Demokracie? No nevím, nevím...

Nové Marie Terezie nejsou bohužel k mání. Demokracie se pozvolna schyluje k vlastnímu protikladu, ochlokracii.  

Nejsem zdaleka "sluníčkář", ale tento projev slovenského prezidenta považuji za (na středoevropské poměry) mimořádně zajímavý a odvážný. Ještě zajímavější je však pozadí: za Kiskou je portrét královny (nikoli císařovny, jak se jí často říká, formálně jí však nikdy nebyla) Marie Terezie. Aby byly osvícené myšlenky v dnešní situaci nejen vysloveny, ale zároveň prosazeny a uskutečněny, musejí se nevyhnutelně dostat do křížku s demokracií v jejím tradičním, tzn. masovém a většinovém pojetí. A zrovna tady se dostáváme k možná největšímu evropskému (a západnímu) politickému problému vůbec. Většina se už ve většině případů nikdy nevysloví pro rozumnou politiku řídící se zdravým rozumem. Budou čím dál více podporovat populistická, falešně jednoduchá řešení, bát se přízraků a odmítat jakoukoli vážnou diskusi o podstatě věcí, ať už jsou to uprchlíci, islám, ekonomika, Ukrajina nebo cokoliv jiného. Jenomže nová Marie Terezie nepřijde a neprosadí povinnou školní docházku ani žádné jiné osvícenské reformy. Nemá totiž legitimitu, dnešní vůdcové musí být zvoleni lidem. (Kiska je, ale nejsem si jist, že se za pár let, až bude chtít se zvolit podruhé, nestane obětí vlastní upřímnosti). Demokracie se pozvolna schyluje k vlastnímu protikladu, ochlokracii (moci davu). Je to asi nejnepříjemnější prvek dnešního evropského politického života.