Svědectví ochrnuté ženy, kterou našel Ježíš v jejím osamění

Někdy máme všechno, co bychom si jenom mohli přát. Rodinu, partnera, děti, v práci jsme úspěšní, ale přesto všechno se někde uvnitř cítíme osamoceni. Často vnitřní prázdnotu necítíme, protože v dnešní době existuje tolik možností, jak přebýt to prázdné místo v srdci – báječné filmy a hudba, kulinářské požitky, hobby, shoppování všeho druhu, výjimečné dovolené, adrenalinové zážitky… Stejně tomu bylo i s ženou, pro kterou zastavila až autonehoda, kdy ochrnula od ramen dolů. Pak se i tato žena obrátila k Ježíši, který naplnil její srdce a dal ji přes těžké okolnosti naději a sílu žít dál.

V osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu. Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).

Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.

SVĚDECTVÍ JANY HRDÉ, KTERÁ OCHRNULA A PAK SE SETKALA S JEŽÍŠEM, KTERÝ DAL JEJÍMU ŽIVOTU SMYSL

Byla jsem takové hodně úspěšné děvče. Když jsem chtěla studovat vysokou školu, studovala jsem. Pak jsem se dobře provdala a porodila dvě zdravé krásné děti. Přesto mi můj život připadal prázdný a nemohla jsem najít jeho smysl. Takže jsem se po něm pídila a hledala jsem v různých filozofiích.

Jednoho dne se mi přihodila autonehoda a ocitla jsem se na vozíku. Takřka všechno, co jsem dřív měla, jsem ztratila. Celá moje kariéra neměla žádný smysl, a co bylo ještě horší, také moje děti mi měly být odňaty a měla jsem přijít i o domov. Najednou jsem se ocitla v takové hluboké jámě.

Když se člověku stane, že ochrne od ramen dolů, má pocit, že ztratil identitu a má hrozný strach, protože neví, co bude dál, zda se najde někdo, kdo mu pomůže se postarat o jeho nejzákladnější potřeby.

Taky má pocit, že jeho existence tady na zemi je k ničemu, protože je na světě jenom břemenem. Ztráta identity, smyslu života a strach jsou tři základní věci v životě, které člověka úplně zničí a zdeptají. Já jsem byla taky hrozně zdeptaná.

Tehdy jsem si vzpomněla na to, co mi říkali křesťané: „Zavolej Ježíše!“

Zavolala jsem ho a on přišel. Najednou tady byl a já jsem ho cítila tak živě, jako cítím kteréhokoliv člověka, který se mnou mluví. Jeho přítomnost byla tak intenzivní, že proměnila můj život, protože to všechno, čeho se člověk obává v životě, bylo najednou nicotné.

Najednou měl můj život smysl a najednou byl plný, přestože se vnější okolnosti vůbec nezměnily a já jsem zůstala dál nehybná a všechna nebezpečí, která okolo mne byla, mě ohrožovala dál.

Objevila jsem totiž, že tady nejsem zbytečně. Že tady nejsem zbytečně jako lidská bytost, která se narodí a projde cestou života pro nic, ale že mě sem někdo povolal a že mě tady chtěl a že mě taky po té cestě vede.

Svědectví Jany Hrdé bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.

V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: [e-mail]

Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.

Fotografie a linky:

www.flikr.com

http://www.everystudent.cz/