Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

My a oni (muži)

Když moje obyčejně vyrovnaná a usmívající se žena otevřela ve středu večer dveře, svítila jak prskavka. Hned jsem viděl, že se něco stalo. Důvodů mohlo být třeba i stodvacet. Měla dvou-hodinovou přednášku a hodinový seminář, v ní sto dvacet žáků, teda zapsaných. Když jsem byl ještě nezkušený manželský nováček, tak jsem si myslel, že kdybych se jí býval zeptal, jaký má se žákem problém, ona by mi to řekla a já bych během minuty vše vyřešil. Naivně jsem si myslíval, že pak by problém zmizel, a ona, žena moje, by se začala zase smát, jak to obyčejně dělá, až jí zbělají zdířky nosu. No ale teď jsem zkušený manželský mazák. Teď vím, že když má žena (nejen ta moje) problém, že jej nechce řešit (“Po ničem nepátrej, nic neřeš a sedni si na svoje místo.”), ale že se chce o tom jen bavit. Jdu si teda sednout do svého oblíbeného křesla, po ničem nepátrám, nic už neřeším a jen čekám, co přijde. “Pamatuješ si na tu zrzavou studentku z mé třídy, co na fakultním vánočním večírku roznášela pohoštění?” Hned jsem věděl, o kterou jde, ale hraji o čas. Krásná, dlouhá, zrzavá princezna, ze které chlapi z fakulty  nemohli spustit oči. Měla bílé kalhoty tak těsné, že i když jsem se na ně z povzdalí jen díval, škrtily i mně. Nesmím projevit nadšení. Váhám. Myslím si, co by asi říkal Dr. Plzák. ‘To samé co Bill Clinton’, slyším hlas mé moudrosti, jak mi radí: ‘Zatloukej, zatloukej, zatloukej! “Nepamatuji,” lžu, jako když tiskne. Zamyslela se. “Ale pamatuješ. Ta feministka v minulém semestru, o které jsem ti řekla, že…” Teď jsem teprve mohl vylézt ze zákrytu. Ta “FemiNazi?” “Ano ta. Jmenuje se Zuzana.” “Vidíš, zapoměl jsem, že je to řekvička,” lžu znova. “To se divím. Tak to by byla jediná ‘ředkvička’, které sis v životě nevšimnul…” říká žena a dívá se na mne s podezřením. “Co ti provedla?” přeruším ji. “Bylo těsně před přestávkou. Bavíme se o kulturních rozdílech mezi národy, a řeč přešla z válčících mužů na Ukrajině a v Rusku na to, že také my ženy jsme rozdílné od mužů a že myslíme jinak, že jsme prostě dvě rozdílné kultury, stejně jako ti Rusové a Ukrajinci. Než jsem to dořekla, Zuzana vyskočila, jako kdybych jí vrazila dva palce u nohy do zásuvky vysoko-proudého napětí. Že tomu tak není, že my-ženy jsme jim-mužům absolutně rovné.” “To jsi od ní přece mohla čekat, ne? To by tě nemělo vytočit,” vzdychnu spřízněně. Podpora rozlícené manželky se za každých okolností bezpodmínečně očekává. “Chlap, než něco řekne, tak si nejdřív srovná v hlavě, co bude říkat. No ale vy holky něco řeknete a teprve pak, jak se o tom začnete bavit, si to v hlavě začnete srovnávat.”

“Povídáním se to vyjasní,” kývala žena. “Normálně bych ani nemrkla, ale..”

“Ale co?”

“Kdybych se čistě náhodou před přednáškou nedívala na internet a neviděla tam toho ohavného Nigerijce, co vede ty kriminálníky, co si říkají Boko Haram. Stál tam se samopalem přes prsa, šklebil se do kamery a říkal s arogancí, jakou jsem ještě neviděla, že zabije či prodá do otroctví všechny ty školačky, co s tou jeho bandou unesli”.

“Teď je mi to jasné. A co jsi dělala?”

“Věděla jsem, že nemohu povolit, aby mi někdo emocionalním výbuchem rozbil či narušil přednášku. Také jsem věděla, že to s ní nemohu diskutovat já, ale třída”.

“Neboť ti bylo absolutně jasné, že ona si je 100%tně jistá, že má pravdu. Nedostatek kritického myšleni,” souhlasím se ženou. “To se děje, když někdo někomu něco řekne, třeba na příklad, že 1.1.2000 bude konec světa díky tomu, že se počítače nejsou schopny samy opravit, a je to. Všichni ti, za které ‘myslí strana’ či ‘její předseda’, i když bývalý, melou to samé.” Chtěl jsem ještě dodat něco o změně celosvětového počasí, ale rozmyslel jsem si to. “Tak co jsi udělala?”

“Ohlásila jsem patnácti-minutovou přestávku a vytáhla tvůj výtečný sandwich. Pak jsem třídě řekla, že kdo chce tuto věc diskutovat, může zůstat. Ostatní ať se vrátí včas. Zůstali skoro všichni. Ptám se, co si o tom myslí. Nemysleli si nic moc. Nikdo se nechtěl projevit první. Povídám, zda-li jsou obeznámení s tou nigerijskou situací. Překvapilo mne, že byli.”

“Taky se divím,” kývám. “No a co jsi jim řekla?”

“Zeptala jsem se jich, jestli by bylo možné, že by se někde na světě našla takhle mentálně zrůdná žena, která by se svou bandou zvrhlic unesla dvěstě školáků a prohlásila, že pokud vláda neudělá, co ona diktuje, že kluky prodá do otroctví a nebo je zabije?”

“A?”

“Nikdo ze třídy si nemyslel, že je to možné, kromě Zuzany.”

“Prosím tě, co ta Zrzanka řekla?”

“Že taková situace kdysi byla, a zeptala se mne, jestli si nepamatuji na Šárku, co vedla tu dívčí válku.”

“To nemyslíš vážně.”

“Myslím.”

“Jak jsem říkal, neměla to domyšlené, ale aspoň má smysl pro humor.”

Žena zakroutila hlavou a obrátila oči v sloup. “Pak jsme krátce diskutovali, co s tím a jak to řešit. To bys nevěřil, co se stalo…”

“Řekni.”

“Víš, čemu se řiká v psychologii ‘group think’?”

“Že každý souhlasí s každým, nikdo nemá jiný úsudek a…”

“Nikdo se nechce do ničeho namočit. A představ si, že celá třída, včetně těch, co se vrátili z přestávky, si myslela, že diplomatické řešení je nejlepší.”

“Diskutovat něco s takovými grázly?”

“Co si myslíš ty?” obrátí se mne žena dříve, než jsem se jí mohl zeptat, jak hlasovala ona. “Ty jsi přece chlap a, jak jsem třídě řekla, chlapi myslí jinak než my.”

“Zajímavé, já si myslím to samé,” povídám se sarkastickým úšklebkem otřelého geo-politického diplomata. “Diplomatické řešení s takovými lumpy je nejlepší.” Udivená žena tohle nečekala. Směji se, jak jsem ji překvapil. V tomhle se ‘my-chlapi’ a ‘vy-ženy’ opravdu nelišíme, i když já osobně bych tu diplomacii dělal o fous jinak.”

“Jak, prosím tě?”

“Francouzi mají v Nigerii pořád velký vliv”.

“Tak bys nigerijske vlade poradil aby najmula tým nejlepších francouzských diplomatů, co by s Boko Haram vyjednávali?”

Usměji se shovívavě.  “Teď jsi na to kápla. Poslal bych tam tým s takovou ‘diplomacií’, které ti šlengrové budou rozhodně rozumět.”

“Což je?”

Regiment anti-teroristických specialistů z francouzské Cizinecké Legie.”

Žena opětovala můj úsměv a praví: “Kupodivu, na řešení této prekérní záležitosti máme stejný názor.”

 ______________________________________________________________________________

PS

Pondeli, 19.5.2014

Vazeni ctenari: Vazim si toho, ze muj blog ctete. Nicmene, komentujte k veci. Zustante v mise. Tento blog neni o elektrickem proudu, ale o tom, ze je nekdy treba vec resit, ne se jen o ni bavit. Davejte pozor, co se ted stane s temi skolackami a zda-li se vec vyresi jen s pomoci Cizinecke Legie. To jsem myslel. Dekuji. CR Sinclair

Autor: Carl Sinclair | neděle 18.5.2014 9:10 | karma článku: 14,90 | přečteno: 937x
  • Další články autora

Carl Sinclair

Proč bych stále chtěl být diktátorem v ČR?

Je to měsíc, co jsem četl o panu radním z Teplic. Nelíbilo se mu, že ženy bohatých přistěhovalců ze Středního východu, konkrétně z pouštního království Kuvajtu, skupují pozemky, kde se dá, aby na nich mohli budovat svá letní sídla. Kromě toho chtějí taky chodit zahalené v černých hábitech. Pan radní má pocit, že to není náš zvyk a že by ty dotyčné dámy zahalené po Teplicích chodit neměly.

7.10.2014 v 8:56 | Karma: 37,12 | Přečteno: 3711x | Diskuse| Politika

Carl Sinclair

Býk číslo čtyři

V Seville jsme už dva měsíce. Velká rozhodnutí v naší rodině dělám já. Jít na koridu, nebo-li býčí zápasy, jsem viděl jako nutnou životní zkušenost, kulturní povinnost. Nikdy jsem na na ní nebyl, ani moje žena. Brána číslo patnáct napsaná na našich dvou lístcích (jeden stál třicet šest euro) stojí naproti slavné čtvrti Triana a taky hospodě, kam rádi chodíme během přestávek mezi lekcemi španělštiny, asi šedesát metrů od mé školní židle.

3.10.2014 v 9:00 | Karma: 10,87 | Přečteno: 401x | Diskuse| Kultura

Carl Sinclair

Proč bych chtěl být diktátorem v ČR?

Protože diktatura je lepší (k vysvětlení viz můj blog z 10. ledna) a také protože na to mám: charakter, vizáž, vzdělání, zkušenosti i léta. Jak jistě víte, diktátorů jsou dva základní typy: 1) Diktátor tzv. “benevolentní“, se šedivými licousy a 2) Diktátor tzv. “nebenevolentní“, s černým fouskem. Obyčejně, když zkorumpovaná demokracie jako byla Weimarská republika (viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDmarsk%C3%A1_republika) padne, přijde diktátor č. 2. Tak to na tomhle světě funguje. Nicméně v dalších volbách, budete-li ještě mít tu možnost volit, zvolte mě. Jak to uděláte? Vezmete si propisovačku (aby se to nedalo vymazat) a na volebním lístku všechny přeškrtnete a napíšete tam moje jméno. A abyste věděli, do čeho lezete, tak jako každý správný Diktátor vám v kostce nastíním ty nejpodstatnější věci, kterými svou diktaturu začnu:

16.8.2014 v 9:00 | Karma: 34,63 | Přečteno: 4240x | Diskuse| Politika

Carl Sinclair

Nikdy se nepřepínej. Udržuj si rezervy

"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci. _________________________________________________________________________________ ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 15. Opět letěli jeden za druhým. Ike dal znamení a začali klesat. Elvis pozoroval Ika, jak nabírá rychlost, pomáhal si ocasem a předvedl salto. Udělal dvě hvězdy a při té třetí se nechal vynést výš, obrátil se, předvedl další přemet a potom následovala celá plejáda nejkrásnějších skluzů jaké kdy Elvis viděl. Po hodinách cvičení, jež bylo pro Elvise jako škola hrou, to vypadalo, jako byly oba přátelé spojeni dohromady.

25.7.2014 v 9:00 | Karma: 6,44 | Přečteno: 236x | Diskuse| Ona

Carl Sinclair

Systém nelze zlomit. Zlomí tebe.

"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci. _______________________________________________________________ ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 14. Letěli do žulového lomu a usadili se přímo veprostřed na jednom balvanu. Připomínalo jim to obrovský amfiteátr se stěnami do půlkruhu kolem nich. "Tohle místo má nejlepší akustiku na světě," řekl Ike. "Nemusíš si zničit hlasivky, když cvičíš." Zaklapal jemně zobákem. "Slyšíš?" poznamenal s uspokojením. Klapání se odráželo od stěny a vracelo se zpátky silnější, plnější a jasnější, jako v opeře. "Chvěje se to!" vykřikl Elvis překvapeně. "Zesiluje to energii," objasnoval Ike. "Musíš ale používat jenom spodní část svého hlasového ústrojí. Myslím tím průdušnice." Ike si sáhl na krk. "Jinak si totiž zničíš hlas."

18.7.2014 v 9:00 | Karma: 6,36 | Přečteno: 321x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Muž přišel kvůli polibku skoro o nos. Útočník ho sekl samurajským mečem

26. června 2024  20:14

Americká policie zadržela jednoho muže kvůli neobvyklému útoku. Šestatřicetiletý Peter Michael...

Vláda navrhuje zvýšení měsíčního poplatku České televizi na 150 korun

26. června 2024  5:53,  aktualizováno  20:05

Návrh na zvýšení měsíčních poplatků veřejnoprávním médiím schválila vláda. Zatímco u České televize...

GLOSA: Tektonické desky politiky v pohybu. Ale kdo riskne koalice stran?

26. června 2024

Premium Co je moc, to je moc, celá koza v polívce, to je o nemoc. To říkávaly naše babičky, když něco fakt...

V kolumbijském Medellínu spadla kabina lanovky. Jeden člověk zemřel

26. června 2024  19:42

Při pádu lanovky ve druhém největším kolumbijském městě Medellín zemřel ve středu nejméně jeden...

  • Počet článků 60
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1044x
Jsem byvaly sr. inzenyr ktery pracoval na orbitalni stanici ve Washigtonu a Houstonu. Muj sef byl druhy astronaut z Apollo 13, Fred Haise. Pred tim jsem pracoval jako Projektovy manazer na mega projektech v USA a strednim vychode. Pozdeji jsem byl vysokoskolsky pedagog na trech Australskych universitach a VSE.

Seznam rubrik