„Je neděle, děcka! Půjdeme vybrat popelnice!“ řekla romská máma

Někdo si v neděli přispí, některá rodina s dětmi stráví den na výletě, někdo v kostele a další možná v nákupním centru. Romská mladá maminka se dvěma dětmi stráví nedělní dopoledne obcházením ústeckých kontejnerů. Ale není sama. Během týdne vídávám každý den kolem deseti až patnácti lidí denně, kteří prohledávají odpadky a hledají něco, co by se jim mohlo ještě hodit. Převážně to ale nejsou Romové, ale my, gádžové, Češi…

Už několik týdnů se před domem, kde bydlím, ozývá dopoledne v neděli dětský okřik. Nejdříve jsem si myslela, že naproti v domě přivítali zase po dlouhé době vnoučata. Ale když jsem vyhlédla k z okna, nikde žádná auta, žádní lidé ani děti.

Přesto se křik ozýval stále znovu. A pak jsem uviděla dvě malé romské děti a mladou ženu u našich tří kontejnerů. Jednomu chlapci mohlo být kolem čtyř let, druhému možná pět či šest let. U mladé matky si tipnout netroufám.

Podle křiku, kdy děti dovádějí kolem popelnic, než jejich matka vybere to nejlepší, co jsme my, gádžové, vyhodili, bych odhadovala, že pravidelné nedělní návštěvy trvají zhruba pět minut.

Kladu si otázku - Co vyroste z dětí, které pravidelně obcházejí s matkou popelnice?

To ale není všechno. Možná si řeknete – No, jo, ale to jsou Romové! Ne, omyl! Tato matka s dětmi není jediná. Ti chodí jen v neděli.

Ale přes týden vídám každý den deset až patnáct lidí, kteří se vydávají na obhlídku kontejnerů. A připočítejme ještě několik nočních hledačů s baterkami, které můžete zahlédnout v noci po 20. hodině večerní.

Smutné na tom všem je, že většina těch hledačů jsou bílí, my, gádžové, Češi…

Bydlela jsem 22 let v Hradci Králové, 2 roky v Liberci a 7 let v Praze. Nikde jsem toto neviděla. Jen poslední 3 roky v Ústí nad Labem. Podotýkám, nebydlím v okrajové chudé části Ústí, ale v centru města.

Fotografie a linky:

www.flikr.com