Fandíme našim klukům v hokeji jenom tehdy, když se jim daří?

Právě skončil další zápas na Mistrovství světa v ledním hokeji… Naše mužstvo hrálo proti Švýcarsku a musím smutně přiznat, že jsme prohráli 5:2. Prohra je jistě smutná a nemůžeme se z ní radovat, to chápu. Proč ale, když se nám nedaří, začínáme nadávat našim a lát jim, že to projedeme jako vždycky? Neměli bychom naopak zůstat věrní svému mužstvu  českých hokejistů a nelámat nad nimi hůl?

Zápas jsem nechytla od samého začátku, ale až od druhé třetiny. Švýcarsko nad námi momentálně vyhrávalo 2:0. Pak se ale stav velmi rychle změnil, protože náš hráč Jiří Hudler dal dva góly a na přestávku odcházeli naši s tím, že je stav vyrovnán na 2:2.

V poslední třetině jsme všichni, kdo jsme sledovali utkání před obrazovkami doufali, že další góly na náš účet přibudou a odejdeme z lední plochy jako vítězové. Ale jak už to bývá, nedařilo se. Nakonec jsme v poslední třetině obdrželi od Švýcarů další tři góly a prohráli jsme.

Nebudu se pouštět do hlubokých analýz, protože sleduji sport výjimečně a nebudu předstírat, že jsem sportovní analytik. Ale jedna věc mě na nás, fanoušcích, zaráží - a to při každém mistrovství světa v hokeji.

Pokud se našim nedaří, pak otáčíme proti našim, přestáváme fandit a nadáváme, jak jim to nejde a že to nikam nevede! Nutně si kladu tedy otázky: "Proč fandíme jenom tehdy, když se nám daří? Proč nemůžeme zůstat věrni a stát za našimi hokejisty v každé situaci?"

Letos jsem sledovala reakce na Facebooku. Ale předchozí roky jsem sledovala mistrovství světa mezi přáteli či s kolegy ze zaměstnání. Reakce však byly vesměs stejné. Velké zklamání z prohry. Přiznávám, že zklamání z prohry je jistě na místě, ale výroky typu: "Zase to prohrajeme! Jsou unavený! A kdy se konečně rozehrajou? Kdy se najdou? Kdy začnou konečně útočit?", si myslím naši hokejisté nezaslouží! Vždyť přece nehrajou tak, aby prohráli!

Myslím si, že je snadné fandit, když se daří. To je přeci jednoduché. Ale nebylo by možná na místě fandit i tehdy, když se nám nedaří?

Štěstí je konec konců vrtkavé. To, co se zdá jako v jednu chvíli naprostá prohra, se pak v dalších minutách hry může obrátit v náš prospěch a ve výhru. Vždyť jsme to již zažili! Připomeňme si např. některé zápasy v roce 1998 v Naganu…

Fotografie a linky:

www.flikr.com