Jak jsem se zúčastnila protestu „Vypískejme presidenta“

Čtyři sta lidí se sešlo před Hradem, domovem presidenta Zemana, aby dali najevo nesouhlas s jeho posledním rozhodnutím – milostí pro svého podřízeného, šéfa Lán Miloše Baláka. A já tam byla taky.

Žijeme v hektické době. Na tom se jistě všichni shodneme. A děje se toho hodně. Některé akce nás nechávají chladnými a jiné ne. Ty na nás působí jako červený hadr na rozzuřeného býka. A my cítíme, že se v nás přímo vaří krev.

Přesně takovou akcí byl pro mě protest neziskové organizace Milionu chvilek z. s., který se tentokrát jmenoval „Protest na Hradě! Vypískejme presidenta“, a se uskutečnil ve čtvrtek 31. března 2022 od 18 do 19 hodin na Hradčanském náměstí v Praze.

Jsem zimomřivý člověk, a pokud se teplota pohybuje kolem 5° C, tak trpím. Neustále mi teče z nosu, a ruce, přestože mám kvalitní pletené či kožené rukavice, mi stále mrznou tak, že je necítím. Celkově se klepu zimou. Proto ve mně všechno křičelo: „Zůstaň doma s hrnkem horkého čaje! V teple! Nikam nechoď!“

PROČ JSEM MUSELA JÍT NA PROTEST?

Vzhledem k tomu, že bydlím od Hradčanského náměstí sedm minut chůze, nedalo mi to! Fakt, že president Miloš Zeman, který sám prohlásil, že bude s presidentskými milostmi šetřit, udělil milost svému podřízenému šéfovi Lán Miloši Balákovi v sobotu 26. března 2022, tedy pouhé 3 dny poté, co byl vynesen pravomocný rozsudek, je šokující.

Pro ty, kteří to neví, byl Balák odsouzen ke třem letům vězení. Také dostal peněžitý trest ve výši 1,8 milionu korun a čtyřletý zákaz činnosti. Presidentská milost vše zrušila.

Proto jsem se rozhodla, že dám přednost zimě na Hradčanském náměstí a připojím se k dalším lidem, kteří cítí rozhodnutí presidenta jako výsměch pro obyčejné lidi, zneužití jeho pravomoci a podkopávání důvěryhodnosti české justice a jejích rozhodnutí.

JAK PROBÍHAL PROTEST?

Protestující přivítala mluvčí Milionu chvilek z. s. Hana Strašáková. Informovala nás o tom, co se děje na Hradě, jak v případě presidentské milosti, tak v konání vedoucího Kanceláře prezidenta Miloše Zemana Vratislava Mynáře.

Protest se nesl v orwellovském duchu a jeho vynikající díla „Farma zvířat“ z roku 1945. Hlavním mottem bylo heslo George Orwella: “„Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.“

Jakkoliv je to smutné, toto heslo přesně vyjadřuje počínání presidenta Zemana a lidmi, kterými se obklopuje.

Aby nezůstalo jenom u slov, hlavní transparent drželo pět postav s gumovou maskou prasete domácího. Dočkali jsme se pantomimy s jitrnicí na talíři, která měla připomenout zabíjačkové hody Vratislava Mynáře v době pandemie covidu. To jsme my, obyčejní smrtelníci, dodržovali nařízení vlády neshromažďovat se, další trávili čas v karanténách a dobrovolně jsme se vzdali společenských akcí.

Připomněli jsme si zásady a heslo prvního československého presidenta a osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka: „Nebát se, nelhat a nekrást.“

Sešlo se nás kolem čtyř stovek a skandovali jsme hesla: „Hanba“, „Zeman z Hradu!“, „Mafie“, anebo dokonce někteří „Ruský šváb“. Skandování a proslovy jsme vášnivě podporovali pískáním na píšťalky. Někteří protestující měli své, těm, kteří si je nepřinesli, je rozdával Milion chvilek zdarma, stejně jako placky s logem.

Já jsem přišla těsně před začátkem, a protože jsem doma nenašla žádnou píšťalku, musela jsem si vystačit se silvestrovskou frkačkou červené barvy s třásněmi.

V závěru jsme do pískání a pokřiků dali všechno, co jsme mohli. Věřili jsme, že nás Zeman na Hradě uslyší. Po hodině jsme se rozešli s nadějí, že až bude na Pražském hradě za rok touto dobou nový president, budeme se scházet už jenom k oslavám.

Ačkoliv jsem celou dobu podupávala na dlažbě Hradčanského náměstí, frkala na frkačku, ze všech sil skandovala a tleskala, domů jsem se vrátila vymrzlá na kost. Ale co? Stálo to za to! Určitě je lepší vyjádřit svůj názor, než nečinně složit ruce do klína a bezmocně si říkat: „Nedá si s tím nic dělat. Musím se s tou nespravedlností smířit.“

Ne, já věřím, že vždycky se dá něco dělat. Vždycky je možná změna. Ostatně fakt, že naším premiérem už není podnikatel bez zábran Andrej Babiš, ale profesor Petr Fiala, o tom jasně vypovídá.

Krásné dny a už žádné zavádějící presidentské milosti vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

H. R. Šiander