Prostřeno!

Jo, myslím tu reality show. Věřím tomu, že spoustě lidem připadá mimořádně stupidní, ale pro mně je to báječná zábava. Fakt.

Pravda, často žasnu a nevěřícně zírám na monitor. Ale stejně pokračuji, někde jsem četla, že obliba reality show souvisí s voyeurstvím, takže přiznávám, že jsem tak trochu šmírák. Jsem zvědavá, jak lidi žijí, co nakupují a jak vaří, těžko bych někam takhle vlezla jinak. Mít normální kuchyň, přihlásila bych se klidně taky, nemyslím si totiž, že se do Prostřeno hlásí jenom vyšinutí jedinci. To tvrdí poměrně hodně lidí, nemůžu s tím ale souhlasit, protože to, co vídáme, je prostě vzorek populace, takoví jsme.

Pokaždé se najde nějaký blb, stejně jako většina dezertů je splácaná z piškotů, zakysané smetany a kompotovaného ovoce. Pak někdo upeče štrůdl a je nařčen, že to umí každý. To je oblíbená hláška, hned po ní slýchám, že na tomhle se nedá nic zkazit. Vždycky to říká ten "nejlepší". Stejně tak se u každé nové skupiny soutěžících utvrdím ve svém přesvědčení, že psychoterapie by měla být povinnou součástí života. Vídám zakomplexované a zlé lidi, stejně jako slušné a příjemné, kterých je ovšem pomálu. To je ale stejné i mimo obrazovky. Akorát v reálu mně tolik nebaví je zkoumat, u práce a na monitoru ta srážka s blbcem není tolik bolestivá.

Vždycky, když je nějaký pohodový díl, jsem ohromně překvapená a přistihnu se, že se i koukám, kromě obvyklého poslechu. To se mi stává poslední dobou u VIP dílů. Kultura celebrit je mi vzdálená a to slovo upřmně nesnáším, ale přeci jen se šmírák ve mně rád jukne, jak to ti známí taky mají, žejo. V jednom týdnu se sešli paní Pilarová, paní Šulcová a pánové Vítek a Vano. Tak milou a slušnou společnost jsem dlouho neviděla, pozorovat je u vaření a setkání bylo něco jako duševní lázně. Všichni toho hodně dokázali, přesto neměli potřebu nějak shazovat a pomlouvat ostatní, dokázali se přenést přes chyby a byli fajn. Neberu v potaz nějaké osobní antipatie, kdo co dokázal a komu se to líbí - o tom pořad není, je o vaření, stolování a slušném chování. A naopak, kdo mně naprosto fascinoval (negativně), byla paní Tachecí, kdo viděl, ví. Dát hostům jako zábavu opravit zahradní hadici, to chce fantazii.

Když se vrátím k vaření, musím říct, že se mi už pár dobrých receptů podařilo vylovit, ale šlo to těžko. Pohled do lednic, nákupních košíků a hrnců soutěžících bývá často dost výmluvný. Napřed jsem věřila tomu, že jde o výjimky, ale není to pravda, lidi takhle prostě vaří. A pak požírají léky na tlak, cholesterol a pálení žáhy a hrozně se diví. Taková čtvrtkilová porce českého "tiramisu" ze tří pomazánkových másel a půl kila cukru, k tomu maso se šunkou a sýrem, to by pálila žáha i dřevorubce. Celkově některá jídla nechápu, to je nějaká móda, přidávat k masu salámy a všude nacpat sýr? A některé variace receptů, třeba zrovna ta pomazánková másla v tiramisu... Onehdá jedna mladá paní dělala jako předkrm toustíky. Normálně ukrojila veku, na to dala list salátu, pak kečup smíchaný s majonézou a na to dvě půlky vejce natvrdo. Sama to pak měla bez vejce, protože si nespočítala, že když přijde pět lidí, tak jich potřebuje pět... Ale zase se pak nejméně dusila. Kolikrát si říkám, jak takové recepty asi vznikají. Možná je to ale jen nějaký můj problém, jsem zdeformovaná obezitologickou ambulancí, kde jsem se naučila skládat si jídlo, a rodinou, my taková jídla prostě neznáme. Proto mně asi tolik fascinují.

Moje setkání s lidovými recepty proběhlo totiž ještě jinde, na mimibazaru. To je to místo, kde se sdružují snažilky, mimísci a manžové. Někdy je poučné se tam podívat, dozvíte se recepty na knedlíky v trojobalu jako řízek a tak. Víte jak se vaří mléková polévka? Dáte mléko do misky, ohřejete v mikrovlnce a nalámete o něj rohlík. Takže když pak vidím nějaký opravdu pěkný recept - tuhle se mi zalíbilo hovězí na víně -, jásám. A vlastně mi ke štěstí stačí cokoliv normálního.

Tak, jdu se těšit na nový týden a novou sociologickou sondu, Vám přeji pěkný víkend!