"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci. _______________________________________________________________________________
ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 12. "Na bolení hlavy je nejlepší vrba," řekl Ike, reaguje na Elvisovu migrénu. "Raději ji sežeňme dřív, než bude pozdě. Vím o jedné." Ike ukázal na rybník lemovaný vrbami. "A co mám udělat?" otázal se Elvis. "Očichávat listí?" "To by taky šlo, ale nemáme tolik času. Vezmi si kůru." "Co tím myslíš, vezmi si kůru?" "Jak říkám, sněz ji." "Nežertuješ?" "Ani náhodou," řekl Ike a ukázal Elvisovi, jakou vrbovou kůru by si měl vybírat. "Fuj. Je to hořké a odporné." "Takhle chutná každý dobrý lék." Když k nim dorazila rychle se pohybující fronta, seděli už bezpečně v náruči uschlé borovice, ukryté v malé jeskyňce pod převisem. Provazy deště zakryly vchod jako záclona a Elvise přestala bolet hlava. "Nechci vypadat jako létající reklama, ale vážně to funguje," tvrdil Elvis. "Tvůj kmen to zná." "Jak to, že mi o tomhle nikdy nikdo neřekl?" "Hlava nikdy nebolí děti, ale z dětí," poznamenal Ike. "Moji rodiče určitě spotřebovali celá vědra vrbové kůry." "Měl bys cítit svaly, hlavu a nozdry. Možná, že jsi něco špatného snědl anebo udělal, a pak jsi měl migrénu. Také to mohlo být tou dietou," řekl Ike vážně. "Bolelo mě i za krkem." "Pak jsi byl ve stresu nebo ses bál. Bál ses něčeho?" "Nevím," řekl Elvis. "Je to někde uvnitř v tobě a bude chvíli trvat, než na to přijdeme," řekl Ike. "Zavři oči. Zdřímneme si," navrhl Ike. "Neusínej, jenom se ponoř do svých pocitů. Ukáže se, co tě trápilo. Jen si dávej dobrý pozor, aby sis to zapamatoval."
Elvis naslouchal divokému bubnování deště bičujícího ohromnou silou údolí pod nimi. Seděli vedle sebe, slyšeli tlukot svých srdcí, až je to uspalo. Zuřivá bouře se změnila v monotonní skučení větru a cákání kapek. Dalšího dne k polednímu konečně ustala docela.
"No?" zeptal se Ike, když se probudili.
"Nic se nestalo. Usnul jsem."
"Já taky. Asi jsme byli přetažení," řekl Ike a Elvis přikývl. "O čempak se ti zdálo, Iku?"
"Měl jsem ten nejpodivnější sen, jaký se jen může orlovi zdát."
"Jaký?"
"O lososech."
"Kde jsi je chytal, myslím v tom snu?" zeptal se Elvis.
"Ve Velké řece."
"No a na co ještě čekáme?" otázal se dychtivě Elvis. "Poleťme."
"Kam? Ted tam stejně žádní nejsou," odpověděl Ike.
"Ani jeden?" zajímalo Elvise a Ike přitakal.
"Proč?"
"Je sice pravda, že se v létě třou, ale zasáhla je stavba té přehrady, chudáky," řekl Ike.
"Ach, tak proto jsme nad ní včera letěli," řekl Elvis. "Věděl jsem, že tam něco hledáš."
"Ne, že bych přímo něco hledal, jen jsem si ověřoval," odvětil Ike, "jestli zvedli potápeči stavidlo."
"Kvůli čemu?"
"Lososí dámy," narážel Ike rozpustile na třoucí se samice lososa, "jsou jako ty."
"Jako já?"
"Někdo to rád studené. Co se mě týká, já to mám rád horké."
"O čem to mluvíš, Iku?"
"Samozřejmě, že o teplotě. Nemůžou se třít v teplé vodě. Musí mít méně než patnáct stupňů. Takže potápeči tam instalují měřiče teploty, aby odstranili tuhle závadu."
"Co ji asi způsobilo?"
"Stavidlo. Říkám ti," vztekal se Ike," a jim bych to byl taky řekl, kdyby se mě na to bývali zeptali, že se nebudou třít v teplé vodě. A taky tam ted není ani jedna."
"Tak si chytíme alespoň králíka," snižoval svoje požadavky Elvis.
"Bylo by tu řešení," řekl záhadně Ike.
"A i kdyby nebylo," zasmál se Elvis, " jsem si jistý, že ty bys nějaké našel."
"Ale máme problém, velký problém," váhal Ike. "Oceán."
"Ten je opravdu velký," souhlasil Elvis. "Velký problém."
"Nerad nad ním lovím. Mám mořskou nemoc," vysvětloval Ike. "Je tu taky otázka hloubky." Ike vypadal nešťastně. "Jsou moc hluboko. A potopit se pro ně do hlubiny nedokáže ani jeden z nás." Najednou se rozzářil. "Dneska mám určitě šťastný den."
"Proč? Řekni mi to, prosím. Umírám zvědavostí," žertoval Elvis.
"Ještě se nemůžeme spoléhat na tvou zručnost a tak si na to najmeme specialistu."
"Najmeme si nějakého poradce?"
"Poradkyni," zasmál se Ike a vzlétli. "A ta, kterou mám na mysli, je široko daleko nejlepší."
Zvedli se a letěli k oceánu.
"Počkej, až ochutnáš svého prvního lososa," řekl tajemně Ike. Seděli tiše, zamaskováni temným jehličím pokroucené borovice živořící na čtvereční stopě půdy naváté větrěm do trhliny ve skále. Osamělý strom, který rostl sotva pár yardů od svých bratrů shromážděných v borovém hájku na útesu, se stal skvělou pozorovatelnou. Ochlazoval je jemný větřík, takže se cítili velmi pohodlně.
"Pořád ještě nevím, na co čekáme."
"Nečekáme, jsme trpěliví," odtušil Ike.
"Jaký je mezi tím rozdíl?"
"Trpělivost je schopností čekat, je to zvyk. Ty čekáš. Já jsem trpělivý."
"Zajímavé," poznamenal Elvis. "Takhle jsem o tom ještě nikdy neuvažoval."
"No, ted můžeš. Máme času dost."
Několik hodin tiše seděli ponořeni do svých myšlenek. Když už Elvis usínal, Ike ukázal na rychle se blížící bod na obzoru.
"Přichází naše poradkyně," zašeptal Ike.
Byla to velká, krásná samice t.zv. orla mořského. Pyšnila se perlově bílými a hnědými péry, dlouhými křídly a krátkým, mohutným ocasem. Kromě sněhobílé koruny na hlavě byl její šat sladěn dohněda. Odstíny přecházely jeden v druhý, od pískově až po čokoládově hnědou. Zluté oči vypadaly hrozivě, neboť jejich barvu podtrhoval ebonový zobák a okrový pruh táhnoucí se po obou stranách hlavy. Orlice kroužila několik set yardů od nich. Kličkovala tak, jak to Elvis nikdy předtím neviděl.
"Je výtečná," řekl Ike s obdivem. "Ve svém oboru skutečně ta nejlepší, to si piš."
"Co to dělá?" zeptal se Elvis.
"Hledá lososy. Bude to chvíli trvat, než něco uloví," dodal. "Dneska už jich tady moc není."
Pozorovali z útesu svoji «poradkyni». Přestala se vznášet a posledním kruhem jakoby zatáhla smyčku.
"Už odhaduje velikost kořisti."
"Doufám, že jí jde matematika," zažertoval Elvis, "když musí počítat se všemi možnými faktory." Ike ale neměl náladu na jeho vtipy.
"Kdyby ses raději díval a učil. Bude o toho lososa bojovat jako o život."
"Proč by měla?"
"Protože si vezmeme to, kvůli čemu jsme si ji najali," uchechtl se Ike. "Připrav se. Jdi na to zezhora."
Řítila se dolů se svinutými křídly, ocas ji naváděl na kořist jako torpédo. Nerozevřela však před dopadem na hladinu pruhovaný padák a místo toho se ponořila rovnou do vody, až zmizela celá.
Šokovanému Elvisovi se ten okamžik, který strávila pod vodou, zdál jako věčnost. Pak se ale znovu vynořila a vzlétla jako pták fénix, držíce lososa pevně ve spárech. Ryba sebou házela, ale marně.
"Wow" zvolal Elvis.
"Říkal jsem ti, na ní je spolehnutí. Nejí nic jiného než lososy. Je pěkně vybíravá."
"Ta ubohá rybička musí mít závrať," řekl Elvis a pozoroval, jak je kroutící se losos vynášen výš a výš.
"Kdyby ses radši díval, jak ho drží."
"Dvěma drápy za žábry."
"Fouká vítr a může tak lépe manévrovat," vysvětloval Ike a zaznamenal s uspokojením žákův postřeh. "Počkej-potřebuje ještě nabrat výšku, než poletí na pobřeží. Hnízdí tam."
Orlice držela pevně lososa a stále stoupala. Z dálky to vypadalo, jako by měla mocný ocas.
"Pro Boha, vždyť ona s ním kormidluje!"
"Leť!" vykřikl Ike a Elvis vzlétl, vydávaje všechnu svoji sílu do sprintu na sto metrů.
Mořská orlice ucítila nebezpečí, stočila se stranou a sklouzla níž. Elvis věděl, že dojde k boji. Přestože si nebyl jistý, jestli to zvládne, pouhopouhá Ikeova přítomnost jej zbavovala strachu. Cítil vztek orlice a taky její chuť porvat se.
Zahlédl Ika, jak letí přímo pod ni, jak se obrací v plné rychlosti na záda připraven popadnout do spárů její kořist. Překvapila je. Neočekávaně lososa upustila a odlétla k pobřeží. Elvis zachytil rybu o zlomek vteřiny předtím, než dopadla na hladinu.
"Říkal jsi, že bude bojovat jako lvice," zakřičel Elvis, otáčeje se na Ika.
"Byla chytrá," zahalekal Ike. "Ted se uč ty, jak se rvát!" Zvolal divoce a zahnul zprudka směrem k Elvisovi.
Naoko se prali, točili se, klouzali a vyhýbali se ve vzduchu. Ike odhalil všechny Elvisovy úhybné manévry. Nakonec Elvis upustil lososa, Ike ho chytil a mířil s ním ke břehu. Našel tam velký, plochý balvan, prostřel na stůl a čekal na Elvise.
"Co zase mělo znamenat tohle?" ptal se překvapený Elvis. "Proč jsi se se mnou pral?"
"Protože ona se s tebou rvát nechtěla."
"Proč ne?"
"Ta by tě dřív sežrala zaživa, než aby ti něco dala. Říkal jsem ti přece, že hnízdí."
"Tak proč o svou kořist tedy nebojovala?"
"Když mě viděla přilétat, tak se jí vzdala raději dobrovolně."
"Mazané. Nechtěla se bít za dopředu ztracenou věc," žertoval Elvis.
"Tohle není vtip a ona není blázen," řekl Ike. "Věděla, kdy přestat." Rozpáral břicho lososa a hledal své oblíbené jikry. Když je našel, rozdělil je napůl a podal kousek Elvisovi. "A ty se to taky ještě musíš naučit."
_____________________________________________________________________________________________________
Pokračování příští pátek v 9:00
