Říct svoje ne

Přemýšlel jsem, proč vlastně, i když koukám na ten politický cirkus úplně ze strany, přece jen s tím dost směšným Sobotkou sympatizuji? A najednou pochopil jsem proč. 

Dokázal totiž v rozhodujícím okamžiku říct ne. To je pro člověka vůbec, a pro politika zvlášť, dost důležitá věc.

Není ten holohlavý chlapík žádný politický velikán (ale třeba ještě překvapí a bude poměrně slušným premiérem). Je nudný řečník, není výrazný, je spíše takový poctivý úředníček atd. Připomínek, výčitek a pochybností je co se Sobotky týká spousta. Osobně tíhnu přece jen trochu doprava, takže s ČSSD jsem nikdy moc nesympatizoval a Sobotkovi jsem vždy vyčítal jeho ochotu spolupracovat s komunisty.

Ale i přesto má momentálně mou úctu. Rekl své "ne", a to lidem, kteří přece jen i v dost morálně uvolněném politickém prostředí překročili meze obecně přijatelného chování. To "ne" je setsakra důležité, v českém prostředí zvlášť. Kdysi ho řekli Churchill a de Gaulle, a to v roce 1940, v okamžiku kdy to jejich "ne" zachranilo čest a samotnou existenci jejich zemí. Třeba Beneš to v roce 1938 ani 1948 nedokázal. Proto jsou Winnie a Charles skutečnými obry moderních evropských dějin, zatímco Eda je tragickou a rozporuplnou postavou (i přes Lex Beneš, který prosadil jeho stejně kontroverzní a tragikomický obdivovatel Klaus).

Nesrovnávám Sobotku s těmito postavami, bylo by to směšné, nejedná se o válku světovou, nýbrž o žabomyší válku uvnitř jedné české politické strany. Ale umění odmítnout to co se zdá být nepochybně nepřijatelným (a jim skutečně je) je stále důležité. Udržuje to nás před propadem do totální relativity a alespoň na chvili připomíná, že existuje něco co spojujue "normální" svět všedního života s "prolhaným" světem politiky (politici jsou přece taky lidé a my je volíme). Že jsou věci, které se prostě nesmí stát (i když se nejspíše budou ještě víckrát opakovat).

Nejde vlastně o Sobotku ani o politiku. Jde o to umění říct "ne", i když jste přitlačen ke zdi. A pak... ať soudí pánbůh, osud nebo to Nic na něž, pokud máme věřit většině průzkumů, většina Čechů věří.