Mělo by se u nás stát tajné focení ženského rozkroku pod sukní trestným činem?

V ČR se o zákoně, kdy je trestným činem tajné focení ženského rozkroku pod sukní, ještě nemluví. Aspoň jsem to nepostřehla. Ale Velká Británie je o krok napřed. Zákon poslanci připravili a předložili ke schválení sněmovně.

TAJNÉ FOCENÍ ŽENSKÉHO ROZKROKU POD HROZBOU TRESTU?

Tzv. „upskirting“, tedy tajné focení ženského rozkroku pod sukní, které by bylo trestným činem, měl velkou šanci, aby prošel sněmovnou. Neměl sice vládní podporu, ale byl předložen jako soukromý. Takové zákony mohou být podle pravidel britského parlamentu schvalovány v pátek po půl třetí jen v případě, že proti nim nikdo v sále nevznese námitku.

Ale pak povstal poslanec sir Christopher Chope s kolegy a vznesl námitku proti dalšímu pokračování schůze a tím zákon zablokoval.  Jako důvod uvedl, že nechce chránit zvrhlíky, ale že je z principu proti předkládání zákonů jednotlivými poslanci.

PRUDKÉ REAKCE ŽEN NA ZABLOKOVÁNÍ ZÁKONA

Ženy zareagovaly okamžitě, prudce a s velkými emocemi. Na dveře poslanecké kanceláře sira Chopa ihned vyvěsily spodní prádlo. A přidaly se i další ženy ve Velké Británii a neváhaly vyvěsit spodní prádlo na své dveře domů.

JAK JSME NA TOM U NÁS?

Zdá se Vám to přitažené „za vlasy“? Máte dojem, že to je bláznivé? Prostě za hranou? Za hranicí normálnosti? Já si to nemyslím. Kdybych to sama nezažila, asi bych si tuto zprávu z britského parlamentu přečetla, zasmála bych se jí a hodila bych ji za hlavu jako naprostou blbost či snahu pořešit zákonem i naprosté zbytečnosti běžného života.

JAKÉ TO JE, KDYŽ NĚKDO FOTÍ VÁŠ ROZKROK POD ŠATY PROTI VAŠÍ VŮLI?

Je to jedna z nejhorších zkušeností se sexuálním obtěžováním, jakou jsem kdy zažila. Bylo to na počátku léta roku 2004 a já jsem jela v pražském metru po jezdících schodech ven z metra na stanici I. P. Pavlova. Měla jsem na sobě malé černé (šaty), bílý svetr, silonky, spodní prádlo a lodičky. Spěchala jsem na schůzku a nestíhala jsem. V jedné ruce jsem držela kabelku a ve druhé mobil, kterým jsem se omlouvala, že dorazím na schůzku později. Zkrátka jsem byla zaměstnána vším možným a nevnímala jsem okolí.

V metru si mě vytipoval muž, který se mě držel. Ale já jsem si ho v davu nevšimla. Všichni jsme spěchali. Tak už to ostatně v pražském metru bývá. Ale na jezdících schodech, které byly zaplněné, jsme všichni trpělivě čekali, až nás pomalu vyvezou napovrch.

Jak jsem tak stála na schodech, zaslechla jsem za sebou cvaknutí fotoaparátu. Jednou, pak znovu a znovu. Ohlédla jsem se okolo a hledala jsem někoho, kdo by měl v ruce foťák. Ještě jsem si tehdy říkala: „Kdo by fotil v metru? Na eskalátoru? Vždyť je tady takové šero!“ Nikoho jsem v ruce s foťákem neviděla a tak jsem si pomyslela, že se mi to nejspíš zdálo. Abyste rozuměli, v roce 2004, měl fotoaparát v mobilu málokdo... A pak mi to došlo!

Mně bylo tehdy pětadvacet. Přímo za mnou stál muž, mohlo mu být asi padesát. Na první pohled vypadal velmi seriózně, muž v obleku, košili a kravatě. Prostě takový typ muže, o kterém byste si nepomysleli nic špatného. A hrál si v ruce s mobilem… Nenápadně mi v davu lidí vsunul mobil pod šaty a vyfotil rozkrok. Když mi to došlo, byla jsem v šoku!

Podívala jsem se mu zpříma do očí, ale on to neustál. Dělal, že někoho hledá v davu a pospíchal pryč. Rozhlížela jsem se kolem sebe po lidech, ale buď si toho nikdo nevšiml, nebo všichni předstírali, že se jich to netýká (což je zcela typický projev veřejnosti, když dochází k sexuálnímu obtěžování). Byla jsem z toho vedle několik dnů...

Cítila jsem se ponížená, pošpiněná a bezmocná. Mísil se ve mně hněv se zlostí a bezradností, protože jsem nevěděla, co dělat. Ostatně bylo na to jen pár okamžiků, a ty jsem já propásla. Byla jsem v takovém šoku, že mi to vůbec nemyslelo. Jediný, komu jsem to tehdy řekla, byl můj manžel, který to bagatelizoval.

Druhým případem, který jsem zažila, bylo focení od mého kolegy novináře. Znali jsme se ze společnosti, potkávali jsme se několik let a spřátelili jsme se. Velmi dobře jsem znala i jeho ženu a dítě. Měla jsem je velmi ráda. Tehdy jsem měla před svatbou. Byli jsme s kolegou v zázemí pro novináře v Poslanecké sněmovně ČR a povídali jsme si o práci, co budeme psát.

On si hrál s mobilem. Nejdřív mi ukazoval nějakou SMS a pak hudbu a u toho jsme si celou dobu povídali. Vnímal mě a reagoval na moje otázky. Ptal se mě, kam pojedu s manželem na svatební cestu… Já jsem měla na sobě krátké manšestrové šaty, pod nimi halenku, spodní prádlo, silonky a boty na vysokém podpatku. Dohodli jsme se na práci a rozloučila jsem se.

Na závěr se mi pochlubil fotografiemi, které pořídil během našeho rozhovoru. Byly to moje fotografie rozkroku! Když mi fotografie ukazoval, měl radost jako malé dítě a očividně se tím bavil! Nemohla jsem tomu uvěřit! Byla jsem v šoku! Můj kolega, dobrý přítel můj i mého budoucího muže.

Zde bylo ponížení tím větší, protože šlo o muže, kterého jsem ho dlouhodobě znala a vážila jsem si ho. V žádném případě mi vydařené fotografie nepřidaly na sebevědomí. Cítila jsem se opět ponížená, pokořená, pošpiněná a obelhaná. V tomto případě jsem se styděla natolik, že jsem si to nechala pro sebe až dosud.

Co všechno jsem zažila za sexuální obtěžování? Přečtete si mou otevřenou zpověď zde v mém blogu:  https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=630212

JE ZÁKON ŘEŠENÍM?

Nejsem si jistá, zda je správným řešením všechno řešit zákony. Obecně si myslím, že čím více zákonů, tím více přicházíme o svobodu. Já osobně bych volila snazší cestu. Přála bych si, aby v naší společnosti povstali opravdoví muži, gentlemani, kteří povstanou a zastanou se nás, žen. Povstanou na naši obranu a takové zvrhlíky, kteří se ukájejí tím, že si pořizují fotografie ženského rozkroku pod šaty či sukněmi, ze svého středu vyloučí, minimalizují. I kdyby si to s nimi měli vyříkat ručně!

Jak se to ostatně řešilo dřív? Každý muž, jemuž záleželo na jeho ženě (manželce, přítelkyni či snoubence), se jí zastal. A když ten muž nebyl vyloženě egoistický sobec, dokázal se zastat i cizí ženy, které se dělo na ulici bezpráví.

Pokud bychom se vrátili k těmto ryze osvědčeným a zaručeně funkčním (zcela lidským) řešením, nebylo by potřeba speciálních zákonů na ochranu ženských rozkroků, když se my, ženy, rozhodneme obléknout jako dámy a sáhneme v šatníku po šatech či sukních a vyrazíme do města.

Krásné slunné dny a žádné nechtěné focení proti Vaší vůli Vám přeje blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Článek „Britskému poslanci ženy na dveře věší kalhotky“, 19. června 2018, je dostupný na novinky.cz zde: https://www.novinky.cz/koktejl/475423-britskemu-poslanci-zeny-na-dvere-vesi-kalhotky.html

Článek z deníku Mirror „Tory MP Christopher Chope dealt spectacular revenge for blocking 'upskirting' law as his office is covered in knickers“, 18. června 2018, Nigel Nelson, Dan Bloom, je dostupný zde: www.mirror.co.uk zde: https://www.mirror.co.uk/news/politics/tory-mp-christopher-chope-dealt-12732887

Fotografie spodního prádla na dveřích poslance je dostupná na Daily Mirror zde: https://www.mirror.co.uk/news/politics/tory-mp-christopher-chope-dealt-12732887

Fotografie sira Christophera Chope je dostupná na wikipedia.org zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Chope

Fotografie žen v šatech jsou dostupné na flikr.com zde: www.flikr.com