže.
Diskuze by se měla stočit úplně jiným směrem než dnes a ti tam nahoře by měli být první, kteří začnou uvažovat rozumně a konstruktivně a ne v intencích áčkařů proti béčkařům, protože na ně jednou bude historie vzpomínat (snad v dobrém). Tuším, že jedno moudré rčení říká, že zatímco se dva dohadovali, tak třetí se smál...
Pokud se ovšem zrovna nevyhodil do povětří...
Hmmm...
Chybí nám pevná půda pod nohama (doslova), díky které by si muslimové ani netroufli měnit zaběhané pořádky v zemích, která jim přišla jako takový ráj, že sem vážili nebezpečnou cestu. Kdo by se snažil hýbat horou?? Dráždit vlčici, která se ujala ztracených lidí?
Náš strach z nás čiší a rozežírá tu skálu zevnitř...
Co je naší nejvyšší hodnotou? Za co jsme ochotní se postavit? Co nám dává tu pevnou půdu pod nohama?
Podle mě je to svoboda, jak jsem psala v jiném mém článku (Základní lidskou hodnotou tváří v tvář islámu je svoboda). Blbé ovšem je, že jsme si za ta léta navykli myslet, že svoboda je dělat si, co chci a mít všechno, co chci...
Možná je na čase se naučit být opravdu svobodní a dát muslimům jasně najevo, že svoboda je ta největší hodnota a že člověk může být svobodný! Že ho nikdo nemusí poutat spoustou pravidel (která mu případně řeknou i imámové, když už je v Koránu a hadíthech nenajde) ze strachu (oprávněném), že lidská sexualita a lidská chamtivost rozloží celou společnost. Co asi tak vidí muslimové, když sem přijdou? Podívali jste se někdy na Evropu jejich očima?? A nepřijde Vám strašné, že jsou Zápaďané, kteří již dávno přestoupili na islám, protože je okouzlil (doslova) právě ten příslib poklidné společnosti, kde se lidé tolik nerozvádí a kde se bojí krást? Ony soudržné rodiny?
Hloupé je, že za tou bílou fasádou to není dvakrát růžové. Asi tak jako za tou naší bohatou. A blbé je, že když už člověk jednou na islám přestoupí, hodně těžko se couvá zpět. Pod trestem smrti...
A ještě blbější je, že najít tu svobodu znamená otevřít pár 13. komnat (o tom jsem zas blíž psala v únorovém čísle magazínu Aves), vlézt do pár zatuchlých bažin, a přece tam najít pevnou půdu pod nohama. A ustát i ledovou bouři.
Ale asi je to pořád lepší, než vyvolat válku, nebo se nechat převálcovat vyznáním, které nám není vlastní...
