Jak jsem na zahrádce našla ochrannou známku motokola z roku 1920

Během práce na zahrádce jsem objevila v půdě plíšek. Nejdříve jsem si myslela, že ho vyhodím. Jenže pak jsem si všimla ozdobného kování. Co to může být? Obrátila jsem se na muzeum, abych se dozvěděla, co jsem to vlastně našla.

Začalo to jednoho letního dne roku 2021. Byl krásný teplý a slunný den. Ale v ten den se stalo něco velice zajímavého. V domě, kde jsem bydlela v Ústí nad Labem, se provádělo zateplení základů. A tak se kopalo, izolovalo, zateplovalo atd. Součástí prací také bylo to, že se vykopala jakási strouha, která měla odvádět vodu od domu. Odborníci na tuto oblast, ráčí odpustiti, orientuji se v jiných oborech.

Faktem ale bylo, že když se kanalizační roura položila a zasypala půdou, nestačilo to. Jako kdyby půda chyběla. Firma proto přivezla další půdu, ale také drobné šedivé kamínky, které patrně sloužily jako jakási izolační vrstva.

Dříve jsem měla před okny krásný zelený trávník, nejrůznější květiny, ale i zeleninu. Také bylinkovou zahrádku. V roce pandemie covidu-19, tedy v roce 2020, mi poprvé v létě vyrostly na zahrádce před domem houby, které jsem tam během deseti let nikdy neviděla. Jak se později ukázalo, sice byly jedlé, ale zato chráněné. Stejné to bylo i v roce 2021.

Viz můj článek: Není houba jako houba: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=757221

Jenže když jsem se podívala na to, co zůstalo po firmě vykonávající práce, byla to z mého pohledu hrůza. Nejenže mi firma zlikvidovala trávník, ale ani nevysela travní semeno a země byla samý kamínek. A tak jsem se s nimi zkontaktovala, zda to hodlají dát do původního stavu.

Odpovědí mi bylo jasné ne. Prý to nedělají. Když jsem se obrátila na vedení našeho domu, dohodli jsme se, že když koupím travní semeno a uvedu pozemek do původního stavu, proplatí mi to a dovolí mi zdarma čerpat vodu z domu na zalévání. A tak jsem se podle toho také zařídila, nelenila a pustila se do práce.

Nejdřív jsem však pustila do sběru malých šedých kamínků, které byly na povrchu. A jak jsem tak sbírala, objevila jsem mezi nimi v půdě velice zvláštní kovový plíšek. Když jsem ho měla v ruce, první myšlenka byla, že ho vyhodím. Nacházela jsem totiž různé střepy, kousky plastu a tak podobně. Ale pak jsem mě zarazilo zdobení plíšku. 

Plíšek jsem tedy dala stranou a práci dodělala, zasela travní semeno, trochu zašlapala do země (aby mi ho ptáci ihned nesezobali) a zalila osetou půdu. Plíšek jsem přinesla domů a očistila od nánosů zeminy a očistila vodou od bahna. 

Plíšek zezadu.

Plíšek z boku.

A ještě detail.

A moje poslední foto.

Takže tu máme kontrolní otázku: CO JSEM TO OBJEVILA? 

Původně jsem se domnívala, že jde o nějaké umělecké kování ze starožitného nábytku. Ale když jsem si přečetla německý nápis, stálo tam toto: ELEKTRIK-FAHRRAD WERKE TRAUTENAU  SCHUTZ-MARKE.

Fotografie jsem přeposlala příteli a ten si je prohlédl. Shodli jsme se, že slovo fahrrad znamená v němčině kolo. Tedy jednalo o velice starou německou ochrannou známku z jízdního kola. Zřejmě 100 let starou. Ale pozor! Co to slovo "elektrik"? Cožpak už tehdy existovala elektrokola? A co se mohlo stát před 100 lety?

CO DĚLAT, KDYŽ NAJDEME STAROŽITNÉ PŘEDMĚTY?

Nejdřív jsem si chtěla ochrannou známku nechat. Kdo by nechtěl mít doma 100 let starou věc? Ale protože mě čekalo stěhování, a já jsem chtěla mít co nejméně věcí, zamítla jsem to. Měla jsem strach, že se mi známka zničí. Také jsem uvažovala o předmětu z vyšší perspektivy. Snažila jsem to vidět z historického pohledu. Nebylo by krásné, kdyby se tímto předmětem mohli kochat i lidé po dalších 50 letech? Třeba někde v muzeu?

Na ochranné známce stálo přece Trautenau, což v češtině znamená Trutnov. Neměla by se tedy ochranná známka vrátit do Trutnova? Idea to byla krásná.

Proto jsem se obrátila na zástupce ředitele Muzea v Podkrkonoší v Trutnově, pana Ondřeje Vašatu, který je nejen vedoucím odborného oddělení, ale také historikem a kurátorem sbírkových fondů. Dohodli jsme se, že muzeum má o ochrannou známku zájem. A tak jsem jim ji zaslala poštou.

Konzervátorka muzea známku odborně očistila. Poté byla zaznamenána v muzeu v chronologické evidenci pod přírůstkovým číslem 1496/2021.

JAKÝ PŘEDMĚT JSEM NAŠLA?

Jaký předmět jsem tedy našla? Jedná se o ochrannou německou známku z roku 1920.

"Osobně si myslím, že  byla připevněna někde na kostře pod řídítky, a to nikoliv kola, ale elektrického kola, tedy motokola, tedy stroje něco mezi kolem a motorkou," vyjádřil se Vašata. 

Takže žádný obyčejný bicykl, ale motokolo. Na tu dobu velký vynález!

Jak jsem se dozvěděla, tak se žádné informace o firmě, která by působila samostatně v Trutnově kolem roku 1920 ve Státním okresním archivu nenašly. Firma, která si nechala vyrobit tuto krásnou ochrannou známku působila tedy v Trutnově jen velmi krátce.

CO SE TEDY MOHLO STÁT PŘED 100 LETY?

Náš příběh se odehrál asi před 100 lety. V období Rakousko-Uherska, anebo krátce po vzniku Československa v roce 1918 se nějaký nadšený motocyklista vydal na výlet do severní části Čech, do Sudet. A zde se přihodilo, že se mu při namáhavém výstupu do konců postupně uvolnil jeden šroubek na ochranné známce kola. A poté i druhý. Majitel motokola si toho zřejmě nevšiml. A tak se stalo, že ztratil ochrannou známku ze svého velocipedu. Zřejmě se vrátil do východních Čech nach Trautenau, do Trutnova, zpět, ale ochranná známka zůstala dalších 100 let v severních Čechách ztracena a pohřbena v půdě. A já jsem ji pak našla.

CO KDYŽ NĚCO NAJDEME? JAK SE SPRÁVNĚ ZACHOVAT?

Kdosi z mých známých poznamenal, že jsem mohla předmět střelit na černém trhu. A ještě bych si vydělala! Mě tohle nenapadlo. Jak se tedy správně zachovat?

"Muzeum uvítá jakékoliv staré předměty, které byly vyrobeny v okrese Trutnov, a které tak dokumentují tento region. Samozřejmě uvítáme i další předměty, které se váží k tomu kraji a jsou dokladem jeho svébytnosti," uvedl Vašata. 

Jedná se tedy nejen o jeden předmět, ale viděno do budoucna, o naši společnou historii, kterou si budou moci další generace prohlédnout. Předměty dokumentují život našich předků. Tak pokud na něco narazíte, stejně jako já, zachovejte se prosím podobně. Pracovníci muzeí to ocení.

S přáním krásných letních dnů, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander