O čem je film Hanami – čas kvetoucích třešní? - I. díl

V rámci filmového klubu na ČT2 jsem si před pár dny vychutnala film od německé režisérky Doris Dörrie – Hanami – čas kvetoucích třešní. Film vypráví o starším manželském páru, Trudi a Rudim, kteří spolu prožijí celý život. Poklid naruší smutná zpráva o přicházející smrti Rudiho. Jeho manželka to před ním zatají, ale nakonec nenadále umírá dřív. Jak se ovdovělý Rudi vyrovná se smrtí své ženy? A znal ji vůbec? II. díl vyjde 28. ledna 2011.

DĚJ FILMU

Hlavní hrdinka filmu Trudi Angermeier se dozvídá od lékařů, že jejímu manželovi Rudimu zbývá už jen pár týdnů života. Lékaři jí doporučují, aby strávili poslední dny svého života společně a to nejlépe, jak umí. Radí, aby prožili nějaké dobrodružství, zažili něco, o čem vždycky snili. Na to jim ale Trudi odpovídá: „Můj manžel nemá rád dobrodružství.“

V této větě je vyjádřen celý Rudiho život. Nemá rád změny, všechno a vždycky totiž dělá stejně, bez výjimky. Podobně jako každé ráno odjíždí v 7.28 hod. vlakem do zaměstnání, kde pracuje jako kontrolor ve firmě na odpady. Po práci se vždy vrací ve stejnou dobu ke své ženě do malé německé vesničky, kde spolu bydlí celý život v rodinném domě.

Trudi, která nechce způsobit svému manželovi šok z blízké smrti, mu zprávu od lékařů zatají. Ale vzápětí ho nabádá, aby společně prožili, co si celý život slibovali. Trudi si vždycky přála podívat do Japonska, navštívit horu Fujijamo a zkusit si experimentální japonský tanec stínů - butoh.

Rudi však její plány odmítá s tím, že v Německu je také pěkně, jejich hory vypadají jistě stejně jako v Japonsku a doma je přeci jenom nejlépe. Manželka nakonec přemluví Rudiho, aby si vzal dovolenou a jeli společně navštívit aspoň děti, které bydlí v Berlíně.

Nejprve navštíví syna Klause a jeho rodinu. Brzy pochopí, že jim jsou na obtíž a zabírají místo v dětském pokoji dětem. Následuje druhá návštěva u dcery Kary a její přítelkyně, která pro ně sice naplánuje program, ale nakonec není schopna s rodiči vydržet. Přítelkyně, se kterou bydlí, se o Kařiny rodiče postará a rovněž pozve Trudi na představení butoh, které Trudi opláče.

Klaus i Kara si vyměňují své zážitky s rodiči a vysmívají se jim, jak se o ně musí starat, jak jsou s nimi jen potíže a těší se na jejich odjezd. Závidí svému bratrovi Karlovi, který je právě v Japonsku a nemusí se o rodiče starat. „Neznám je a ony neznají mě,“ tak zhodnotí návštěvu dětí Rudi a dodá, „máme jeden druhého a to je nejvíc“.

Trudi však přemluví svého muže, aby se ještě podívali k Baltskému moři a vzpomíná, kdy tam vlastně byli naposledy. Rudi však stále chce jen domů a říká: „Viděli jsme děti, Berlín a moře, pojďme domů.“

Na molu se dívají do modrých a divokých vln a Trudi se svého muže ptá, co by dělal, kdyby věděl, že má před sebou jen pár týdnů života. On se otázce zasměje a zlehčí ji slovy, že je přeci blbost začít dělat věci, které člověk nedělal celý život. A že by se s tím smířil a žil by dál jakoby nic. Trudi pláče a ona jediná ví, jak je Rudi blízko smrti.

Večer, když nemohou Trudi ani Rudi v penziónu spát kvůli nedaleké diskotéce, vezme si Trudi své japonské kimono a přiměje Rudiho, aby spolu s ní tančil butoh. Když se k ní už muž přidá a nastává po tanci jedinečná chvíle, Trudi manžela políbí. Rudi ji sice políbí, ale pak jí řekne, ať toho nechá a ptá se, jestli se jí něco nestalo.

Druhý den se Rudi probouzí plný energie a s chutí vstávat. Z hrůzou však zjišťuje, že Trudi v noci zemřela. U Baltského moře vystrojí Rudi pohřeb, na kterém se znovu setkává celá rodina, včetně Karla.

Rudi rekapituluje svůj vztah k ženě a přiznává: „Kdybych věděl, že to skončí tak náhle, byl bych k ní laskavější“. Děti mají starost o otce, co s ním bude. Mají strach, že by jim mohl zůstat "na krku". Konec konců, celý život se o něj starala matka, ale ta už tu není.

Jako vdovec se Rudi vrací do poklidného domku na venkově. Bez své ženy Trudi, se kterou strávil několik desítek let spokojeného života. Najednou je ale všechno jiné! Vzpomíná na to, jak mu manželka hned u dveří pomáhala do svetru, kdykoliv přišel domů, jak se spolu toulali po rozkvetlých polích a jak se najednou cítí sám ve velké manželské posteli.

Film Hanami – čas kvetoucích třešní byl natočen v roce 2008. Na žebříčkách sledovanosti se udržel téměř 30. týdnů a stal se tak nejúspěšnějším nezávislým filmem německé kinematografie a jedním z hlavních domácích filmů roku 2008.

Rudi stále vzpomíná na svou ženu a začíná objevovat její sbírku pohledů Japonska, album fotografií, kde se nechala vyfotit v japonském stylu líčení, nachází knihu o Japonsku a stále má před očima, jak s ním tančila v penzionu u Baltu butoh. Až teď mu dochází, že se celý život  toužila podívat do Japonska, vidět horu Fujijamu, a on jí v tom jen bránil.

Domluví se se synem, zabalí kufry pro sebe a také nejoblíbenější věci Trudi - tyrkysový svetr z mohéru, černé korále a dlouhou černou sukni s malými puntíčky, knihu a album fotografií. Rozhodne se, že poletí do Japonska a tímto způsobem ukáže i Trudi to, po čem toužila.

Po příletu se Rudi ubytuje v Tokiu u syna Karla. Ten mu ukáže byt, dá mu čtyři ovladače – na klimatizaci, satelit, rádio a televizi a opustí otce s tím, že musí do práce. Rudi je osamělý v cizím státě, neznámém městě i bytě a nachází pohledy, které Rudi posílala celé roky svému synovi do Japonska.

Karl se ho u společné večeře ptá, proč ho vlastně nikdy nenavštívili v Japonsku, ale otec nedokáže odpovědět. Protože však Karl odpověď zná a ví, že on nikdy nechtěl opustit Německo a matce v jejích snech bránil. Rudi zklamaně přiznává: „Pro mrtvé nemůžeš udělat už nic“.

Rudi se potuluje po neznámém, chaotickém, hlučném a neony ozářeném Tokiu. Jeden večer ho nějaký Japonec vtáhne do klubu, kde dívky tančí dole bez. Když odejde kvůli své prázdnotě a smutku, znovu se nechá zlákat do jiného podniku, kde ho dvě nahé Japonky svléknou a omyvají ho. Když se u toho rozbrečí, rozhodne se vydat do restaurace, kde se měl setkat se synem. Ale v obrovském Tokiu se ztratí.

Nakonec pravý dům nalezne, ale protože všechny zvonky jsou v japonštině a nemůže je přečíst, zabalí se do kabátu a zůstane ležet před domem, kde přespí. Ráno ho najde syn a vynadá mu...

II. díl obsahu filmu si přečtete 28. ledna 2011 v mém dalším blogu.

Název filmu: Hanami – čas kvetoucích třešní (Kirschblüten - Hanami)

Film: Německo

Žánr: Drama/Romantika

Rok: 2008

Délka: 125 min

Režisér: Doris Dörrie

Herecké obsazení: Hannelore Elsner, Nadja Uhl, Floriane Daniel, E. Wepper, A. Irizuki. M. Brückner

Německá režisérka, spisovatelka a producentka Doris Dörrie (26. května 1955 v Hannoveru) patří mezi nejznámější německé tvůrce současnosti a vytváří divácky atraktivní nezávislé filmy. Mezi její filmy patří komedie "Muži" (1985) a komediální drama "Jsem hezká?" (1998).

Fotografie a odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hanami

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sakura

http://www.fdb.cz/lidi-fotogalerie/151932-elmar-wepper.html

http://www.csfd.cz/film/242892-hanami-cas-kvetoucich-tresni/?text=158625