Jména ulic
Někde jsem četl, že mezi dvaceti pěti nejvíce užívanými jmény ulic se vyskytuje jen pár takových, které využívají jména prezidentů, i když ještě před pár lety těch prezidentských ulic bylo více. No, bylo asi i více hrdinů a vládních hodnostářů. Teď je hodně Nádražních, Dlážděných a se jmény různých národů, ale to hodně záleží na tom, jak je nám který národ právě po chuti. Samozřejmě, že už nikde nyní žádná Sovětská ulice, Moskevských, Ruských či Německých je poskrovnu. Jo, v Plzni je Americká.
Když se nad tím člověk zamyslí, tak jména ulic nedávají moc smysl. A to by se mělo, podle mého názoru, změnit. Žádný Američan v Americe přece neví, kde, a že taková Americká ulice v Plzni vlastně je. Na druhou stranu mnoho plzeňáků ví, kde je v New New Yorku Pátá, Madison, Lexington Avenue či Park Avenue. To není fér. V Praze Ve Smečkách nejsou žádní vlci ani psi, a taková Psí ulice, i když psy máme většinou rádi, by nám zněla asi divně. Stejně je tomu s ulicí Kočičí.
Nevím, co je to za lidi, kteří vymýšlí jména ulic, ale asi jsou to ti samí, co dříve seděli někde v osobním oddělení nějakého zbankrotovaného podniku, a stejně, jako tehdy nestáli o lidi, teď nestojí o ulice. Hlavně, že mají "důležitou" práci. Tahle profese je stvořena pro lidi s fantazií, kreativní a s láskou k bližnímu. Třeba jako jsem já.
Nejvíce mě štvou jména ulic po mrtvých lidech, kteří tam nikdy nebydleli nebo tam dokonce ani nikdy nebyli. I když třeba proti Aloisu Jiráskovi už dneska nic nemám, jeho ulici v Plzni bych přejmenoval na Větrnou, neboť nejméně tucet lidí z této ulice fouklo za kopce. Proto bych všechny ulice hned přejmenoval tak, aby jejich jména byla aktuální nebo aby dávala smysl.
No, a kdyby mě náhodou někdo zaměstnal jako "jmenovače ulic", tak čtenářstvu slibuji, že budu ve jmenování ulic inovativní, pozitivní a hlavně, že přestanu podporovat nejrůznější "národní odpustky", tj. zruším ten zvyk, že národ odpouští nejrůznějším zloduchům, kteří ubližovali jiným, tím způsobem, že po nich pojmenuje ulice. Je ohavné napřed někomu useknout hlavu, jako třeba panu Hostálkovi, jednomu z popravených českých pánů, a pak po něm pojmenovat ulici, ve které jsem v Praze na Břevnově bydlel. Tomu bych okamžitě zamezil. Generálu Píkovi, poslanci Brojovi či Krejčíkovi a ostatním bych postavil pomník, na kterém by bylo vyryto zlatým písmem, co se jim stalo, proč se jim to stalo, kdo jim to udělal a také, co se stalo tomu, kdo jim to udělal.
Podle mého názoru by se název ulice dal využít mnohem lépe. Názvy ulic v současném systému většinou nic neznamenají, nikomu nic neříkají. Jen se nad tím zamyslete. Podle mě jde vlastně o to, aby se národ poučil. Kdyby se tohle v Česku začalo praktikovat hned po Bílé Hoře, tak by si každý rozmyslel, jestli někoho otráví, popraví či zabije. Kdyby totiž náš národní zvyk říkal to, že až se přijde na to, kdo takovou ohavnost spáchal, jeho děti a vnoučata, a vůbec všichni jeho potomci, se musí odstěhovat do zahraničí nebo někam, kde je nikdo nezná, všichni ti úžasní lidé, jako například Dr. Horákova, poslanec Broj či primátor Zenkl by možná ještě žili a my všichni jako národ bychom byli mnohem dál.
Já vím, že přijít s takovým nápadem dneska někam na úřad, tak by člověk nepochodil, ale myslím si, že se to jednou ujme. Žádná jména ulic podle mrtvých lidí, jen oslava toho, co je či oslava budoucnosti, na kterou všichni aspirujeme. Čestná, Pravdivá, Hrdá, Inovativní, Úsporná nebo snad i Nekorupční ulice?
Carl Sinclair
Proč bych stále chtěl být diktátorem v ČR?
Je to měsíc, co jsem četl o panu radním z Teplic. Nelíbilo se mu, že ženy bohatých přistěhovalců ze Středního východu, konkrétně z pouštního království Kuvajtu, skupují pozemky, kde se dá, aby na nich mohli budovat svá letní sídla. Kromě toho chtějí taky chodit zahalené v černých hábitech. Pan radní má pocit, že to není náš zvyk a že by ty dotyčné dámy zahalené po Teplicích chodit neměly.
Carl Sinclair
Býk číslo čtyři
V Seville jsme už dva měsíce. Velká rozhodnutí v naší rodině dělám já. Jít na koridu, nebo-li býčí zápasy, jsem viděl jako nutnou životní zkušenost, kulturní povinnost. Nikdy jsem na na ní nebyl, ani moje žena. Brána číslo patnáct napsaná na našich dvou lístcích (jeden stál třicet šest euro) stojí naproti slavné čtvrti Triana a taky hospodě, kam rádi chodíme během přestávek mezi lekcemi španělštiny, asi šedesát metrů od mé školní židle.
Carl Sinclair
Proč bych chtěl být diktátorem v ČR?
Protože diktatura je lepší (k vysvětlení viz můj blog z 10. ledna) a také protože na to mám: charakter, vizáž, vzdělání, zkušenosti i léta. Jak jistě víte, diktátorů jsou dva základní typy: 1) Diktátor tzv. “benevolentní“, se šedivými licousy a 2) Diktátor tzv. “nebenevolentní“, s černým fouskem. Obyčejně, když zkorumpovaná demokracie jako byla Weimarská republika (viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDmarsk%C3%A1_republika) padne, přijde diktátor č. 2. Tak to na tomhle světě funguje. Nicméně v dalších volbách, budete-li ještě mít tu možnost volit, zvolte mě. Jak to uděláte? Vezmete si propisovačku (aby se to nedalo vymazat) a na volebním lístku všechny přeškrtnete a napíšete tam moje jméno. A abyste věděli, do čeho lezete, tak jako každý správný Diktátor vám v kostce nastíním ty nejpodstatnější věci, kterými svou diktaturu začnu:
Carl Sinclair
Nikdy se nepřepínej. Udržuj si rezervy
"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci. _________________________________________________________________________________ ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 15. Opět letěli jeden za druhým. Ike dal znamení a začali klesat. Elvis pozoroval Ika, jak nabírá rychlost, pomáhal si ocasem a předvedl salto. Udělal dvě hvězdy a při té třetí se nechal vynést výš, obrátil se, předvedl další přemet a potom následovala celá plejáda nejkrásnějších skluzů jaké kdy Elvis viděl. Po hodinách cvičení, jež bylo pro Elvise jako škola hrou, to vypadalo, jako byly oba přátelé spojeni dohromady.
Carl Sinclair
Systém nelze zlomit. Zlomí tebe.
"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci. _______________________________________________________________ ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 14. Letěli do žulového lomu a usadili se přímo veprostřed na jednom balvanu. Připomínalo jim to obrovský amfiteátr se stěnami do půlkruhu kolem nich. "Tohle místo má nejlepší akustiku na světě," řekl Ike. "Nemusíš si zničit hlasivky, když cvičíš." Zaklapal jemně zobákem. "Slyšíš?" poznamenal s uspokojením. Klapání se odráželo od stěny a vracelo se zpátky silnější, plnější a jasnější, jako v opeře. "Chvěje se to!" vykřikl Elvis překvapeně. "Zesiluje to energii," objasnoval Ike. "Musíš ale používat jenom spodní část svého hlasového ústrojí. Myslím tím průdušnice." Ike si sáhl na krk. "Jinak si totiž zničíš hlas."
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1044x