Nová sprostá slova - vkus a čistota?

Tak se mi zdá, že výše uvedené dvě sprosťárny začínají nějak mizet. Nemyslím pochopitelně ze slovníku, nýbrž z našeho velkoměsta.  

Nejsem kdovíjak útlocitná, ale pokud jde o tyhle dvě věci, jsem maniak. Jedním z důvodů mé posedlosti bude jistě nutnost pohybovat se po městě pomocí MHD. Zjistila jsem, že jediný důvod, proč ji nemám v lásce, jsou spolucestující. Ne že by ti ostatní spoluobčané také nenesli svůj díl viny, ale v té tramvaji jim prostě neutečete. 

Ráno jsem si četla článek o módě dříve a dnes, který jsem trošku nepochopila, tak mám potřebu si ho okomentovat. Mně osobně je úplně jedno, ve kterém módním období mají původ kousky oblečení některého spoluobčana. Naopak uniformita dle jistých časopisů či značek mi přijde trapná a ocením nějakou neotřelou kreaci. Záleží mi "pouze" na tom, aby tyto kousky byly čisté, popř. zašité, aspoň mírně barevně sladěné a měly velikost odpovídající svému majiteli. Také mám moc ráda, když oblečení odpovídá i věku dotyčného. Postavení dotyčného odpovídat nemusí, trpím nějakou vzácnou alergií na manažerské odívání. A co úplně miluji, jsou padnoucí a čisté boty! 

Někdo může namítnout, že každý nemá peníze na pěkné oblečení apod., ale to jsou jen, s odpuštěním, kecy. Tohle přece vůbec není finanční otázka, v dnešní době! Ve slevách, sekáčích a při výměnných akcích s přáteli se dají za pár korun (doslova) vyhrabat hotové poklady. A přeprat si pár kousků a vyčistit boty, to snad není taková práce. S tím vkusem to bude trošku složitější, každý ho nemá, ale možná by stačilo trošku se snažit. 

Ještě k těm botám, vůbec nechápu, proč hlavně dámy tak rády nosí sandálky, ze kterých jim koukají prsty tak, že šlapou po chodníku. Nebo patou přešlapují konec boty, vždyť to bolí a ty boty přece stály nějaké peníze, tak proč si nekoupí správnou velikost, to teda nevím. I když.... Za mé Baťovské éry jsem toho zažila dost. Já: Mladá paní věřte mi, vezměte si ty pantoflíčky čtyřicítky, mají italské číslování a jsou menší, nevytáhnou se Vám. Zákaznice: Celej život si kupuju osmatřicítky, tak snad musim vědět líp než vy, co si mam koupit za velikost. Třeba to je ono....

Jé, málem bych zapomněla na čisté kabelky.... Dnes jsem viděla jeden opravdu pěkný exemplář hodně jeté bílé hadrové kabely, která pračku jistě ještě nezná, i když majitelka vypadala poměrně dobře. Ale asi je to lepší, než kdyby dotyčná měla místo oné kabely igelitku, což také není ojedinělý pohled.

Mizení čistoty chápu ještě méně. Vždyť je to tak pěkný pocit, být umytá, mít čisté vlasy, voňavé oblečení a upravené nehty (to by mělo platit i pro chlapy). Přiměřené nalíčení také dělá své... Proč je to pro některé tak těžké? Mně trvá vypravení kamkoliv maximálně půl hodiny, počítáno od probuzení. Jediné, co dokážu pochopit, jsou divné vlasy, protože to se prostě stává. Ale propocená trika, odrbané nohy, oloupaný lak, černé nehty (s vyjímkou automechaniků apod.) a špinavé uši, tuhle realitu přežívám jen těžko.

Zajímavé je, že na kom pozoruji nejvíce snahy, jsou dámy z Ukrajiny a Vietnamci (vždycky mají super účes). Nakonec i ti ukrajinští pánové - sice jsou snadno rozpoznatelní, nevkusní, ale bývají čistí. A Romské slečny se aspoň namalují a ověsí cetkami, sice také nevkusně, ale jdou mezi lidi, tak se snaží. A ona ani ta snaha nebývá často vidět.

A cože jsem dnes viděla v té mé tramvaji? Slečnu, co měla 20 kilo přes a kalhoty o 2 čísla menší - klasika. Slečnu, jíž by neškodilo 10 kilo přibrat, s bokovkami "těsně nad chlupy" a tílko připomínající podprsenku - je fajn, že si to mohla dovolit, ale proč ne třeba nějakou ženskou tuniku? Neudržovanou padesátnici v tílečku bez podprdy a šortkách pod zadek - v šatech ke kolenům by se po ní lidé otáčeli z jiného důvodu. Propoceného klučinu v páchnoucím tričku - bylo 8 ráno, proč? 

Ale také jsem tam potkala jednu krásnou dámu - tak 60 let, sportovní střih vlasů, lehce opálená, decentně nalíčená, voňavá, květované šaty, slaměná taška a milý úsměv. Z celého vozu si vybrala místo vedle mně, příjemně jsme prokecaly pár zastávek a nakonec se mně zeptala, čímže to tak krásně voním. No nebylo by super prožívat takhle každou cestu MHD? Místo lapání po dechu, schovávání hlavy do vlastního trika nebo strkání hlavy z okénka?

Utopie, já to moc dobře vím. Ale každý má mít nějaké sny :o)

Krásný den přeji!