Recenze knihy „Život na míru“ od Marka Rabije

Co se skrývá za výrobou našeho oblečení? Proč a kdo nám diktuje, že je čas vyměnit slim džíny za zvonáče? Kolik dostane bangladéšská šička zaplaceno za směnu při výrobě našeho oblečení? Proč ročně uhoří desítky šiček v továrnách?

PROČ JSEM SI VYBRALA PRÁVĚ TUTO KNIHU?

O knize polského reportéra a odborníka na jihovýchodní Asii Marka Rabije „Život na míru“, s podtitulem „Oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí“ z roku 2021, jsem se dozvěděla při poslechu rádia ČRo Plus. Hlavní téma knihy, jakou hodnotu má oblečení, které si kupujeme, a co všechno za ním stojí (jak a kdo ho stříhá, šije, kdo přišívá cedulky a balí, koho to stojí život, jak se dostane loděmi z Bangladéše až na český trh do oblíbených módních řetězců či obchodů světových značek a kdo na něj vydělává jmění…) to všechno mě zajímá už několik let.

Proto jsem knihu Marka Rabije uvítala. Vlastně jsem dosud četla pouze jednotlivé články. Toto je první kniha od autora, který se chopil cele tématu a podrobně ho zpracoval.

Jedná se o knihu reportážního střihu, naučnou.

„Osud švadleny se začne zdát skutečně nesnesitelný až v okamžiku, když se na něj blíž podívá někdo ze zákazníků západních oděvních firem. Pak uvidí něco, co absolutně nečekal, například dvanáctileté dívky pracující dvanáct hodin denně za mzdu, která jim stačí na jediné jídlo denně. Ucítí pach továrních splašků, jež odtékají spolu s proudem řeky k několika stovkám vesnic namačkaných podél jejího břehu. V uších se mu rozezní kategorický zákaz přerušit práci, třeba i jen na kratičkou návštěvu toalety.“

O ČEM JE KNIHA „ŽIVOT NA MÍRU“?

Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Co všechno stojí za tričkem, které si koupíte ve svém oblíbeném řetězci či od své oblíbené světově známé značky? Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích – to je cena evropské módy. Když se v roce 2013 v hlavním městě Bangladéše Dháce zřítila osmiposchoďová textilní továrna Rana Plaza a pohřbila v troskách více než tisíc lidí, vydal se polský reportér Marek Rabij do Bangladéše. Mluvil s lidmi, kteří přišli o své blízké. Sledoval práci v dalších podobných továrnách. Zjišťoval, jak se dělají módní ošoupané džíny, kolik za to dostanou lidé zaplaceno a jak se s tím výdělkem žije ve slumech. Zákazníci v západních zemích přistoupili na hru, kterou jim světové značky vnutily. Pokud chceme sledovat trendy, musíme neustále kupovat nové oblečení. Pořád dokola. Možná si jen občas postěžujeme, že výrobní cena přeci musí být mnohem nižší než cena v našem oblíbeném obchodě. Nahradit rychlou módu přístupem „slow“ nebude asi snadné, pokud s námi nepohnula ani tak tragická událost, jaká se stala v Dháce.

„V dobách, kdy se oblečení ještě objednávalo u krejčích, dokázali zákazníci rozeznat kašmír od obyčejné vlny. Dnes to nejenže nedokážou, ale ani se na to neptají. Oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí. Proto je dnešní móda tak nechutně předvídatelná. Když Prada a Dior nabídnou v jarních kolekcích například světle modrou, na podzim a v zimě bude právě tahle barva dominovat v nabídce Zary, H&M i GAP. A další jaro, ne-li dřív, už bude světle modrá polovina zboží v obchodech a na trzích celého světa.“

KLADNÉ A ZÁPORNÉ STRÁNKY KNIHY

Nedělala jsem si iluze o tom, že šičky vyrábějící pro nás, Evropany, oblečení (spodní prádlo, trička, svetry, kalhoty, sukně, obleky, džíny a kabáty) pracují v textilních továrnách ve špatných podmínkách, ale byla jsem šokovaná, jak strašné to je.

Umíte si představit, že pracujete dvanáct hodin denně a nesmíte si odskočit na „velkou“, když to potřebujete? Dovedete si představit, že pracujete dvanáct hodin denně, a pokud nestihnete naplánované množství triček, tak budete muset zůstat pracovat další čtyři hodiny po pracovní době (samozřejmě zdarma), jen abyste si udrželi zaměstnání? Může si někdo z nás, v České republice, představit, že když vypukne požár, tak při něm pravděpodobně uhoříte, protože pracujete v podmínkách, které nemají s bezpečností práce nic společného?

A tak bych mohla pokračovat. Kniha přináší příšerné odhalení, co všechno stojí za výrobou „rychlého oblečení“. Oblečení, o kterém nás každý den přesvědčují nejrůznější reklamy módních značek – MUST HAVE – To musíš zaručeně mít!

Dočteme se o pracovních podmínkách, mzdách, jak vypadají továrny v Dháce, bezpečnosti, požárech, pracovních úrazech a úmrtích šiček a dalších zaměstnanců. Autor nám přiblíží zadávání zakázek textilním továrnám, ekologii, marže i přístup majitelů módních řetězců. Cíl je jasný – náklady na výrobu oblečení musí být co nejnižší!

Pokud se domníváte, že se vás to netýká, pak jste na omylu! Toto téma se netýká jen těch, kteří si všechno dokáží ušít sami. Pokud nakupujete oblečení v supermarketech, nadnárodních řetězcích, jako je například C&A, H&M, Cropp atd., anebo od světových značek, pak máte zaručeně doma nějaký kousek z továren v Dháce.

Zároveň se seznámíme s několika osudy Bangladéšanů, kteří pracovali či pracují pro textilní továrny. Nahlédneme do jejich rodin a poznáme, jak se jim žije. Jednotlivé příběhy lidí dodávají knize velice osobní a hluboký rozměr. Je to ráme, do kterého všechno dokonale zapadá.

Už nejde jenom o čísla (miliony triček putujících do celého světa), které ušily nějaké neznámé šičky.

Nad to všechno mi bylo jako čtenáři nesmírně smutno. Bída, chudoba, úrazy, nemoci (věděli jste, že ve slumech v Dháce, kde žijí šičky, můžete onemocnět cholerou?! A s největší pravděpodobností na ni zemřete vy i vašeho rodina, protože nebudete mít na lékaře), obrovské množství náročné a těžké práce za minimální mzdu (ale ne v tom, jak my rozumíme minimální mzdě) a v kontrastu s tím bohatí majitelé textilních továren, kteří si pro drahé značkové oblečení létají do Dubaje a Hongkongu, aby dobře vypadali na luxusních golfových hřištích.

Knize nechybí ani odborný pohled. Můžeme si přečíst nejrůznější statistiky životní úrovně, vzdělanosti, proočkovanosti, gramotnosti či ekonomické ukazatele Bangladéše. Jak ty oficiální (vládní), tak od nevládních organizací.

Kniha Marka Rabije zaujme, rozšíří obzory, šokuje, zahanbí a donutí přemýšlet každého čtenáře, jak žije, co nakupuje a co vlastní. A jestli je to důležité, nebo ne.

„Obchody po celém světě prodají každý den kolem 5,5 miliónu triček. Ročně zhruba dvě miliardy kusů, od masové výroby nabízené ve velkých koších v halách diskontů a hypermarketů až po vzácné sběratelské exempláře zdobené motivy známých umělců. Zbožňují je indiáni v Amazonii i velkoměstští hipsteři, chudí z brazilských favel i miliardáři v Silicon Valley, vojáci i pacifisté, věřící i ateisté. Globalizace v čisté podobě kusu bavlněné tkaniny s kolmo přišitými rukávy a téměř povinným obrázkem či nápisem. Vzhledem k tomu, že Bangladéš má zhruba dvacetiprocentní podíl na světovém trhu s oblečením, musí přibližně čtyři sta miliónů triček pocházet z Dháky a jejího okolí.“

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

• Kniha je napsána srozumitelným a spisovným jazykem.
• Je velice zajímavá, podnětná a nutí k přemýšlení. Šokuje tím, co popisuje.
• Autor nás provází knihou v roli vypravěče a pozorovatele, který se nebojí přímosti a pravdy.
• Reportér popisuje vše, co v Bangladéši zažívá a vidí, že je možné si udělat dobrou představu.
• Korektury byly odvedeny na profesionální úrovni.

„Ke konci měsíce holky v práci každou chvíli omdlévají. Vlastně není dne, kdy by se některé neudělalo alespoň slabo. Samozřejmě z hladu.“

Marek Rabij (*1974) Je polský novinář, cestovatel a reportér, zaměřuje se na problematiku globalizace a jejího vlivu na náš každodenní život. Působil v deníku Gazeta Wyborcza a více než patnáct let také v týdeníku Newsweek Polska, v současné době pracuje pro prestižní Tygodnik Powszechny. Na Jagellonské univerzitě v Krakově vystudoval historii. Miluje hory, starověkou historii a současnou Asii. Za svůj knižní debut, reportáž Život na míru (2016), byl nominován na cenu Grand Press a reportážní ocenění Teresy Torańské. V roce 2019 vydal knihu Nejdůležitější září na světě. Kronika nepovšimnuté genocidy Rohingů, zachycující etnické čistky muslimského obyvatelstva v Myanmaru, bývalé Barmě, kterým věnoval svět jen málo pozornosti.

„Už dávno neumíme šít na stroji. Mnozí z nás doma ani nemají jehlu a niť. Poslední krejčí právě posíláme na úřady práce a v obavě o takzvaný styl jsme ochotni chodit v jednom oblečení maximálně dvě sezóny. Košile je nám bližší nejen v přísloví. Už dávno jsme své skříně svěřili profesionálům, kteří nám říkají, co a jak si máme oblékat. Věříme, že oblečením zdůrazňujeme svoji osobnosti, plácáme cosi o trendech. Ve skutečnosti jsme jen posledním článkem poměrně komplikovaného obchodního řetězce.“

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha zaujme každého čtenáře, který nedokáže ignorovat zhoršující se životní prostředí a klimatické změny, téma „rychlé módy“, strašlivé pracovní podmínky výroby oblečení na asijském trhu či nechutně vysoké zisky nadnárodních módních řetězců a vyhlášených módních značek. Knihu bych doporučila jak dospívajícím, tak blogerům či youtuberům, kteří propagují oblečení a jsou inspirací pro své vrstevníky. Knihu by si měli přečíst i dospělí čtenáři, neboť jim zaručeně rozšíří obzory. Je to kniha, která by neměla chybět v žádné domácí či veřejné knihovně.

Knihu „Život na míru“ od Marka Rabije mi laskavě k recenzi poskytly Palmknihy.cz.

Krásné zimní dny a už jenom samou „slow módu“ Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Životopis: Obsažen v knize.

Fotografie knihy je na webu Palmknihy.cz

RABIJ, Marek. Život na míru. Oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí. Vydavateľstvo Absynt, s. r. o. Slovensko. Žilina. 2021. 176 stran. 1. vydání. ISBN 978-80-8203-273-7