Co dělat, když se vám prohánějí divocí prasáci pod okny?

V posledních letech se v naší zemi přemnožila divoká prasata. Myslela jsem si, že se mě tohle téma nebude týkat. Když jsem ale v noci uslyšela pod okny funění a chrochtání, zhruba tři metry od postele, pochopila jsem svůj omyl!

Zprávy o tom, že se přemnožila divoká prasata (říkám jim divocí prasáci) jsem slýchávala několik posledních let. Když jsem viděla zprávy v TV či natočená videa, byla jsem překvapená, ale nijak šokovaná. Upřímně mi bylo obyvatel, kterých se to týká, lítá.

Mně osobně se to nedělo a tak mě to netrápilo. Ostatně jsem si říkala, že když bydlím ve stotisícovém městě Ústí nad Labem, navíc v centru, tak se mě to ani týkat nebude. Ale mýlila jsem se! Všechno je jednou poprvé.

FUNĚNÍ A CHROCHTÁNÍ POD OKNY

Situace se změnila zhruba před týdnem, tj. druhý týden v září roku 2019. V noci kolem 3.30 hodin jsem se probudila a vydala se na toaletu. Napůl jsem spala, napůl jsem byla probuzená. Jistě to znáte sami. Jediné, co jsem si přála, bylo znovu padnout do postele a vydat se do říše snů. Když jsem si zalezla do příjemně teplého pelíšku a usínala, ozvalo se pod okny mého přízemního bytu podivné funění.

Vzhledem k tomu, že jsem měla otevřené ventilačky, jak v ložnici, tak v kuchyni, bylo slyšet všechno zřetelně. Před pár lety jsem řešila problémy s úchyláky, kteří se potulovali městem, nakukovali do přízemních bytů a okatě masturbovali. Tohle vyděsí každou ženu, která nemá zrovna vedle sebe muže. Několikrát jsem proto volala na pomoc městskou policii. Byla jsem tak vyděšená, že bych neusnula! I když strážníci nikdy nikoho nechytili, už jenom těch pár vřelých slov, která jsme spolu prohodili ve dveřích, mě uklidnilo. Navíc vždycky projeli několikrát ulici a prohlíželi s baterkami stromy a křoví v naší ulici.

Když se tedy ozvalo zafunění, hned mě napadlo, že se nejspíš jedná o neukojeného muže, kterého vehnaly do nočních ulic jeho naléhavé potřeby. Ovšem pak se ozvalo další zafunění doprovázené zachrochtáním.

PRASÁCI TŘI METRY OD POSTELE

Musím se přiznat, že jsem v posteli ztuhla a krve by se ve mně nedořezal! Divocí prasáci pod mými okny! Věděla jsem, že mě od nich dělí metrová stěna domu a poté okna s mřížemi (to je v tomto kraji již nezbytnost a je divný, kdo je na bytech v přízemí nemá), ale i tak jsem odhadovala, kolik metrů je ode mě dělí. Mám malý byt, a byť je tedy moje postel až na druhém konci pokoje, divocí prasáci, kteří se vesele proháněli pod mými okny ložnice, byli ode mě pouhé tři metry! To mě neuklidnilo! Spíš naopak!

KÉŽ BYCH MĚLA ZA MANŽELA MYSLIVCE…

Jsou chvíle, kdy si jako žena z celého srdce přeji, aby vedle mě stál muž. Například, když hovořím s oplzlým instalatérem, který mi lže do očí ohledně opravy, nebo když platím u pokladny a prodavačka mě nepokrytě okrádá a myslí si, že jsem tak hloupá, že na to nepřijdu. Právě té noci jsem si přála, aby se mnou postel sdílel manžel, který by byl myslivec! Je mi jasné, že by se nezvedl a nešel divoké prasáky vystřílet, ale jakožto muž znalý problematiky, by mě dozajista uklidnil.

Prasáci odběhli, ale usnout jsem nemohla, i když jsem se o to snažila. Vstala jsem a šla jsem se podívat z okna, zda je neuvidím na vlastní oči v akci, ale nepodařilo se mi to. Nakonec jsem se vrátila do postele a po modlitbě k Bohu, aby mě ochraňoval, jsem celkem rychle usnula.

ŘÁDĚNÍ DIVOKÝCH PRASÁKŮ V CENTRU MĚSTA

Druhý den, když jsem se probudila, jsem objevila nejen stopy divokého prasáka na mé zahrádce pod okny, ale hlavně výsledky jejich nočního řádění.

Doufala jsem, že se jednalo o ojedinělou noční akci, ale mýlila jsem se. Divocí prasáci se vraceli každý den po dobu jednoho týdne a ryli a ryli a ryli. Vlastně zryli každou zelenou plochu v naší ulici, před domem a za domem, ale i na celém sídlišti. Vyhýbali se jen některým místům, ale jejich logiku jsem nepochopila. Asi to žádnou nemá.

Když se vraceli každou noc a každé ráno jsem po nich nalézala další zničené trávníky a zelené plochy, začalo mě to zneklidňovat. Tohle totiž nemohla být práce jednoho či dvou prasáků, ale týmová práce mnoha jedinců.

JAK SE PREVENTIVNĚ CHOVAT, ABYSTE ODRADILI DIVOKÉ PRASÁKY?

Obyčejně jsem chodívala kolem 19. hodiny běhat, nebo do supermarketu, případně na večerní procházky. Teď si hlídám, abych byla doma nejdéle do půl deváté. Ve tmě se otáčím, jakmile uslyším zapraskání větvičky v houští, a když se vracím domů kolem lesů, tmavých keřů a nikde nikdo není, ani auta neprojíždějí kolem, tak se nahlas modlím k Bohu, anebo si prozpěvuji.

To jsem si nevymyslela, ale jedná se o rady zkušených myslivců. Prý se není třeba bát, ale mít se na pozoru určitě. Preventivně vytvářet hluk, aby divoký prasák, jako poměrně plaché zvíře, mělo možnost o vás předem vědět, nepřekvapili jste ho a ono mohlo bezpečně prchnout.

Nejlepší rady a praktické zkušenosti, co a jak si počít s divokými prasáky, jsem objevila zde:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/myslivec-radi-co-delat-kdyz-potkate-divocaka-na-jare-nebo-se-psem-to-muze-byt-neprijemne-28356

UŽ SE CHYSTÁ ODSTŘEL...

Když jsem o situaci hovořila se sousedy, zjistila jsem, že je situace trápí stejně jako mě. Jakmile padne tma, nikam se, pokud možno, nevydávají. Mají obavy, ale spíš jim vadí rozryté a nyní nevzhledné trávníky.

Soused od nás z domu mi říkal, že se nic nedá dělat, protože bydlíme v centru města. Do centra to máme z Ženíškovy ulice rychlou chůzí sedm minut. S tím jsem se odmítla smířit a zavolala jsem na Magistrát města Ústí nad Labem, na Odbor životního prostředí. Hovořila jsem se s úřednicí a říkala, že nejsem jediná, kdo k nim volá. Magistrát již oslovuje myslivecká sdružení a chystá se odstřel.

Ovšem problém je prý v tom, že divocí prasáci nejsou očipovaní a urazí až 50 km za noc, takže ti, kteří se mi prohánění pod okny, mohou být klidně z Teplic, Děčína nebo třeba rovnou z Německa (Drážďany mám od domu, co by kamenem dohodil).

Takže uvidíme, jak to dopadne. Již na jaře 2019 proběhla v Ústí nad Labem ve čtvrti Severní Terasa odstřelovací akce. Na panelovém sídlišti, které mám pět minut od domu, bylo zastřeleno asi pět prasáků.

Pokud byste však, moji milí čtenáři (dámy prominou), byli myslivci, a měli chuť si zastřílet a odvézt si sebou nějakou tu zvěřinu na gulášek, ozvěte se ústeckému magistrátu! Jsem si jistá, že vás přivítají s otevřenou náručí!

Někteří prasáci se vrhli na zahrádky.

Situace za domem.

A ještě jednou za domem.

Podél chodníku a silnice Hoření.

S přáním krásných podzimních dnů, pokud možno bez divokých prasáků, se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

H. R. Šiander