Měly by ženy mít svobodnou volbu, zda chtějí v příjmení –ová?

Ač vláda odmítla novelu zákona o matrikách, která by ženám umožnila svobodně zvolit, zda budou svá příjmení přechylovat či ne, já to dělám už od roku 2005. Je na to česká společnost připravená? Přečtěte si, s čím 14 let bojuji! 

PŘECHYLOVAT NEBO NEPŘECHYLOVAT?   

Vláda v pondělí 2. září 2019 odmítla novelu zákona o matrikách, která by umožňovala ženám, aby si svobodně zvolily, zda chtějí své příjmení přechylovat nebo ne. Tedy používat příponu –ová, nebo si raději zvolí příjmení v mužském tvaru, nepřechýlené.

Tuto novelu navrhla Pirátská strana a snaží se ji prosadit v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. To, že to nyní neprošlo vládou, Piráty neodradí. Pokusí se do zákona o matrikách prosadit alespoň pozměňovací návrh, a tak tuto možnost pro ženy nepřechylovat, umožnit.

Poslední roky se zdá, že by si ženy přály možnost zvolit si příjmení, jaké budou chtít. Já osobně si myslím, že mít možnost volit – a nyní je celkem jedno cokoliv – od možnosti, kde budete žít, jak budete žít, koho si vezmete, jakým jazykem budete hovořit, anebo jak se budete jmenovat – je úžasná!

Vzhledem k tomu, že já sama jsem si svá jména i příjmení mohla svobodně vybrat, a přiznávám, je to opravdu úžasný pocit, přála bych to každému. A tedy i každé ženě.

PROČ JÁ NEPŘECHYLUJI SVÉ PŘÍJMENÍ?

Toto téma mi přijde velice zajímavé, a to z mnoha důvodů. Já sama mám s nepřechylováním velké zkušenosti, a jsou to zkušenosti pozitivní i negativní. Proto bych se ráda s vámi o ně podělila. Třeba se vám to bude hodit, milé slečny a dámy! Ať víte, do čeho se ženete! Trefné je, že kdo to nezažil osobně, ten si to těžko představí.

Celý život o mně někdo rozhodoval. Vyrůstala jsem a byla vychovávána v rodině, kdy jsem si nemohla vybrat téměř nic. Všechno za mě rozhodovali rodiče a někdy i prarodiče. Když jsem se rozhodovat chtěla, byla jsem potrestána. Moji rodiče totiž zastávali názor, že dítě musí být poslušné v každém ohledu a hlavně – nesmí mít jiný názor, než oni! Musím psát, že mě to celoživotně poškodilo? A že tento způsob výchovy byl naprosto špatný? Asi ne.

Rovněž mě v rodině skoro nikdo neoslovoval jménem. Ani nevím, proč tomu tak bylo. Přitom oslovovat někoho jménem je velice osobní záležitost a v každé „příručce“ pro dobré managery a vedoucí se dočtete, že právě tím se lidem přiblížíte a navážete s nimi bližší vztah.

Jak mě tedy oslovovala moje rodina? Když pominu obyčejné i sprosté nadávky mého bratra, kterými mě oslovoval, pak na mě rodina volala: „Hele, pojď sem!“

Je přirozené, že jsem si nikdy nevytvořila k rodnému jménu Hana, které mi rodiče vybrali při narození, žádný vztah. Když bylo možné podle zákona o matrikách si vzít v roce 2001 druhé jméno, hned jsem toho využila! Vybrala jsem si jméno Rebeka.

Když jsem v roce 2005 vdávala, můj budoucí manžel si přál, abych přijala jeho příjmení v nepřechýleném tvaru. Měl totiž německé kořeny. Uvítala jsem to! Chtěla jsem se jmenovat stejně jako on. Zároveň jsem si nechala své rodné příjmení upravit do nepřechýleného tvaru, tedy vypustila jsem příponu –ová.

Jak to udělat? Matrikářka mi řekla, že bych se musela přihlásit k jiné národnosti než české. K takové, která nepřechyluje příjmení. Což nebyl problém, protože můj manžel měl kořeny v Německu. Je to stejné, jako když se žena Češka v naší zemi provdá za cizince.

Po rozvodu jsem vypustila manželovo příjmení a spoustu let užívám dvě jména a příjmení, pod kterým mě znáte.

Poznámka: Při pátrání po předcích jsem se před pár lety dozvěděla, že můj dědeček byl Maďar. A jak je známo, Maďaři také nepřechylují. Ostatně příjmení Šiander je maďarského původu. Takže i toto je pro mě další důvod, proč nechci své příjmení přechylovat.

JE ČESKÁ SPOLEČNOST PŘIPRAVENA NA MOŽNOST NEPŘECHYLOVAT PŘÍJMENÍ?

Ačkoliv se s různými variantami ženského příjmení poslední roky doslova „roztrhal pytel“, jak jsem psala, já jsem s tím přišla už v roce 2005. Tehdy to nebylo obvyklé, ale spíš rarita. S nepřechýleným příjmením žiji tedy v České republice 14 let. Po tolika letech si mohu dovolit rekapitulovat a napíši, s čím jsem se během mnoha let setkala.

KLADNÉ REAKCE NA NEPŘECHÝLENÉ PŘÍJMENÍ

Musím přiznat, že pozitivních reakcí na mé nepřechýlené příjmení (Šiander), jsem zažila velmi málo. Když tedy pominu tu výhodu, že je krátké, bez té přípony –ová. To se zvláště líbí mužům, ale řekla bych, že jde opravdu spíše o to, že se nemusí zabývat s dlouhým psaním.

Řekněme, že během 14 let jsem zažila kladné reakce od sedmi žen. Většinou to byly neznámé ženy, se kterými jsem se setkala náhodně v úřadech a různých institucích. Tyto ženy se vyjadřovaly shodně – jak je pěkné, že jsem si mohla vybrat příjmení a že by se i jim líbilo nepřechylovat.

NEGATIVNÍ REAKCE VEŘEJNOSTI NA MOJE NEPŘECHÝLENÉ PŘÍJMENÍ

Tak s těmi se setkávám celých 14 let až dosud. Poslední reakci jsem zažila tento den.

Nejhorší zkušenost pro mě osobně je ta, když přijdu na nějaký úřad a tam potkám úřednici ve věku čtyřicet, padesát či šedesát let, která se ke mně chová s typickým přístupem, že právě ona je ta, která ví, jak se věci mají. Takže i když drží v ruce formulář, přihlášku či jakousi žádost, kde jsem jasně napsala, že jsem ŠIANDER, tak při osobním jednání přechyluje. Upřímně? Fakt to nesnáším! Když tuto akurátní úřednici upozorním, že nemám ze zákona povinnost přechylovat, dozvím se: „Jste v Čechách, tak přechylovat musíte!“ Anebo rovnou: „Jste v Čechách, tak přechylovat budete!“

Prostě patent na rozum! Je velmi zajímavé, že tyto úřednice, a jak jsem již psala, jsou rozmanitého věku, mají tento přístup naprosto do puntíku stejný! Jako kdyby se to někde na úřadech vyučovalo, nebo co?

Někdy zkouším varianty, že přechylovat nemusím, protože je přeci z mého příjmení zřejmé, že jsem maďarského původu, a Maďaři, jak známo přechylovat nemusí. Jindy používám argument, že mám v rodném listu (tam je to napsáno zpětně - je vám vystaven nový rodný list - pokud si tuto změnu necháte na matrice provést) a také v občanském průkazu atd. zapsáno, jak se správně jmenuji. A že bych si přála, aby mě ona dáma oslovovala tak, jak se jmenuji.

Přiznám se, že před pár lety mě tato úřednická zpupnost a tvrdohlavost, dokázala pěkně vytočit! Opravdu jsem v takových chvílích prokázala, že mými žilami proudí skutečně maďarská krev a zařvala jsem: „Jestli mě budete oslovovat paní Šianderová, tak budete muset jednat s mojí matkou!“

Tento přístup se díky Bohu už ze společnosti a z úřadů postupně vytrácí! Už se mi toto nestalo asi čtyři roky.

Dalším problémem je, že nepřechýlené příjmení je pro českou veřejnost jaksi exotické a obyčejný Čech si s ním prostě neumí poradit. A tak se stává, že místo, aby mě lidé oslovovali „paní Šiander“, tak mi raději říkají familiárně, „paní Rebeko“. Je to zvláštní, přinejmenším! S tímto přístupem jsem se setkala u starších lidí, jak u mužů, tak u žen.

Obecně společenská etiketa praví, že žena je ta, která má toto oslovováním jménem nabídnout. Když ale vidím, že jsou lidé z mého maďarského příjmení zmatení, tak se snažím být shovívavá a velkorysá. Podle toho, jak se ke mně různí lidé chovají a jak ke mně přistupují, tak jim toto buď umožním a nechám je přitom, nebo ne, a odkážu je do příslušných mezí.

Dalším negativem je, že když se lidé v České republice setkají s nepřechýleným příjmením, a nerozumí tomu (a přitom se nezeptají, to je zřejmě ani nenapadne, že k tomu máte nějaký důvod), tak mi to dávají negativně najevo svými emocemi, např. zlobou, naštváním, hněvem, odmítavými gesty atd. Tím se mě snaží tito lidé jaksi „vytrestat“. A rovněž mě „potrestají“ tím, že moje příjmení přechýlí! Tomuto přístupu jsem se naštěstí dovedla vždycky zasmát!

S tím souvisí i další negativum, že jsem si vůbec dovolila zvolit své příjmení nepřechylovat! Že jsem si dovolila být jiná! Odlišná než dav! To je velký problém! Že se vůbec takhle jmenuji! Co jsem si to jenom dovolila?! To se přece nedělá! Tento přístup souvisí s tím, že takoví lidé naprosto odmítají uznat moji identitu. Zažila jsem to od pastorů, úředníků, nadřízených vedoucích na ministerstvu, ale i od neznámých lidí, kteří na mě narazí např. právě na blogu. Takoví lidé odmítnou uznat, že nemusím přechylovat a řeknou narovinu, že se tím řídit nebudou, protože to neuznávají. Už jsem i zažila, že se mi snaží vysvětlit, jak jsem nepochopila, jak se moje příjmení má přechylovat a jak se správně píše! To mi přišlo jako naprostý vrchol neslušného chování! Mám psát, že se pokaždé cítím ponížená? A že je mi z toho smutno? Co je komu do toho, jak se jmenuji?! Je to mé jméno a můj život a ne jejich! Dneska naštěstí již takové lidi ve své blízkosti nemám. A když na někoho takového narazím, kdo se, jak já říkám, projevuje jakýmsi „malým čecháčkovstvím“, nic nevysvětluji, ale vyhnu se jim zdálky.

Posledním negativem je, že mi lidé příjmení vyloženě zprzní. Ačkoliv mám typická ženská jména jako Hana a Rebeka, a už z toho by se dalo usuzovat, že jsem žena, lidé si toho evidentně nevšímají. Prostě mi napíší „vážený pane Šiandere.“ Ale taky jsem se setkala, kromě přechýlené formy „paní Šianderová“, i další hrůzy, např. Pane Šandiérová, Paní Šanderová či Paní Šinderová. Ovšem ve většině případů se jedná o zkomoleniny, takže usuzuji, že většině lidí, kteří mě takto oslovují, nestojím za to, aby si dali práci a přečetli pořádně moje příjmení. Jedná se opět většinou o praxi nejrůznějších úředníků a úřednic.

CO KDYŽ SI ÚŘEDNÍCI A ÚŘEDNICE NEVÍ RADY?

Jako kuriozitu z naší rodiny zmíním jméno své babičky Štefanie, která na území tehdejšího Československa přechylovala. Nevím ale jistě, zda si to dobrovolně vybrala. Spíš bych řekla, že k tomu byla donucena zákony ČSR, protože po II. světové válce se musela všechna ženská příjmení povinně přechylovat. Zkrátka úřednice si nevěděly rady a napsaly jí, že je Šiandrová, ale byla z celé rodiny jediná, další tři ženy z naší rodiny, její snachy, byly Šianderové. Tak kdo měl pravdu?

JE ÚŽASNÉ, KDYŽ SI MŮŽEME VYBRAT!

Pokud jste dočetli, moje milé čtenářky a milí čtenáři, až sem, pak vám gratuluji! Tento blog byl mimořádně dlouhý, uznávám. Ale zase myslím, že byl zajímavý. Rozhodně byl sondou do české společnosti, jak se umí či neumí vypořádat s něčím novým, odlišným.

Za zmínku také stojí, že problém s mým nepřechýleným příjmením měli jenom Češi a Češky, kteří žijí trvale v České republice. Nikdy s mým příjmením neměli problém cizinci, ženy provdané za cizince, cizinci, kteří si vzali Češky, ani Češi, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí.

Pokud byste milé slečny a dámy nechtěly přechylovat, na mém příkladu je vidět, že to jde i bez příslušné novely zákona. Ale zvažte před tímto krokem, co všechno budete zažívat a zda vám to za to stojí. Já osobně se domnívám, že mít možnost si vybrat jméno i příjmení je úžasná věc! Je to součástí naší identity. A já, i když si stále se svým příjmením „užívám“ a bojuji s jakousi „českou malostí“, bych neměnila. Jsem Hana Rebeka Šiander a nestydím se za to!

Krásné letní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander