Zajatcem své vlastní slávy

ELVIS, OREL AMERICKÝ: Kapitola 5. Elvis ani nesledoval televizi a ani nečetl noviny, jinak by totiž věděl, že někdo nahrál na video jeho boj s chřestýšem a pásku poskytl hlavnímu zpravodajství CNN. Lidé neustále telefonovali. Už v okamžiku, když procházeli bránou, slyšel hluk davu. Louka byla obklopena zástupy fanoušků. Nebylo to obyčejné polední představení. Tyhle lidi viděl Elvis poprvé. Bylo tu také několik bílých dodávek s písmeny na boku a s talířovitými anténami na střechách. Televizní reportér stál čelem ke slunci schovanému za mrakem, jeho tvář snímala kamera a on mluvil k celému světu připojenému kabely.

"Výzkumné centrum specializující se na zraněné a nemocné orly řídí Joe Orlípéro  a Marie Orlípéro, američtí indiáni. Naučili Elvise zpívat, tancovat a předvádět se. Je dobře znám ze slavností powwow, ale včerejší incident ho přivedl do povědomí celé Ameriky --- a mohu-li to tak říci, celého světa."

"Pane Orlípéro," řekl mladý drobný muž přistupuje s mikrofonem k manželům, "jak vidíte, po včerejším večerním vysíláním se Elvis stal hrdinou. Celý svět by ho chtěl vidět."

"Jakým hrdinou?" řekl Joe. "Můj syn dělá svoji práci, a to je všechno."

"Jsme zasypáváni telefonáty," pokračoval reportér, "a dneska budeme ve spolupráci s BBC a CNN vysílat do celého světa. Navždy to změní jeho život," předpovídal s okázalou jistotou, "Elvis, Orel Americký se stane zajatcem vlastní slávy. Dveře budou pevně zavřeny."

"Všechna sláva, polní tráva," poznamenala úsečně Marie. "Když budou zavřené dveře," řekla hledě někam daleko, "jistě tam bude někde otevřené okno."

"Bude bouřka, mami," řekl Elvis, "měli bychom začít."

"Vím," souhlasila Marie a pohlédla na Joea.

"Jdem. Dáme se do toho," odvětil Joe.

Televizní kamery běžely, spouště fotoaparátů cvakaly a Marie a Joe Orlípéro  se od nich s Elvisem pomalu vzdalovali, hovoříce. Trvalo jim to dvakrát tak dlouho než došli na svoje místa. Potom sundal Joe Elvisovi řetízek ze stříbrného náramku na noze a první a poslední médii celosvětové přenášená show Elvise,  Orla Amerického, akrobata, zpěváka a mimořádného baviče, mohla začít. U televizorů seděla miliarda diváků z celého světa.

Zatímco kamery sledovaly každý jeho pohyb a novináři hledali vhodné přívlastky, Elvis předváděl nejlepší show svého života. Pomalu a precizně stoupal vzhůru a plynule kroužil. Lehce se vznášel za pomoci konečků křídel, každé peříčko pracovalo samostatně. Potom tancoval rock~n~roll a waltz a twistoval. Najednou se zarazil někde mezi nebem a zemí a začal se škrábat, jakoby nevěděl, co dál.

"Je tu snad někde had?" tázali se reportéři, kteří vzrušeně očekávali něco podobného jako předcházející den. Všechny oči se obrátily k obloze a k zemi se začala snášet dvě péra. Jedno spadlo k nohám Marii, druhé Joeovi. Potom Elvis vykřikl. Zvolání ‚díky‘ vysoko nad davem vyvolalo mohutný aplaus. Tohle nikdo neočekával. Dárek rodičům od vděčného syna.

Jeho osud byl jako dělaný pro první stránky amerických novin i časopisů, reportéři a kameramani se dusili vzrušením a přirovnávali dvě kroužící pírka ke dvěma drahoceným darům nebes. Poté co je Joe a Marie zachytili v letu a zastrčili je za barevné čelenky, Elvis znovu vykřikl. Tentokrát to byl výkřik lásky. Ozval se ve chvíli, když Golondrina vyrazila na cestu ke Capistranu, aby se tam připojila ke svému hejnu.

Elvis pozoroval svou malou přítelkyni letící rychle na jih. Naposled zakroužil nad svými fanoušky, zastavil se ve vzduchu a zazpíval poslední píseň. Těšil se slunečním světlem procházejícím dešťovými mraky, kamery ho stále zabíraly a on se díval za mizející vlaštovkou sledující linii pobřeží, a v duchu jí přál štěstí.

Nakonec předvedl poslední otočku, poslední přemet a dostalo se mu posledního potlesku. Všechno dělal promyšleně, pomalu a mírným tempem, vychutnával si každý okamžik a nasával do své mysli, do svého těla a kostí ohlušující potlesk. Bylo to něco, co opouštěl, ale zároven něco, co si chtěl zapamatovat na vždy. Než dopadly na vyprahlou zem první kapky deště, přestal kroužit nad loukou a stočil se k severu. Golondrina už zmizela za obzorem.

_________________________________________________________________________________________________

Pokračování v příští pátek 9:00

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Carl Sinclair | pátek 16.5.2014 8:56 | karma článku: 6,77 | přečteno: 220x
  • Další články autora

Carl Sinclair

Býk číslo čtyři

3.10.2014 v 9:00 | Karma: 10,87