Smutný „úspěch“ blogerova dopisu presidentovi

Nic nezobrazuje komunisty způsobenou morální devastaci našeho národa lépe než velký zájem jednak zde publikovaného dopisu presidentovi, stejně jako podobně koncipované články ostatních blogerů na téma president Zeman. Z mlčící většiny jak vidno udělala totalita opravdu jen stádo ovcí, které muselo přes 40 let držet pusinku a krok. Kdepak dřív si dovolit kritizovat presidenta,  i za kritiku posledního soudruha úředníka přeci hrozil kriminál. Kdežto dnes, presidenta můžeme kritizovat jak je libo, a o úřednících už ani nemluvě. Opravdu? Opravdu můžeme kritizovat i úředníky jak je libo? Ale proč to tedy nikdo nedělá? Proč se každý zaměřuje jen na presidenta?

Odpověď je jednoduchá. Je to bezbolestné, zanadávat si na presidenta, a hlavně, nevyžaduje to žádné úsilí, žádnou energii. Zvláště když je národ pořád deformován totalitním drilem, a tak téměř nikoho ani nenapadne, že by se mohl sám pokusit o změny k lepšímu a nenechávat veškerou práci jen na presidentovi. Ani to nemůžeme mít lidem za zlé.

John Lennon koncem šedesátých let řekl, že potřeba otcovských figur je chybou předchozí generace.  Která měla představu, že za ni vše udělá otec, Bůh, nebo president. Dodal pak, že to je omyl, že my všichni jsme moc /power/, a tak jen na nás záleží, jaký budeme mít život, že za nás rozhodně nikdo nic nezařídí.

Pro nás to dnes platí ještě víc než pro tehdejší Velkou Británii, neboť naše země byla po roce 1948 neustále masírovaná kultem osobnosti presidentů i jiných politiků všeho druhu, „spřátelené“  cizozemské  nevyjímaje. Takže to máme většinou opravdu pod kůží, že vrchnost se musí poslouchat, že vrchnost je něco nadpozemského, nedotknutelného, a tato přehnaná úcta a přehnaný respekt přetrvává dodnes.

Toto ovšem běžnému čtenáři, tleskajícímu v diskusi pod blogem s dopisem pro presidenta už při nejlepší vůli dojít nemůže, to už je mimo jeho chápání, že ne president ale on sám by měl něco dělat. Jen si představme, že by každý ze snad již sto tisíců čtenářů dopisu i jeho dalších variant třeba v Lidovkách sám začal řešit jednu špatnost ve svém okolí, a ať nikdo jen neříká, že o žádné neví, každá z nás jich zná spousty. To by byl ale fofr, kdyby se najednou došláplo na sto tisíc zastupitelů a úředníků, to by bylo tóčo. Které by nezařídilo ani tisíc presidentů. Ale kdepak, všichni můžou být v klidu, vše pojede dál ve starých kolejích, trochu to jen teď odnese v diskusích president Zeman, ale desetitisíce malých presidentů si v klidu budou dál užívat svých funkcí k osobnímu prospěchu. Protože na ně si už nikdo netroufne, k těm si nikdo nic nedovolí, protože ti by se už za to mohli konkrétně pomstít, na rozdíl od Zemana.

Abych ale ukázal, že sám se snažím být jiný než současná mlčící většina, která sice už nemlčí pokud jde o presidenta, ale jinak je na tom stejně jako za totality, tak jeden malý příklad. Již několik let se věnuji malým presidentům na brněnském Magistrátu, a to primátoru Onderkovi a jeho technickému náměstkovi Mackovi, který je mimo jiné proslulý tím, že značnou část své pracovní doby věnoval po dlouhé měsíce úspěšné legalizaci své černé stavby na brněnské přehradě, to vše pochopitelně za souhlasu ostatních malých presidentů – zastupitelů města Brna.

Jedná se o již pět let trvající ostudnou exekuci ve výši cca čtvrt milionu za parkování vraku auta, na které Magistrát pořád trvá byť už i Nejvyšší soud rozhodl, že Magistrát v tomto případě pochybil mnohem víc než jeho bezbranná oběť, která se poté co jako podnikatelka v prodeji knih zkrachovala, a přišla o byt a ještě onemocněla prostě nedostatečně starala o to, že ji zmizel z ulice vrak auta. Kdežto Magistrát města Brna v čele s vysokoškolsky vzdělanými vrcholnými úředníky v plném rozmachu sil jako právě zmíněný primátor  Bc. Roman Onderka MBA  a jeho technický náměstek ing. Ladislav Macek, ten ji obeslal až po dvou letech a vůbec se neobtěžoval s tím, aby jí byla informace o odtažení auta opravdu doručena.  Jen  na okraj, v této věci zasedal již 4 x Městský soud, a jednou Krajský a Nejvyšší soud, což na nákladech stálo daňové poplatníky již statisícové částky.

Ani to však s Magistrátem nehnulo, a návrh na smír byl odmítnut. Ovšem pozor, za velmi pochybných okolností. Jak dokládá následující příloha, tak aniž by proběhla rozprava, tak pro Návrh na uzavření soudního smíru bylo 43 zastupitelů, včetně primátora Onderky: 

Ovšem následně přišlo Městskému soudu vyjádření, že Zastupitelstvo návrh na uzavření  smíru s žalovanou neschválilo, viz další příloha. Je tedy otázkou, co vlastně zastupitelé schvalovali,  či jestli se někdo nedopustil podvodu když omylem řekl Mgr. Huječkové, aby soudu oznámila, že Magistrát se smírem nesouhlasí.  V každém případě oněch 43 přítomných zastupitelů  projevilo  podivuhodnou míru apatie, když ani jednoho z nich nezajímal další osud této možná nejostudnější aféry brněnského Magistrátu vůbec. Ale možná to je jen apatie vynucená okolnostmi, kdy nikdo z nich nechtěl zbytečně dráždit primátora Onderku či náměstka Macka, prostě jim nechtěl lézt do zelí. Na revanš možná zase oni nekazí kšeftíky jim. Uvidíme co nám další soudní jednání ještě přinesou.

Ještě si dovolím podotknout, že sám nespoléhám na presidenta  ani pokud jde o vyšetřování činnosti StB za totality,  když v tom mám dokonce mnohem lepší výsledky než celý Ústav pro studium totalitních režimů, který přes svůj rozpočet 140 mil. ročně činnost StB zejména za normalizace moc nestuduje, a veřejnost o svém bádání  taky nijak extra neinformuje. Ukázka mého bádání je např. ZDE