Jaké to je, když vám umře táta…

V září to budou už čtyři měsíce od té doby, co mi zemřel táta a já se stále ne a ne vzpamatovat. Přemýšlím nad tím, kdy asi pomine ta prázdnota, kterou mám ve svém srdci. A musím si pravdivě přiznat, že nevím. A možná je víc než nad slunce jasné, že nepomine nikdy, protože to byl prostě můj táta.

Psychologové tvrdí, že si člověk má ztrátu přiznat, prožít bolest, oplakat milovaného člověka a zhruba do dvou či tří měsíců by člověk měl dojít k bodu, kdy už bude schopen žít s myšlenkou, že onoho člověka už nikdy neuvidí. 

„Nikdy?", ptám se sama sebe nahlas od té chvíle, kdy mi zavolali policisté na mobilní telefon a oznámili, že můj táta zemřel. Nikdy se mi totiž zdá jako prostě jako fakt dost dlouhá doba. Pravda je, že jakožto člověk věřící v B-ží existenci jsem pevně přesvědčena o věčnosti. Tato myšlenka mi je blízká víc než kdykoliv předtím. A tak mám naději, že se ještě potkáme...

Sedím v malém bytě, kde táta prožil posledních dvacet let a probírám věc za věcí. Pravda, už to občas dělám po těch čtyřech měsících tak nějak rutinně. Aspoň u některých věcí. Ale pak zase narazím na něco, co mě dokáže rozplakat. Jako třeba teď! 

Na první pohled naprosto obyčejná věc - strojově pletený, tmavomodrý kulich s bambulí za pár korun. Táta ho nosil v mrazivých dnech ještě za socíku. Pak po revoluci a tak nějak mu zůstal. Netřeba ani psát, že mi někdy bylo líto, že si nekoupí lepší, nějakou modernější a třeba i sportovnější pokrývku hlavy, která by mu jistě slušela víc. 

Marně jsem se ho snažila přesvědčit! Nedal na mě. Nevím, zda ho nosil ještě i v posledních letech, ale úplně to vyloučit nelze. A dnes tu sedím a držím kulíška v náručí a pláču. Nemohu si prostě pomoci... Tak nějak k tomu mému tátovi prostě neodmyslitelně patřil... Tmavomodrý kulíšek s bambulí. Kdo by si to byl pomyslel.

Jak tak sedím uprostřed věcí, které mi po tátovi zbyly, přemýšlím stále dokola a kladu si otázku: „Kdo vlastně byl můj táta? Jak žil? Byl šťastný? Kdo byl Ladislav Kardoš - Šiander?". Tak trochu vím a zároveň tápu...

Beru do rukou další desítky a stovky věcí a musím se stále znova a znova rozhodovat: Vyhodit? Je to k něčemu? Schovat? Bude se to ještě někdy hodit? A nehodilo by se to někomu jinému?

Občas se musím smát, protože jsem netušila, jak byl můj táta šikovný. Kolik věcí zvládl uschovat, zasunout a uklidit na své místo. Mně se to nedaří. Jakmile několik věcí vyndám, už je zpátky nemohu dát. „Táta by je uklidil líp", napadá mě.

Vím, že byl domácí kutil a také hrdým ševcem po celý svůj život, který nedal dopustit na svůj verpánek. Ale jak se vyrovnat s tisíci hřebíčků, matiček, těsnění, šroubováků a vrtáků? Co s těmi kousky překližek, lin a tapet? K čemu všechny tyto věci táta potřeboval? A potřeboval je vůbec? Nevím, přesně. Ale podle toho, že dokázal spravit vždycky téměř všechno, tak odhaduji, že asi ano.

Byl to jeho svět. A já jsem teď v něm a musím se rozhodovat. Vím, že musím. Ale zároveň mám pocit jakéhosi znesvěcení toho „jeho světa", který celý svůj život budoval a opatroval. Nacházím jeho poklady a chtě nechtě, se musím se z mnohými z nich rozloučit. Potřebovat je totiž nebudu. Přijde mi to nespravedlivé a velmi líto, až k pláči.

Pro něho měly význam a potřeboval všechny ty věci, já ale ne... A tak se probíráte nejrůznějšími věcmi a nutně vás napadne, že takhle bude jednou někdo třídit věci po vás. Je to děsuplná představa... Ptáte se po smyslu života? Já teď také, byť B-ha znám a po jeho cestě jdu...

A najednou neznám žádný výstižnější verš z Bible 21, než tento: „Prach jsi a v prach se obrátíš..." Říká Hospodin Adamovi a EvěGenesis 3,19, když zhřešili. Tátovi bylo 69 let a stále mi připadal tak nějak mladý, stejný, nestárnul. Samozřejmě jsem věděla, že tu nebude věčně, ale že se ani nerozloučí, to jsem nečekala...

Táta si toho červnového rána udělal snídani. Doma si uklidil, jak míval ve zvyku - uložil peřiny do starého peřiňáku a také pyžamko, které si úhledně složil. Umyl nádobí, připravil si řízky na večeři a dal je do ledničky, nachystal složenky, které chtěl odpoledne zaplatit na poště...

Před polednem mu nebylo dobře. Záchranka, kterou tátovi zavolala sousedka, přijela během čtyř nebo pěti minut, ale ani přes resuscitaci lékařů mu nebylo pomoci. Zemřel rychle, netrpěl. Asi tak, jak by si to mnozí přáli...

Držím v ruce tátova tmavomodrého kulíška s bambulí, dívám se na tátovy fotografie a zase  pláču...

 

Fotografie:

Fotoalbum Ladislava Kardoše - Šiandera

www.flikr.com

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 28.8.2009 9:01 | karma článku: 37,19 | přečteno: 8011x

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (3)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní - území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. Tentokrát jsme shlédli návrhy architektonických týmů a opřipomínkovali je.

10.12.2024 v 23:13 | Karma: 8,02 | Přečteno: 277x | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (2)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. Což je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. A tak jsem se zapojila. Jaké architektonické návrhy vytvořily čtyři týmy?

30.8.2024 v 22:02 | Karma: 5,30 | Přečteno: 183x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (1)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. To je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. Mohla bych svou účastí a nápady změnit vizi a vzhled Prahy? To byla výzva!

29.8.2024 v 21:38 | Karma: 7,57 | Přečteno: 263x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem v Praze zabloudila do Stínadel

Když jsem poprvé bydlela na Praze 1 - Novém Městě v roce 2005, neměla jsem ani tušení, že mám pár kroků od svého bydliště Foglarova Stínadla. Po 19 letech jsem v Praze zabloudila a konečně je objevila!

28.8.2024 v 20:08 | Karma: 23,52 | Přečteno: 564x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Volební kampaň SPD s černým „chirurgem“ je nechutná a rasistická!

Vedení SPD zařadilo mezi volební billboardy rasistický. Mezi mé přátele a nejlaskavější lidi, jaké znám, patří muž černé pleti z Nigérie. Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí! Musíme je hájit, střežit a proti rasismu bojovat.

9.8.2024 v 20:34 | Karma: 17,50 | Přečteno: 770x | Diskuse | Politika

Nejčtenější

Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.

8. května 2025  18:45,  aktualizováno  19:54

Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...

Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu

8. května 2025  13:53

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...

Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu

9. května 2025  18:35,  aktualizováno  10.5 13:09

Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...

Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy

9. května 2025  12:08

Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....

Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku

7. května 2025  14:42,  aktualizováno  21:42

Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...

Střílení do značky se zvrtlo, opilí kamarádi si z chodce udělali živý terč

14. května 2025  14:31

Nejdříve s kamarádem popil, pak vzal vzduchovku a šli společně střílet do dopravní značky. Jenže u...

Vláda zamířila do Kutné Hory, Fiala předtím zkontroloval výstavbu okruhu Prahy

14. května 2025  5:10,  aktualizováno  14:30

Vláda se vydala na své první letošní výjezdní zasedání, které se koná v Kutné Hoře. Ve Vlašském...

Na D35 u Pardubic hořela nákladní souprava, dálnice byla neprůjezdná

14. května 2025  13:36,  aktualizováno  14:28

Požár nákladní soupravy uzavřel ve středu odpoledne na Pardubicku dálnici D35 na 148. kilometru ve...

Pozor, labutě! varuje řidiče značka. Zákon ji nezná, kde se vzala, je záhadou

14. května 2025  14:06

Neobvyklá a hlavně oficiálně neexistující dopravní značka se objevila u silnice z Františkových...

Palačinky, popcorn nebo zmrzka? Otestujte si parádní retro pomocníky
Palačinky, popcorn nebo zmrzka? Otestujte si parádní retro pomocníky

Chystáte narozeninovou oslavu, dětskou party nebo si třeba jen chcete ozvláštnit víkend? Ve spolupráci se značkou Ariete jsme si pro vás připravili...

  • Počet článků 633
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3784x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.