Pašáci Depešáci válí a válet budou???

Letos v květnu to bylo 20 let, kdy Gave Gahan přežil dvouminutovou zástavu srdce. Přežil on a naštěstí přežili i DM. Zatímco v rádiích si dnes vzpomenou tak max na Personal Jesus, oni hrají dál a snad čím dál líp?? Uvidíme zítra?

Právě na 11.10. 2016 je svolána tisková konference. Mezi fanoušky to vře a objevují se nejrůznější indicie toho, oč zítra vlastně půjde. Fanoušci totiž velmi dobře vědí, co DM uplynulých pár měsíců v Santa Barbaře dělali...

Ano, natáčeli nové album! 

A už se také ví, že v květnu budou mít v Praze koncert! 

Na FB se objevila nová promo fotka. A také jedna uniklá vstupenka na jejich turné i s názvem (že by??) nového alba (Global Spirit). Viz článek  na fanouškovských stránkách Depeche.cz.

Fanouškům tu netřeba nic psát. Toto všechno už stejně nejspíš vědí. A stejně nedočkavě jako já čekají, až se z tiskovky dozví, oč vlastně jde. Třeba o nějaký singlík?? O nějakou ochutnávku?? O datum vydání nového alba?? Užuž??

Ale Vy, kteří jste kdy DM poslouchali a nějak jste pozapomněli, že ta kapela ještě existuje a stále natáčí, poslechněte si je! To, že se v rádiích písně z jejich nových alb moc nehrají, neznamená, že už vyšuměli. Možná právě naopak?? :-) 

A Vy, kteří jste o DM v životě neslyšeli, si je poslechněte taky :-) Četla jsem totiž kdysi na fanouškovských zahraničních stránkách o malých dětech, které rodiče brali na koncerty, a dnes jsou z nich už také velcí depešáci. Prostě ač jsou DM staří páni, nejsou jen pro staré páprdy a páprdačky :-)

A proč je tak ráda poslouchám já??

Jo, už je zas poslouchám - CD (oficiální, koupené) v přehrávači. Jo a sousedi mají asi radost :-) 

Kdysi dávno mi kazetu Violator půjčil jeden můj student angličtiny. Chtěl to přeložit, aby věděl, o čem ti jeho oblíbenci zpívají. A jak jsem si tak tu kazetu pouštěla v prázdné učebně prázdné základní školy (byl to letní tábor pro děti a já tenkrát dokonce bydlela ve škole!), pořád dokola, začalo se mi to líbit! 

A pak  už jsem si kupovávala jedno album za druhým. Vzpomínám, jak písničku Home (jak symbolické), jsem si pouštívala při procházce po jordánském Ammánu, kde jsem kdysi studovala arabštinu. Ale pravda je, že ono Home (Domov) už tenkrát pro mě znamenalo něco jiného, než že bych se tak toužila vrátit do své nemuslimské domoviny :-) 

Právě naopak! Vždyť Ammán byl pro mě synonymem bezstarostného studentského života, ježdění po výletech na umajjovské pouštní zámečky, do Petry nebo k Mrtvému a Rudému moři! Tam doma (Home) mě čekaly už jen státnice. Ufff...

Už tenkrát pro mě Home znamenalo jakýsi návrat tam, kde je mi dobře. Tam někam do prostoru toho absolutního klidu, který jsem cítila na trajektu z Nuwaiby do Aqaby - jako by na závěr těch nejtěžších chvil mého života přišlo něco extra, co za to všechno rozhodně stálo! 

A právě proto si dnes už zase pouštím Depeche Mode. Jako bych právě u nich vždycky také hledala pomoc, když mi právě tenhle vnitřní pocit klidu chybí. Jako bych věřila Gahanovi (a samozřejmě Martinovi, který ty písně hodně píše), že ví, jak z těch temnot vylézt ven... 

 Oni totiž nejsou vůbec tak temní, jak se o nich někdy tvrdí...

Jsou asi tak stejně temní, jako byl kdysi dávno ten turecký seriál o sultánu Sulejmánovi - Velkolepé století - spíš telenovelou z harému než příběhem o tom, že dobývat svět a vraždit u toho své syny a přátele není zrovna výhra. Ale kdo vydržel dívat se až do toho smutného konce všech těch zúčastněných historických osobností??? 

Čekali byste tenhle spodní proud u tureckého seriálu?? A jaký spodní proud mě oslovuje u Depeche Mode?? 

Posledních pár dní si pouštím jejich poslední (dosud) album. Už první píseň - Welcome to my world - mě oslovuje. Znáte to? :

And if you stay a while                     I'll weep into your eyes

I'll penetrate your soul                      I'll make your visions sing

I'll bleed into your dream                  I'll open endless skies

You'll want to lose control                And ride your broken wings

Připomíná mi to ta slova o tom, jak někdy stačí být dost dlouho vystavený nějakému symbolu (if you stay a while), aby měl ten symbol na člověka hodně hluboký vliv (I'll penetrate your soul). A co to pak s člověkem začne dělat?

Vleze Vám do snů, ztratíte kontrolu, i Vaše vize začnou zpívat, nebesa se rozevřou a začnete létat... 

No, zní to trochu jako drogové opojení, co?? A Dave Gahan by mohl mluvit!

Nicméně když já tohle slyším, vzpomínám si na jiné zážitky. I tam stačí jen chvíli zůstat (třeba na břehu moře) a ten klid a to šumění moře... no, možná to také znáte. Člověk je na takové dovolené jak v tom nebi (a ještě nekonečném), ztrácí kontrolu, má pocit, že létá...

... no a pak se vrátí zpět do práce... 

Ale vážně. Zažili jste někdy ten pocit absolutního vytržení? Klidu?

Před 3 lety, když se objevil první single Heaven z jejich posledního alba Delta Machine, jsem tu písničku poslouchala stále dokola. Dokonce se u mně na blogu tenkrát objevilo i oficiální video včetně anglického textu celé písně (Depeche Mode - Heaven).

Pořád dokola mi připomínal ten symbol, který mi hodně říká - prázdnotu (void).

Tu prázdnotu, ve které se člověk rozplyne, ale zároveň najde sám sebe. Tu paradoxní prázdnotu. Tu prázdnotu, které se člověk bojí, protože v ní pomyslně umírá, ale která ho zároveň naplňuje štěstím. Tím nepodmíněným.

Vzpomínáte na ta slova z písničky Heaven? A znáte je vůbec?

I will scream the world - jump into the void - I will guide the world - up to heaven

Vzpomínám, jaké to někdy je se do tohoto pomyslného nebe dostat. A chvíli v něm být. Kdykoliv se nezaleknu té prázdnoty. Vzpomínám totiž také, jak jsem si kdysi na čchi kungovém semináři po jedné praxi, která člověka tomuto vnitřnímu klidu otevírala, zalekla. Jak jsem skočila na slova o tom, že "to přece nejde", a ty brány vnitřního štěstí se mi uzavřely.

Jako by bylo špatné být šťastný... 

Divné. Ta skupina, o které se vždycky říkalo, že je tak temná, ke mně vždycky promlouvala právě takhle:

• Vyprávěla mi o tom, že všichni jsme zlomení, a o tom, kde je možné hledat podporu v bolesti (Depeche Mode - Broken, aneb kde hledat podporu v bolesti)
• O  tom, že nemáme druhé soudit. A ani se nemusíme bát propojit se s kolektivem. Třeba na takovém koncertu, tam je to přece Ok, ne?? Kdo kdy TUHLE extázi zažil, ten ví :-) (Depeche Mode - Walking in my shoes)
• O tom, že někdy nalezneme sami sebe v okamžiku, kdy se odevzdáváme druhým. Ano. Ne rozkrájet se jak na jednom "vtipu", který koluje na Facebooku. Ale odevzdat to své sobecké Já, a přece si uchovat svůj prostor. Viz Xenofobie vs. sluníčkářství, aneb only when I lose myself (DM) a třetí cesta. 
• O tom, že na druhou stranu nesmíme zavírat oči před tím, co je špatné - Když je všechno špatně (Wrong,DM)
• Nebo o tom, že zpomalit je někdy úžasné, protože teprve pak si člověk může život opravdu vychutnat. A nejen, když se miluje s někým, koho miluje. O čemž byla píseň Slow - Depeche Mode- Slow.

A to jsou jen některé z té spousty písní, které za ta léta depešáci hráli. Sama jsem teď moc zvědavá, s čím přijdou nyní. A doufám, že mě nezklamou a zasypou mě zase několika super písničkami, které si i po letech budu ráda pouštět. Protože mě budou něčím oslovovat...

Čím oslovují Vás? Jaké jsou Vaše nejoblíbenější songy? Posloucháte DM vůbec? Jo - a znáte je vůbec??? :-)