Nadávání na poměry, národní sport

Když pozoruji kolik lidi tady odvážně nadává Bruselu a mainstreamovým médiím, statečně čte Parlamentní listy, odhodlaně podporuje Trumpa a Putina atp, nemůžu se vyhnout jedné ne zrovna politicky korektní otázce.

Proč, když jsou Češi takovými volnomyšlenkáři a bytostními opozičníky, když tak rádi zpochybňují "oficiální" hodnoty a protestují proti převládajícím trendům, nebylo za německé okupace masové partyzánské hnutí tady, ale v Jugoslávii a Bělorusku? Proč se v roce 56 v Budapešti po sovětských tancích střílelo a v roce 68 v Praze nikoli? Proč nevznikla Solidarita jako masové protestní hnutí dělníků a inteligence tady, ale v Polsku? Asi proto, že tehdejší "mainstreamy" dokázaly na rozdíl od toho dnešního liberálně demokratického pořádně dát volnomyšlenkářům přes hubu. A takovéto rizikové volnomyšlenkářství se tady jaksi nenosí. Vynadat EU kvůli údajnému nařízení o tom, že se nemají prodávat zkřivené okurky, toť je hrdinství. 

Vyvstává však další otázka. Není vyloučeno, že se brzy dočkáme výrazné změny globálních společenskopolitických trendů. Trump už prezidentem je, na jaře se možná objeví ve funkci francouzské prezidentky madame Le Penová, otravná EU a její nepřirozeně rovné okurky rychle půjdou do háje, se soudruhy Putinem a Si Ťin-pching?em budeme na věčné časy a s prezidentem dolních 10 milionů soudruhem Zemanem jakbysmet. Co dál? Stane se z České republiky země disidentů? Budou v hospodách lidé nadávat na to, že nový mainstream ucpal hubu "pražské kavárně", předávat jeden druhému poslední číslo Respektu vydávaného v ilegalitě, spílat Rusákům a tiše slzet nad schovaným doma portrétem Jeana Clauda Junckera? Asi jsem přílišný pesimista, ale nějak o tom pochybuji. To české volnomyšlenkářství má totiž své meze. Nadáváme na poměry, dokud nás skutečně neohrožují. Ale když už jde do tuhého, co to je za bláznovství - nadávat, natož otevřeně vzdorovat? Je třeba držet hubu a krok.