Recenze knihy „Digitální demence“ od Manfreda Spitzera

Co s námi dělají digitální média? Hloupneme, zhoršuje se nám paměť, díky sociálním sítím jsme osamělejší, úzkostnější a depresivnější. Tloustneme. Propracováváme se k civilizačním, chronickým psychickým chorobám a závislostem.

PROČ JSEM SI VYBRALA TUTO KNIHU?

Před dvěma roky jsem přečetla knihu od německého neurobiologa, psychiatra a filosofa Manfreda Spitzera „Kybernemoc!“ s podtitulem „Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví.“ Vynikající kniha! Velice mě obohatila, šokovala a změnila můj pohled na digitální média (TV, mobily, smartphony, internet, sociální sítě, iPady, e-čtečky knih, počítačové hry...), která jsou dnes tak populární.

Této knize předcházela ještě jiná, a to „Digitální demence“ s podtitulem „Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum.“ A tak jsem se do ní s nadšením pustila. Opět se jedná o knihu odbornou, která obsahuje nejen vědecké údaje, studie jak z Německa, tak z celého světa (USA, Tchaj-wanu, Jižní Koreje, Austrálie, Anglie…), ale také cenné statistiky o dopadu digitálních médií na naši psychiku a tělo.

Spitzer napsal knihu populárně naučnou formou, která není určena pouze lékařům, psychiatrům, psychologům a učitelům, ale široké veřejnosti – tedy nám všem. Nám, kterým není jedno, jaký špatný vliv mají na nás a naše děti digitální média. Je to kniha, která je dnes, tj. ve 21. století, na knižním trhu velice potřebná.

Kniha se udržela na první příčce bestselleru německého týdeníku Der Spiegel. Práva na vydání byla zatím prodána do devíti zemí.

„Digitální média – počítače, smartphony, herní konzole a v neposlední řadě i televize – nám mění život. V USA dnes mladiství věnují digitálním médiím více času – alespoň 7,5 hodiny denně – než spánku. To vyplývá z reprezentativní studie, provedené na vzorku více než 2.000 dětí a mladistvých ve věku od 8 do 18 let. Jak vyplynulo z rozsáhlého průzkumu, kterého se účastnilo 43.500 školáků, v Německu stráví žák 9. třídy s médii průměrně téměř 7,5 hodiny denně. A to nebylo započítáno užívání mobilů a MP3 přehrávačů.“

PRO KOHO NAPSAL AUTOR TUTO KNIHU?

Manfred Spitzer není nepřítelem technického pokroku, jak by se mohlo na první dojem zdát. Ale je zastáncem názoru, že abychom měli být, co se týká „nové techniky“, opatrní. Sám je otcem sedmi dětí a tak píše: „V očích mnoha lidí to bude kniha nepříjemná, velmi nepříjemná. Coby psychiatr a badatel v oblasti mozku ale nemohu jinak. Mám děti a nechtěl bych, aby mi za dvacet let vyčetli: ´Tati, tys to všechno věděl – proč jsi tedy nic neudělal?´“

O ČEM JE KNIHA „DIGITÁLNÍ DEMENCE“?

Digitální média (počítače, smartphony, herní konzole a televize) nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. To s sebou nese nezměrné nebezpečí. Výsledky výzkumu, které Spitzer zmiňuje, jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost.

V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zabránili digitální demenci. 

„Především lze konstatovat, že počítač a internet představují neuvěřitelně mocný nástroj anonymity. Nikde jinde se nevyskytuje více avatarů, nicků, krycích adres, falešných identit a jiných předstíraných uzlů v sociální síti. A když nikdo neví, kdo je kdo, pak se také můžeme špatně chovat a nenést za to zodpovědnost. To láká nejen houfy lidí se zločinnými úmysly, aby v síti prováděli své rejdy. Škody způsobeného internetovou kriminalitou jsou vysoké: v Německu už postihují několik milionů občanů. A dokonce ani obyčejní lidé už si s morálkou nedělají velké starosti: jak dokazuje studie srovnávající reálnou osobní konverzaci a komunikaci přes e-mail nebo SMS, jakmile jsou lidé online, více lžou. Ostatně nejvíce se lže v e-mailech.“

KLADNÉ A ZÁPORNÉ STRÁNKY KNIHY

Kniha je v každém ohledu vynikající! Nejdřív jsem si říkala, že 343 stran je příliš mnoho a budu ji číst příliš dlouho. Ale opak byl pravdou! Každý den jsem přečetla jednu až dvě kapitoly (kapitola má v průměru asi 20 stran, celkem 14 kapitol) a nemohla jsem se dočkat, až ke knize další den usednu a budu číst.

Velký odborník a vědec Manfred Spitzer přináší velice srozumitelnou formou informace, jak nám ubližují digitální média - jak nám ubývají mozkové buňky, protože přestáváme myslet (dělají to za nás digitální média), máme horší paměť (protože ji nenamáháme, vždyť je všechno na internetu! Stačí si to vygooglit! Proč bychom si to museli pamatovat?), díky úžasným sociálním sítím se stáváme osamělejší, úzkostnější a depresivnější (omezujeme reálné vztahy, které jsou zdravé a přirozené).

U digitálních médií sedíme a tak tloustneme. A nejen to. S úbytkem pohybu se postupně a úspěšně propracováváme k civilizačním a chronickým chorobám, a tak už i děti a mladí lidé mají stařeckou cukrovku, rakovinu, poškozené kosti a klouby a chronické psychické poruchy. O psychických závislostech na chytrých mobilech, sociálních sítích, televizi a hraní her nemluvě.

Ačkoliv je k dispozici dostatek statistik a studií, které jsou alarmující, a ukazují, že děti a mladá nastupující generace bude potřebovat miliardy korun (či eur) na léčení fyzických či psychických problémů způsobených digitálními médii, zdá se, že to nikoho nezajímá. To dokládá Spitzer příklady v Německu.

Strašné na tom je, že studie a výsledky prokazují, že mnohem více se naučíme postaru – z papírových učebnic, u psaných domácích úkolů rukou do papírových sešitů, starých tabulí, na které se píše křídami a počítáním na prstech.

Člověk si nemůže nepoložit otázku - co stojí za velkým boomem digitálních médií a PR, reklamou a propagací? Odpověď je jednoduchá: Digitální lobby a obrovské sumy peněz, které z počítačů, smartphonů, herních konzol, her, televize a e-learningu… plynou firem, které je vyrábějí.

Čtenář bude šokován výsledky studií a vlivem médií na naši psychiku i tělo.

Součástí knihy je test na odhalení internetové závislosti, který obsahuje 14 otázek.

V závěru je 16 praktických tipů Dr. Manfreda Spitzera, jak zdravě žít a být svěží duševně i fyzicky až do stáří.

Kniha nemá chybu, je perfektní ve všech ohledech. Těším se, až si budu moci přečíst další knihy od tohoto autora.

„Dokonce i ty nejhorlivější uživatelky médií uvedly, že pozitivní pocity získávají především prostřednictvím osobních přátel v reálném světě. Naopak u poloviny dotázaných dívek se s online kontakty pojí negativní pocity. Sociální sítě jako zdroj dobrých přátel a štěstí? Výše zmíněná studie odhaluje, že jde o prázdný tržní humbuk. Ve skutečnosti digitální sociální sítě dělají naše děti a mladistvé osamělými a nešťastnými!“

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

• Kniha je napsána spisovaným jazykem, velmi srozumitelnou formou (nechybí odborné, anglická slova a cizí výrazy, ale jsou vysvětleny).
• Autor uvádí mnoho praktických příkladů, jak ze své praxe psychiatra a vědce, tak ze života své rodiny.
• Publikaci napsal autor populárně naučnou formou pro širokou veřejnost.
• Kniha je bohatě doprovázena tabulkami, statistikami, odbornými studiemi a také názornými fotografiemi.
• Korektury byly odvedeny profesionálně.

„Tlusté dítě má v životě menší šance než dítě s normální váhou, aby mohlo žít zdravě, v neposlední řadě také proto, že z tlustých dětí zpravidla vyrůstají tlustí dospělí. Kdo nikdy nezažil pocit štěstí, který se dostavuje při fyzickém pohybu (procházky, plavání, míčové hry, lezení po stromech či po skalách), bude po celý život vnímat své tělo doslova jako přítěž, bude proti němu a jeho váze více či méně úspěšně bojovat, a nejenže bude žít kratší dobu, ale především bude i nešťastnější.“

Manfred Spitzer (*1958) vystudoval medicínu, psychologii a filozofii. Nakonec se zaměřil na psychiatrii. Dvakrát působil jako hostující profesor na Harvardské univerzitě. Vede univerzitní psychiatrickou kliniku v Ulmu a Centrum pro výzkum učení a neurologie. Je autorem řady knih, např.: „Učení: Výzkum mozku a škola života (2002), „Pozor, obrazovka! Elektronická média, vývoj mozku, zdraví a společnost“ (2005), „Digitální demence“ (2012), „Kybernemoc!“ (2015). Na stanici BR-alpha každý týden moderuje vlastní pořad Geist & Gehirn. Je jedním z nejvýznamnějších německých badatelů v oblasti neurovědy, který dokáže zprostředkovat vědecké výsledky přístupnou a názornou formou. Jeho knihy se drží na předních příčkách bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Knihy jsou přeloženy do několika jazyků.

„Už dávno se předpokládá, že videohry na herních konzolích vedou k horším výkonům ve škole, zvláště když školák má svou vlastní herní konzoli. I pro mladé lidi má den jenom čtyřiadvacet hodin; dá se tedy předpokládat, že čas strávený videohrami nemůže být už využit na domácí úkoly a prohlubování učiva. Také k tomu existují příslušné studie. Děti, které hrají videohry, stráví v porovnání s jinými dětmi, které tak nečiní, čtením o 30 procent a děláním domácích úkolů o 34 procent méně času.“

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha Manfreda Spitzera přichází v pravý čas. Je tady, aby nás uvedla do reality, šokovala a pomohla nám, abychom zaujali k digitálním médiím zdravý postoj. Knihu bych vřele doporučila každému, kdo má doma chytrý telefon, dívá se na televizi, pracuje s internetem, občas zaskočí na sociální sítě a rád hraje hry. Zkrátka je to kniha pro nás všechny. Tato publikace by měla být ve všech domácnostech, školách a veřejných institucích.

Knihu „Digitální demence“ od Manfreda Spitzera mi k recenzi laskavě poskytlo Nakladatelství Host.

S přáním krásných letních dnů a varováním před digitální demencí se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Fotografie knihy, anotace a životopis Manfreda Spitzera je dostupný na webu hostbrno.cz

SPITZER, Manfred. Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Host. 2014. Brno. 343 stran. I. vydání (dotisk). ISBN 978-80-7294-872-7.