Jak se mi žije na pražském Smíchově
Bydlení v pražských Střešovicích bylo zajímavé, krásné a mělo svou atmosféru. Když totiž bydlíte pár metrů od Pražského hradu, prožíváte historii současnou i předchozích staletí takřka na vlastní kůži. Jak se mi ve Střešovicích bydlelo a žilo napíši v jednom z dalších blogů. Dnes bych se chtěla zaměřit na moje nové bydliště a tím je Smíchov.
Můj nový pronajatý byt se nachází na Smíchově v ulici Jindřicha Plachty. Od stanice metra Anděl či tramvajových zastávek to mám domů jen pár metrů. Ačkoliv obývám byt v pátém poschodí, v podkroví, bydlím téměř pod střechou a musím přiznat, že je to poprvé, co mám sklopená střešní okna. Pro mě obrovská novinka!
Například musím hlídat, abych nenechala otevřenou "ventilačku", protože by se klidně mohlo stát, že mi naprší do bytu. To jsem dosud nikdy hlídat nemusela. Když máte totiž vertikální okna, že by vám napršelo do bytu, je téměř nepravděpodobné. Snad jedině velká průtrž mračen.
Výhodou je jistě krásný pohled na pražské červené střechy, kousek zeleného Petřína a v dálce zahlédnete Hrad.
A nyní něco pro milovníky piva! Pokud projdu ulicí Jindřicha Plachty, dostanu se do ulice Staropramenná.
Pokud obejdu blok, dostanu se do ulice Nádražní, kde je Návštěvnické centrum společnosti Staropramen.
Nedávno jsem viděla reklamu na nějaké pivo, kde se muž z pivovaru chlubí: "My vaříme pivo v noci!"
Nevím, co je na tom originálního, ale když jsem se přistěhovala na Smíchov, cítila jsem, že pivo Staropramen se vaří dopoledne, odpoledne a v pivovaru nezahálejí ani v noci. Takže pro mě "normálka". Naštěstí jsem vyrůstala v Hradci Králové a vůni připravovaného chmelu a vaření piva znám od dětství. Takže jsem si celkem rychle zvykla.
Jenom si člověk občas posteskne: "Není tak trochu škoda, že jsem abstinent? Že nepiju? A už vůbec ne pivo?!" Myslím, že bydlení v těchto ulicích na Smíchově by skutečně ocenili pivaři tělem a duší.
Výhodou bydlení na Smíchově, v blízkosti obchodního centra Anděl je, že mám všechny důležité obchody v dosahu pár metrů. Vzhledem k tomu, že nemám auto a všechno tahám ručně, je to obrovská úleva. Mohu si nakoupit jak potraviny, drogérii, léky, oblečení i obuv na pár metrech, kousek od domu. To je skutečné požehnání Boží!
Myslela bych si, že když bydlím v podkroví, nebudu slyšet téměř nic. Ale je to omyl! Kousek od Smíchovského nádraží jsou zaparkované sanitky a když si to ženou po Štefánikově ulici přes přeplněné místo u Anděla, aby zachránili někomu život, tak řidiči pokaždé zuřivě troubí. Stejné je to i s policejními vozy, když chtějí projet touto částí Smíchova. Podle troubení se zdá, že jim obyčejní řidiči brání v průjezdu městem.
Z okna se dívám na jedinou kavárnu, která má v ulici Jindřicha Plachty trochu zeleně. Jedná se o vinnou révu, kterou nechali zakořenit v úpatí dlažby a domu. Víno nikdo netrhá (což je škoda), no, aspoň ptáci mají co zobat. Až opadá listí tomuto krásně vzrostlému keři, nebude v celé ulici Jindřicha Plachty ani trochu zeleně.
Jestli mi něco schází, tak je to dostatek zeleně. Zdá se, že když se stavěl Smíchov, bylo cílem vytvořit co nejvíce pro obyčejné dělníky, aby měli kde složit hlavu pod střechou. Že by potřebovali také trochu zeleně, aby se jim na Smíchově hezky žilo a dýchalo, zřejmě nikoho ze stavitelů nenapadlo.
V létě byly ulice Smíchova rozpálené až běda! Teplota města se zvyšuje, protože zeleň, která by pohlcovala teplo, chladila město a její obyvatele, zkrátka chybí. To je něco, na co si nezvyknu.
Musím přiznat, že bydlení v ulicích zcela bez zeleně je pro mě za celý můj život novinka. Vždycky jsem měla kolem sebe stromy, jak v Praze, tak v Ústí nad Labem, Liberci o Hradci Králové ani nemluvě. Je obrovský rozdíl i v tom, zda se díváte do cihlové stěny domu či na strom. Nikdy jsem neprahla po zeleni tak moc, jako nyní, když bydlím na Smíchově! A tak jsem si pořídila aspoň pár dalších květin do bytu a tři malé na střechu.
Opravdu by se s tím nedalo něco udělat? Vyndat pár dlažebních kostek a zasadit aspoň pár stromů?
Téměř každou noc slýchávám z ulic pode mnou bujaré veselí, zpěv opilců a smích. Co jsou schopní muži pod parou vymyslet, nebere konců! Jednou v létě kolem třetí ráno se dva muži rozhodli, že povlečou celou ulicí kontejnery na plast a papír a budou postupně vyhazovat jejich obsah! Úžasná zábava pro ty, kteří v ulici spí!
Dlouho jsem se domnívala a skutečně jsem se hněvala na kavárnu pod mými okny "Ty kávo!", ale pak mi to nedalo a zašla jsem se tam osobně zeptat, kdy jim končí akce. Ukázalo se, že mají otevřeno do 22 hodin a jestli déle, pak se jedná o mimořádné akce, které nekončí ve dvě či ve tři ráno. Zkrátka všechen ten smích, hlasité řvaní a další opilecké nápady pochází z jiných hospod a restaurací, které sídlí přímo na Štefánikově, u Anděla.
Vysvětlit někomu, že v přilehlých ulicích bydlí lidé, kteří by se rádi v noci vyspali, protože musí brzy ráno vstávat a pracovat, plnit povinnosti, nebo dokonce mají děti atd., je nereálné.
A to není jenom tento nešvar. Téměř každé ráno, když odcházím z domu, jsou ulice jemně řečeno znečištěné. Jak? Jsou pozvracené a pomočené.
Po pátečních a sobotních pařbách je to nejhorší. Žádný sloup nezůstane suchý. Možná by nebylo špatné si všimnout jedné zajímavosti - toto nedělají ženy, dámy a dívky. Toto je práce - mužů, chlapců a pánů.
Zvláštní je, že my, ženy, to musíme vydržet. A vydržíme! Pánové si mohou odskočit kamkoliv a kdykoliv, tak to také dělají.
Jestli Praha v něčem jako krásné město evropského významu pokulhává, tak je to čistota ulic a tristní nedostatek toalet pro domorodce a také pro cizince.
Občas se někdo vrhne i na železná okruží u stromů a v opilosti si to s nimi rozdá.
Restaurace často nahází odpad do velkých pytlů a dávají je v neděli dopoledne na ulice. Že by to byla nějaká tajná dohoda s popeláři? Že to jako v neděli odvezou? Anebo to zůstane na ulicích stát až do pondělí? Na tuto otázku odpověď nemám. V každém případě to nevypadá dobře.
Dalším nešvarem pražského Smíchova je... Jak to nazvat? Zabrousím do slovníku První republiky - potulka. Všechny možné existence se potulují po Smíchově kolem metra Anděl a pokřikují na procházející, prosí o cigarety, žebrají o drobné na alkohol a jídlo. Nevím, jak ostatním lidem, ale mně to neskutečně vadí. Když se hezky obléknu, tak na mě pokřikují a necítím se dobře.
Jedná se o bezdomovce, narkomany, opilce, lidi, kteří se ocitli na naprostém dnu společnosti. Cožpak není právě tohle veliké téma před komunálními volbami? Nejen učinit pražský Smíchov hezčí a bezpečnější, ale také pomoci těmto lidem bez naděje z ulice?
Smíchov ve svém samém srdci je místem, kde se necítím dobře a rozhodně ne bezpečně. Rozumím tomu, že jde o velice vytížené místo, přes které proudí ve všechny denní a noční doby masy lidí ze všech různých čtvrtí Prahy, ale to přeci neznamená, že to bude místo, kudy bude mít člověk strach projít?!
Nejsou právě komunální volby příhodným časem, kdy znovu zvolíme vedení městské části a rozhodneme, kdo dá Praze 5 novou tvář? Lepší podobu?
Co by se líbilo mně? Bezpečný Smíchov, více zeleně a uklizené ulice.
Krásné podzimní dny a šťastnou ruku u voleb vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
Fotografie:
Autorka
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (3)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní - území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. Tentokrát jsme shlédli návrhy architektonických týmů a opřipomínkovali je.
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (2)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. Což je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. A tak jsem se zapojila. Jaké architektonické návrhy vytvořily čtyři týmy?
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (1)

Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. To je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. Mohla bych svou účastí a nápady změnit vizi a vzhled Prahy? To byla výzva!
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem v Praze zabloudila do Stínadel

Když jsem poprvé bydlela na Praze 1 - Novém Městě v roce 2005, neměla jsem ani tušení, že mám pár kroků od svého bydliště Foglarova Stínadla. Po 19 letech jsem v Praze zabloudila a konečně je objevila!
Hana Rebeka Šiander
Volební kampaň SPD s černým „chirurgem“ je nechutná a rasistická!

Vedení SPD zařadilo mezi volební billboardy rasistický. Mezi mé přátele a nejlaskavější lidi, jaké znám, patří muž černé pleti z Nigérie. Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí! Musíme je hájit, střežit a proti rasismu bojovat.
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
Hasiči vyjeli do Úval k hořící hale. Uchránili vozidla za 30 milionů
V Úvalech od úterního večera zasahoval hasičský sbor u rozsáhlejšího požáru haly s automobilovými...
Motorkář ujížděl policii rychlostí až 170 km/h, cestou vytrousil párky
Pádem přes paletu skončila minulý týden policejní honička devětatřicetiletého motorkáře. Na stroji...
Vyřazené vagony na Vsetínsku zachvátily plameny, požár vyšetřuje policie
Profesionální i dobrovolní hasiči vyjížděli v úterý v podvečer k požáru odstavených železničních...
Víc míst pro kamiony. U dálnic přibude odpočívek, ty nevzhledné čeká zvelebení
Premium K dokonalosti daleko, ale přesto se situace řidičů kamionů už letos výrazně zlepší. Stát zvýší...

Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila
Lehká, svěží a plná přírody – taková je parfémová voda Ranní Louka od Manufaktury, kterou jsme v naší redakci měly možnost otestovat. Proč se hodí...
- Počet článků 633
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3784x
Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.
Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.
Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.
V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.
Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz
Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Seznam rubrik
- Ostatní
- Merry X-mas
- Křesťanství, judaismus
- Vztahy
- Politika, kauzy
- Kultura
- Sci-fi o EU
- Kniha MARIANNE
- Kniha HEDVIKA
- Kniha BRIGITA
Co právě poslouchám
- Worship Radio 247
- The UK 1940s Radio Station
- Hit Rádio City - Devadesátka
- Hallelujah - Hillsong Worship
- Way Maker - Sinach
- Intentional - Travis Greene
- Still Rolling Stones - Lauren Daigle