Jak město sází v naší ulici stromy a sousedi je ničí

Město Ústí nad Labem vykácelo v naší ulici pět nemocných vzrostlých smrků. Místo toho vysadili čtyři nové stromky. Vydržely tři roky, pak je někdo z mých sousedů poškodil. Kdo? A proč to udělal? Komu se stromky nehodily?

DOMY, TRÁVNÍKY A STROMY V NAŠÍ ULICI

Před II. světovou válkou a během ní, když byly Sudety zabrány Němci, bylo v nynější Ženíškově ulici v Ústí nad Labem několik cihlových domů (říká se jim „poštovské domky“) a ty měly mezi sebou obrovské zahrady. Byly založeny trávníky a vysázeny stromy. Jednalo se o různé ovocné stromy, ale také smrky a jedle. Na místě, kde nyní bydlím, bylo dokonce velké zahradnictví (což jsem se dozvěděla od místních starousedlíků).

Po odsunu Němců v roce 1945 byly Sudety vylidněné. Stát se však snažil různými způsoby motivovat obyvatele celého Československa, aby se přestěhovali do prázdného pohraničí na severu Čech.

Kdo tak učinil, dostal nejen kompletně zařízený dům se vším všudy (ostatně sudetští Němci si mohli vzít s sebou zavazadla vážící 50 kg na osobu), ale i třeba s hospodářstvím, koňmi ve stájích, králíky v králíkárnách a se slepicemi v kurníku, samozřejmě se zahradou a několika hektary pole k tomu (tak tomu bylo v případě rodiny mého táty, jiná věc je, že všechno komunisté o tři roky později, v roce 1948, znárodnili, tedy sebrali a založili JZD).

PANELOVÁ VÝSTAVBA ZA SOCIALISMU

Protože se do Ústí nad Labem v 60. letech XX. století přistěhovalo hodně lidí a rodiny se rozrůstaly, začala ve velkém socialistická výstavba panelových sídlišť. Do té doby vkusné průmyslové město se začalo měnit v panelovou hrůzu. Ani Ženíškovu ulici se změny nevyhnuly. Zahrady byly vyhodnoceny jako příliš veliké a mezi dva poštovské domy se postavil dlouhý panelový dům (v tom dnes bydlím).

NEJDŘÍVE ODEŠLY JASANY

Ovocné stromy byly vykáceny, ale jedle a smrky v ulici mezi domy zůstaly. Když tu bydlel můj táta, bylo v ulici asi sedm jasanů. Dnes tu stojí jen jeden. Postupně odumřeli a byly vykáceny.

PAK BYLY VYKÁCENY NĚKOLIKAMETROVÉ SMRKY

V roce 2015 bylo pět vzrostlých smrků (které vysázeli asi před 80 lety sudetští Němci) napadeno mšicí smrkovou a jehličí začalo „rezavět“ a opadávat. To se ale dělo napříč celou zemí, tak víte, o čem píši. Proto Úřad městského obvodu Ústí nad Labem – město, oddělení čistoty a zeleně nechal stromy pokácet.

MĚSTO VYSADILO ČTYŘI MLADÉ STROMKY

O rok později, tedy v roce 2016 nechalo město na stejném místě vysadit čtyři kusy douglasky tisolisté (stále zelený rychle rostoucí jehličnan, z čeledi borovicovitých, který nepotřebuje velké množství srážek).

Já jsem to uvítala! Původních stromů vysazených sudetskými Němci je v ulici pomálu, asi tak tři. Když si vezmete, že tropická léta panují každý rok, a nastávají už v dubnu a končí někdy až koncem září, každý stín je dobrý. Nehledě na to, že rozpálená dlažba chodníku a betonová ulice mezi domy, stejně jako dlažba vedoucí ke vchodům domů, dovedou rozpálit povrchy na nepředstavitelnou teplotu a ohřívají už tak dost tropický vzduch. Ještě jsem zapomněla na rozpálená auta, která zabírají na ulici (a občas i na chodníku) každý volný metr. Zkrátka zbytečně navyšujeme teplotu, aniž bychom museli. Nehledě na to, že blížící se klimatická krize volá po zeleni, která by napomohla vstřebávání oxidu uhličitého ze vzduchu.

KDE JSOU MLADÉ STROMKY?

Na jaře 2019 jsem si všimla, že čtyři mladé stromky douglasky tisolisté zmizely. Někdo je pokácel a odvezl. Jeden ze sousedů říkal, že to prý bylo město. Nemohla jsem pochopit, jak může město stromky vysadit a o tři roky později je vykácet?!

Po dalším tropickém létu 2019 jsem si uvědomila, jak nám nesmírně chybí v ulici stromy, které by vytvořily stín. Ale ono taky bydlet v zeleni a dívat se z oken na stromy je mnohem příjemnější, než sledovat domy, beton a dlažbu. Nechybí jenom mně, ale hlavně budou chybět dalším generacím. Nemocné smrky se mohly dožít až 500 let. Nově zasazené stromky douglasky tisolisté se mohly dožít od 500 let do 1000 let. To už by bylo nějakých generací!

MĚSTO SÁZÍ, ALE SOUSEDÉ KAZÍ

Proto jsem se obrátila na vedoucí oddělení čistoty a zeleně Úřad městského obvodu Ústí nad Labem – město, Moniku Královou a požádala ji, zda by nebylo možné v Ženíškově ulici vysadit pár stromů.

Odpověď byla pro mě šokující!

„Výsadba se setkala s nevolí občanů z přilehlého domu. Nicméně stromy tam již byly. Vzhledem ke skutečnosti, že dřeviny byly znehodnoceny „lidovou tvořivostí občanů“ – byl na nich prováděn neodborný řez, čímž došlo k poškození jejich přirozeného habitu - bylo doporučeno orgánem ochrany přírody jejich odstranění. Tak bylo v předjarním období roku 2019 učiněno. Vzhledem k těmto skutečnostem není na předmětné parcele plánována nová výsadba. V případě, že by obyvatelé přilehlého domu chtěli vysadit nové dřeviny, je nutné doložit písemnou žádost podepsanou předsedou sdružení vlastníků bytových jednotek jako důkaz, že tento akt byl s vlastníky projednán a ti s výsadbou souhlasí. V tomto případě bude nová výsadba konsultována s orgánem ochrany přírody a dle jeho doporučení bude dále postupováno,“ odepsala Králová.

Co na to říct? Město samo od sebe vysadilo stromy (které byly samozřejmě zaplaceny z peněz daňových poplatníků, což jsme my všichni) a sousedi v mém vlastním domě je zničili. S kým to tady vlastně žiji?

Hlavou se mi hodí otázky: Komu mohly stromy vadit? Kdo a kdy je poškodil? Neumím si představit, že by to udělaly děti, ty se o stromy nezajímají. Dospívající randí, hrají hry a milují chytré telefony, ale neřeší nově vysazené stromky. Většina sousedů se v našem domě nezajímá o nic jiného, než o své vlastní blaho, ostatní je jim „ganz egal“ (což přeloženo z němčiny znamená „je to fuk“). Pak tu máme několik nadšených zahrádkářů, ale ty bych vyloučila, protože ti by takové „harakiri“ na mladém stromku nikdy neudělali. A mladá generace? Ta má dost práce s rodinami, dětmi, jejich koníčky, úkoly, nákupy atd., že vůbec okolí domu neřeší. Přiznávám, je to pro mě záhada…

Jedno je ale jisté, až se teploty během letních měsíců další roky o pár stupňů ještě navýší, budeme prahnout po stínech stromů jako žíznivý po vodě. Ale budeme mít smůlu.

Krásné podzimní dny, hodně zeleně a moudrých sousedů v sousedství Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie: hrš