Svědectví ženy, která se oddala józe, ale svobodu našla až v Ježíši

Mnoho lidí má za to, že jóga je tělesným cvičením, které nám pomůže, abychom se cítili lépe. Dnešní svědectví je o ženě, kterou jóga velmi zaujala a začala se jí plně věnovat. Nejprve začala cvičit a poté i studovat filosofii, která s ní souvisí. Přesto se nedostavily výsledky, které toto cvičení přináší, právě naopak. To, co jóga a jógíni slibovali, se nedostavilo... Jóga, která by měla člověka osvobodit, ji vedla k čím dál větším výkonům a plnění požadavkům, aby byla lepší.

V osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu.

Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).

Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.

SVĚDECTVÍ KARIN ADÁMKOVÉ, KTERÁ SE ODDALA JÓZE A JEJÍ FILOSOFII, ALE SVOBODU NAŠLA AŽ V JEŽÍŠI.

Odmala mě zajímalo vše tajemné a také jsem hledala smysl života. Od jedné kamarádky jsem dostala knihu o józe, a ta mě velice zaujala. Nejprve jsem jógu začala cvičit, a k té fyzické stránce se potom připojila i ta duchovní, protože ke cvičení neodmyslitelně patří i filosofie jógy.

Četla jsem spousty knih, které se zabývaly filosofií jógy i různých hinduistických spisů a knih od českých mystiků, a naprosto mě to uchvátilo! Zpočátku jsem byla spokojená.

Po tělesné stránce mi to dělalo opravdu dobře - cvičení jógy totiž formuje postavu, klouby jsou pohyblivější a svaly tvárnější. Jezdila jsem na různá soustředění, kde jsem si našla spoustu přátel.

Jóga - v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení znamená obnovení spojení individuálního Já s universálním Bytím. Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž, má mnoho různých významů, z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout. Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. Cestou jógy je možné překonat falešné ego, které zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci našeho hmotného těla a světa, které jsou zdrojem utrpení. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí, vědomí a blaho. S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození.

Také filosofie mě zpočátku naplňovala. Myslela jsem si, že mi dává odpovědi na otázky ohledně smyslu života a také mi to přišlo hodně dobré v tom, že jsem na sobě mohla pracovat.

Říkala jsem si, že to bude cesta k sebezdokonalování, seberealizaci. To se mi na východní filosofii líbilo vůbec nejvíc - že člověk může sám na sobě pracovat a sám prostě dojít k osvícení a stát se bohem.

Později jsem ale na sobě začala pozorovat psychické změny, které jsou, řekla bych, docela negativní. Měla jsem na sebe více požadavků, snažila jsem se na sobě více pracovat a zříkat se i různých potěšení, které jsou naprosto normální.

Navíc jsem viděla, že mi jóga nepomáhá být lepší v těch důležitých vlastnostech. Prostě se mi nedařilo nepomlouvat, nelhat nebo prostě nebýt zlá. Také jsem si všimla, že lidé kolem mě, kteří se prohlašovali za jógíny, se nechovají jako jógíni, ale jako každý normální člověk, který má své hříšky a své chyby. Žili si v luxusu, a někteří byli opravdu zlí, a snažili se lidem škodit. Začala jsem mít pocit, že si prostě na něco hrajeme.

Na vysoké škole jsem se setkala s křesťanskými spolužačkami a jezdila jsem s nimi na sportovní akce, kde jsem se dozvídala o Ježíši Kristu. Už tehdy mě okouzlovalo, že Ježíš byl milující.

Dýchalo to na mě takovou skutečnou láskou, kterou jsem necítila ani u hinduistických učitelů. Musela jsem přiznat, že Ježíš je jedinečný. Byl pro mě největší z guruů. Hodně mě ale zlobil Ježíšův výrok: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." To mi nedávalo spát. Hodně mi to vadilo, a zároveň to pro mne nějakým způsobem představovalo výzvu.

Musela jsem konfrontovat to, co říkají východní spisy nebo mystikové s tím, co říká Bible a viděla jsem, že východní filosofie nebo ostatní náboženství jsou spíše o tom, že se člověk snaží něco udělat sám, ale křesťanství ukazuje, jak Bůh sestupuje k člověku. On je ten, kdo může člověka proměnit.

Od té doby, co jsem prostřednictvím Ježíše poznala osobní a živý vztah s Bohem, už mě filosofie jógy nelákala. Je to totiž strašný bič, stres a neustálý dril - prostě musím ještě udělat tohle, abych mohla být ještě více čistá, musím ještě na tenhleten stupínek pokročit, abych se mohla Bohu nějakým způsobem přiblížit.

Teď vím, že stačí Bohu důvěřovat a toužit po proměně. Je to naprostá svoboda, a řekla bych i pohoda, i když to neznamená, že už všechny starosti odpadnou a všechno je lehké. Ale i v těch těžkých chvílích dokáže Ježíš člověka podržet a nést. Dal mi vše, co jsem s takovým úsilím a marně hledala na cestě jógy.

Svědectví Karin Adámkové bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.

V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: [e-mail]

Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.

Fotografie a linky:

www.flikr.com

http://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%B3ga

http://www.everystudent.cz/