Kouzlo vykání

Asi se mi vykání muselo líbit vždycky, protože co pamatuji, nikdy jsem nebyla na takové to tykání po 10 minutách. Kamarádky mé sestry jsem tím hrozně vytáčela, protože si prý připadaly staře. Ale už jako třináctiletá jsem věděla, že přijít mezi dospělé neznámé lidi a říci jim čau jaksi nebude můj styl.

A teď si budem tykat né? A proč? Abysme si za chvíli mohli říkat "jak se máš, vole?" Jasně, přeháním, ale často to tak chodí. Navíc třeba v práci se mi tykání zdá skoro nežádoucí, pokud kolega není opravdu dobrý kamarád (což není až tak častý jev). Zdá se mi, že to lidi podněcuje k chování důvěrnějšímu, než je nutné nebo příjemné.

Navíc, Vy vole, to už se říká hůř. Ale netvrdím, že jsem to už nepoužila. Jednou jsem čekala hodinu (v zimě) na pána, který zaparkoval tak krásně, že jsem opravdu nemohla vyjet dříve než on. No považte, nevšiml si, že už jaksi stojí auta ze tří stran auta mého. Tak proč nezaparkovat na té čtvrté, volné, že. Nemohla jsem si prostě odpustit větu: "Děkuji, že už konečně jdete, pane vole". To byl totiž určitě Pan Vůl.

Mám velmi blízkého kamaráda, se kterým si vykáme pořád. Kdysi přišel do obchodu, kde pracuji, jako zákazník. Nějak jsme si padli do oka, stali se skvělými přáteli a to vykání ze začátku už nám prostě zůstalo. Tykat jsme si zkoušeli, ale nějak nám to nešlo a hlavně nás to nebavilo. Vykáním spoustu lidí přivádíme k šílenství, protože když se někdy sejdeme ve větším počtu, dokážeme ostatní tím plynulým přecházením z vykání do tykání krásně zblbnout. Ale také je často bavíme, protože jsme velmi otevřené povahy a náměty našich rozhovorů působí s vykáním docela komicky. A vykání spolu s oslovením křestním jménem, to se mi líbí taky. Možná jsem úchyl, ale mám to tak :o).

A nelíbí se mi, jak často tyká starší generace té mladší. Bezdůvodně. Jako tenkrát ten dědek na zastávce, co mi řekl: "Tobě by měl dát táta na prdel". No, přece jen mi táhne na třicet, tykat mi nemusel. A i když do obchodu přijde dítě nad 10 let a řekne mi dobrý den, odpovím mu stejně, nebudu mu říkat ahoj jako jinde. Ráda ho podpořím ve slušném chování. A patnáctileté slečně už tykat nemůžu. Pro někoho je to možná malý smrad, ale z toho smrada jednou bude dospělý člověk a i já jsem ten, kdo jí ovlivní do budoucna.

A jak to máte Vy? Dobré ráno přeji!