Mariánský sloup – pro katolíky triumf, pro protestanty hanba a pro Boha ohavnost

Znovuobnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí rozdělila katolíky a protestanty na dva tábory. Proč je mariánský sloup trnem v oku? Co píše Bible o panně Marii a jejím uctívání? Můj příklad, jak jsem uctívala Marii.

V sobotu 15. srpna 2020 se uskutečnila kontroverzní akce. Představitelem římskokatolické církve pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou byl na Staroměstském náměstí v Praze žehnán mariánský sloup.

Na místě jsem osobně nebyla, ale celou událost jsem sledovala prostřednictvím iDNES.cz a střídavě na serveru lidovky.cz. Přítel na místě akce mě také po telefonu informoval, jak to probíhá.

Na místě se setkali příznivci akce, oddaní katolíci i odpůrci akce. Ti byli ve dvou táborech – jedni byli křesťané z protestanských církví, kteří pokojně protestovali proti sloupu a druzí lidé nevěřící, kteří zastávají názor, že: „Česká republika je sekulární stát, Staromák je sekulární veřejný prostor.“ Toto shromáždění se seskupilo kolem europoslance Jana Zahradila.

MARIÁNSKÝ SLOUP JAKO SYMBOL SMÍŘENÍ?

Kardinál Duka se dříve na adresu nesouhlasících protestantů vyjádřil, že mariánský sloup je symbolem smíření. Takže bychom, my, protestanté (a já v každém případě mezi protestanty patřím), měli být vlastně rádi.

Zdá se však, že na rozdíl ode mě, protestanta, jenž zná teologii římskokatolické církve, nezná kardinál Duka protestantů teologii a už vůbec ne Bible. Ona je totiž teologie protestantské víry založena na biblickém základu.

Pokusím se tedy stručně shrnout, proč nejsem nadšena (no, spíš by se hodilo, abych napsala, nešťastná) ze znovuobnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Na prvním místě bych zmínila, že symbolem smíření je vždy něco, co obě znesvářené strany spojuje a ne rozděluje. To se mi zdá logické.

Jestliže dva tábory věřících něco rozděluje, jak v takovém případě postupovat? Protlačit silové řešení a prosadit mariánský sloup nebylo a není řešením.

Kdykoliv si nevím jako křesťanka rady, položím si otázku: „Co by na to řekl Ježíš?“ Je to jednoduché a rychlé řešení. Když se podíváme do Bible, najdeme odpověď.

„Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci."Ježíš, Matoušovo evangelium 7,12 (překlad Bible 21)

Tomuto verši se v teologii říká „Zlaté pravidlo“. Jak říká sám Ježíš, smír, pokoj a dobré vztahy jsou možné jenom tehdy, když mi sami se budeme k druhým chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

To znamená, že nebudeme dělat druhým naschvály. Nebudeme záměrně dělat to, co se druhým nelíbí. Pokud by tedy kardinál Duka myslel svá slova vůči protestantům vážně, nikdy by se nezasadil o znovuobnovení mariánského sloupu.

CO BIBLE ŘÍKÁ O MARIÁNSKÉM SLOUPU?

Shodnout se na symbolu mariánského sloupu nelze, protože teologie, kterou si vybudovala za staletí římskokatolická církev je na hony vzdálena od učení Písma. To je základní rozdíl mezi protestanty a katolíky.

To, co se římskokatolické církvi nehodilo, nahradila lidskými nařízeními, přikázáními a učeními a naopak. To, co se jim hodilo, to do svého učení zařadila (např. celibát, očistec, neomylnost papeže v úřadu…).

To, že se mnohé nepíše v Bibli (ani ve Starém ani v Novém Zákoně), na kterém je postaveno křesťanské učení, neví ani mnozí oddaní katolíci. Ti totiž v mnoha případech, jak jsem s tím setkala osobně, nečtou ani Bibli. Často dávají přednost katechismu katolické církve a jiným knihám.

Hlavním problémem, proč protestanti nemohou nikdy uznat mariánský sloup je v tomto:

V Desateru přikázání, které obdržel Mojžíš na hoře Sinaji, stojí:

"Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.“Exodus 20,2-6 (překlad Bible 21)

Desatero, které je pilířem křesťanské víry, si římskokatolíci upravili. Vypustili zobrazování a klanění a poslední desáté přikázání rozmělnili do dvou. Tak jim to tedy vychází také na deset.

Už jenom zobrazování a klanění se někomu či něčemu jinému je pro Boha tím, co nenávidí. Sám Bůh Hospodin to ve Starém Zákoně označuje za ohavnost. Takže všechny obrazy, sloupy, sošky, obrázky. Je celkem jedno, zda je na nich zobrazen Ježíš, jakási zpodobenina Boha (podle Písma ale víme, že Boha nikdy nikdo neviděl), nebo lidí, zvířat, symbolů či čehokoliv jiného, co by nám mělo být bohem, to všechno je porušením Božích přikázání a přináší prokletí.

„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.“I. List Timoteovi 2, 5-6 (překlad Bible 21)

Učení římskokatolické církve hlásá, že prostředníkem mezi lidmi a Ježíšem je panna Marie, jeho matka. To však je lidský výmysl. Sami katolíci povýšili obyčejnou smrtelnici Marii na tzv. „bohorodičku“ a přisoudili jí významnou úlohu matky Boží, která se přimlouvá za lidi a je jakýmsi mezičlánkem.

Jak vidíme v I. Listě Timoteovi, apoštol Pavel napsal, že je pouze jediný prostředník mezi Bohem a lidmi  - je jím Pán Ježíš. Marie sice byla vybrána Bohem k velkému úkolu – porodit Mesiáše (to jí nikdo nevezme), ale tím to víceméně skončilo. Výchovu Ježíše nepočítám, na té se samozřejmě Marie se svým manželem Josefem podíleli. Ale velká většina rodičů se o své děti stará, dokud nedospějí. Tak už to ostatně od stvoření světa chodí. V tom nevidím nic výjimečného. Zemřela jako každý jiný člověk a žádné výsady v duchovním světě nemá. Její postavení je nyní stejné (rovnocenné) jako jakéhokoliv jiného mrtvého člověka.

Toto jsou dvě hlavní místa z Bible, která protestanti znají a věří jim. Napíši to zcela otevřeně – pro mě osobně je uctívání panny Marie ohavností a modloslužbou.

MŮJ OSOBNÍ PŘÍKLAD, JAK PŮSOBÍ DÉMONICKÉ SÍLY SKRZE MARIÁNSKÝ KULT V ŽIVOTĚ

Na závěr bych se s vámi, milí čtenáři, ráda podělila o svoji osobní zkušenost. Boha jsem začínala hledat ve třinácti letech. Nenapadlo mě nic jiného, než jí do římskokatolických kostelů. Chodila jsem tam na nedělní mše a snažila jsem se zapojit.

Takže jsem se modlila ke svatým, k panně Marii (naučila jsem se modlitbu Zdrávas Maria), k Ježíši a v neposlední řadě k Bohu. S Bohem jsem se však osobně nesetkala ani po několika měsících chození do kostelů. Přestala jsem je tedy navštěvovat, ale modlila jsem se k Bohu dál, aby se mi dal poznat. Odmítala jsem to vzdát. Tak moc jsem se chtěla setkat s Bohem a poznat Ho osobně! Marii jsem postupně z modliteb vypustila.

Zhruba po půlroce jsem se na učňáku setkala se spolužačkou, která byla věřící křesťankou. Chodila do Křesťanského společenství. Po několika rozhovorech o Bohu mi bylo jasné, že ona na rozdíl ode mě Boha skutečně zná. Četla Bibli a znala ji. Já ne. O tom jsem ostatně v římskokatolické církvi za několik měsíců chození na mši nikdy neslyšela.

Pozvala mě na nedělní bohoslužbu Křesťanského společenství a já jsem ráda přišla. Ještě ten samý den jsem na konci bohoslužby odevzdala svůj život Ježíši – vyznala jsem ho jako Pána.  Byla jsem spasena! Okamžitě jsem prožila, že mohu s Ježíšem mluvit a On mě slyší! To byla pro mě novinka. To jsem neznala. Věděla jsem, že když zemřu, půjdu okamžitě do nebe a budu s Ním a také, že mi Bůh odpustil všechny mé hříchy. V mém srdci byl nadpřirozený hluboký pokoj, nastalo smíření. A tak jsem se stala křesťankou. Psal se rok 1993 a mně bylo 14 let.

Svoji minulost v římskokatolické církvi jsem nikdy nevyřešila. Nikdo mi v Křesťanském společenství neřekl, že bych měla. Říkal jsem si, že jsem tam chodila jenom pár měsíců a v pravém slova smyslu jsem se katoličkou nikdy nestala.

Nicméně od té doby, co jsem měla menstruaci, jsem trpěla obrovskými bolestmi. První den mi bylo pokaždé dost špatně. Prožívala jsem obrovské bolesti a ty se stále zvětšovaly a já jsem musela brát vyšší a vyšší dávky tlumících léků. Menstruaci se říká mezi ženami všelijak, já jsem ji nazývala „jatka“. Měla jsem takové bolesti, jako když mě někdo rozřezává zaživa.

Když přeskočím pár let, tak jsem měla bolesti během menstruace tak ohromné, že jsem první den cyklu brala Ibuprofen 3800 až 4200. Existuje Ibuprofen 200 a silnější Ibuprofen 400. Já jsem brala tolik Ibuprofenu 400, že když jsem si to spočítala, vyšlo mi to na šílená čísla! Ale jinak to nešlo. Nic nezabíralo. Bylo mi strašně špatně. Abych mohla normálně fungovat, chodit do zaměstnání a žít, musela jsem se zdrogovat. Dvakrát jsem skončila v nemocnici na kapačkách.

Mým ošetřujícím gynekologem je vynikající lékař, primář jedné pražské soukromé gynekologické kliniky. Když se to dozvěděl, řekl: „S takovými dávkami by mnoho lidí skončilo s otravou na pohotovosti!“

Ale nenašli jsme žádné jiné řešení. Tehdy jsem si uvědomila, že to není normální a že tu nadpřirozeně silnou bolest během prvního dne menstruace musím začít řešit. A tak jsem se začala modlit. Bůh mě vedl k tomu, abych vyznala uctívání panny Marie, a nejen své, ale i zástupně za celou rodinu. Obě rodiny, ze strany mé matky i otce, byli pokřtěni v římskokatolické církvi. Dozvěděla jsem se, že i když byli všichni příbuzní ateisté, jako děti tam chodili a Marii uctívali a modlili se k ní.

Působení démonického ducha mariánského kultu (Marie je totiž jenom člověk, který nemá žádný vliv) má ještě mnoho dalších projevů, ale to není nyní podstatné. Když jsem po těchto „stopách“ šla, bylo jednoduché vystopovat působení mariánského kultu v životech mnoha dalších příbuzných. Jednalo se o desítky lidí.

Vstoupila jsem do půstu, pokořila se před Bohem a modlila se. Vyznala jsem své vlastní uctívání panny Marie, modlení se k ní a k jejím obrázkům za sebe, ale i zástupně za generaci mých rodičů, prarodičů až do páté generace. Tak se to ostatně píše v Bibli – Bůh postihuje modlářství až do páté generace. Požádala jsem Ježíše o odpuštění hříchů a tyto duchovní smlouvy s démonickým světem jsem v moci Ježíše Krista rozvázala. To byl rok 2010.

Další menstruace, kterou jsem následně prožila, byla velice odlišná od předchozích. 18 let jsem trpěla jako zvíře! Měla jsem sice první den bolesti, ale velice mírné. Místo 3.800 až 4.200 Ibuprofenů na bolest jsem si vzala maximálně 3 Ibuprofeny 400, což je tedy 1.200. Od té doby, co jsem v roce 2010 vyřešila mariánský kult ve svém životě, uplynulo 10 let. Uzdravení, které se okamžitě dostavilo, trvá celých 10 let. Kdo neprožil krutou ochromující bolest, která vás trápí dlouhých 18 let měsíc co měsíc, možná ale nepochopí.

Jestli mi tedy někdo bude nabízet mariánský sloup jako symbol usmíření, anebo cokoliv, co souvisí s pannou Marií, nesetká se u mě s pochopením. Jsem názorným příkladem, jaké má uctívání Marie důsledky.

Krásné letní dny a žádné modlářství Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie pořídil můj přítel S. N. a publikuji je s jeho souhlasem.