Paní Nerudová, zaštiťující se v předvolební kampani svou nekomunistickou minulostí a "svěžím větrem" (jak také jinak, když jí v roce 1989 bylo kolem 10 let, že) a vehementně (a zcela oprávněně!) předhazující svým protikandidátům jejich kom. minulost, ihned po skončení 1. kola hlasitě podporuje jednoho z nich a doporučuje voličům, aby jej ve 2. kole volili! Podobně to udělali další, také původně velcí kritici obou finalistů, např. Hilšer, Diviš nebo Fišer.

Tohle mluví za vše a v historii posledních několika dekád něco podobného nemá obdoby.

Nejhorší je to, že se oprávněně tvrdilo, že na komunistické totalitě jsou nejhorší morální škody, protože ty se nedají napravit tak snadno, jako ty ekonomické. A tady to žel paní profesorka, jako jeden z vrcholných pedagogů, potvrzuje v přímém přenosu. Popsal jste to přesně, ovšem doplním ještě o to, že na brífinku měla na pódiu desítky a kolem možná i nějakou stovku náctiletých členů svého týmu, či mladých obdivovatelů, často slzících dojetím. A těm udělala školení, že je sice antikomunistka, ale když jde o korýtko, ke kterému by mohl pomoci jeden z komunistických kandidátů, či někdo z jeho týmu, tak je úplně v pořádku, když se k němu přivine, a udělá mu laskavost tím, že jej bude podporovat. Naschvál mrknu na její facebook, jestli na to některý její mladý obdivovatel ukázal.

Předhazováni minulosti starším ročníkům není fér. Kdyby paní Nerudova žila profesně v té době, měla by na výběr...buď by byla rektorkou, nebo by nebyla ve strane

Vy jste mě úplně zaskočil tou poznámkou, tak jsem ten článek teď zevrubně prošel, a nic. Pak jsem našel následující svou poznámku v diskusi, kterou jste měl možná na mysli? Jestli ano, tak bych neřekl že je to nějaké předhazování, jen snad drobná analogie, a hlavně, opravdu jen v diskusi. "Kdyby byla paní Nerudová tak zásadová, tak by se distancovala od obou. Jenže to by jí asi ztížilo výhodné možné uplatnění. Takže svým způsobem se chová podobně jako mnoho lidí za totality, třeba těch, kteří vstoupili do KSČ."

Trefný.

Oni ti exkomunističtí kandidáti mají prostě výhodu v tom, že spousta mladších lidí už ani pořádně neví, k čemu tady docházelo, a když něco zaslechnou, tak už tomu nevěří. Tak jediné co se dá nyní dělat, neustále trvat na prověřování a kontrole vrcholných představitelů, aktuálně tedy budoucího prezidenta. Ovšem paní Nerudová, místo aby veřejně zdůraznila tohle, jako nová krev, nezatížená totalitní minulostí, tak se místo toho s jedním z kandidátů spojila, a tak jen posílila řady extotalitních osobností. Tak kdyby kandidovala za pět let znovu, tak by byla zajímavá už jen tím, že je žena, ale nikoli, že by snad znamenala nějakou novou krev.

Dobře, potkalo Vás tedy štěstí.

Stejně jako pan Kohlíček níže, i já jsem byl překvapen tím oslím mostem, po němž jste se vydal až k Danuši Muzikářové. Zatímco Vás potkalo štěstí, mne citelně minulo volbou Václava Klause v čase, kdy byla naděje mít na Hradě Jana Sokola. Jak se to mohlo stát, že neuspěl člověk vzdělaný, filosof a současně demokrat? Jistě proto, že jsme, stejně jako dnes, žili v České republice, v níž si tehdy, stejně jako mnohokrát později, občané zvolili politiky mající jiné priority.

Jistěže by pro vývoj naší společnosti bylo ideální, kdyby i naše politická reprezentace , včetně prezidenta, byla ideální. Na druhou stranu, když uvážíme ten současný marasmus s hejnem politiků majících ne zcela čitelný postoj k vyhlazovací válce na Ukrajině, z nichž někteří dokonce působí jako slouhové Putina a mají podporu nemalé části občanů, zdají se být Vaše nároky snové. A nejen to. Za těchto okolností je možná tato společnost neschopna se shodnout na někom, kdo Vám vyhovoval. A není divu, když na ní usilovně pracují rozmanití šejdíři, demagogové, manipulátoří i petrohradští trollové bez překážek a bez hranic.

Nejde mi o to, aby mi někdo stopro vyhovoval, v tom máte pravdu, že to je nemožné, ale pořád upozorňovat na to, že je třeba takové kandidáty s minulostí neustále kontrolovat. Jenže to paní Nerudová odmítla, a hned se k jednomu přimkla.

Já opravdu nevím, jestli paní Danuše Nerudová tuší či netuší, že v naší zemi žila Danuše Muzikářová. Pokud se jí na ní nikdo nezeptal a nedostal negativní odpověď, tak je spekulativní něco takového tvrdit. Snažil jsem se v článku nalézt alespoň onen pověstný oslí můstek mezi osudy obou Danuší, ale nic. Zjevně jen shoda v křestním jménu - jinak nic. Při vší úctě: proč by právě o ní měla hovořit? Jenom kvůli tomu, že se stejně jmenovala? To je dost padlé na hlavu. Co jí autor vlastně vytýká? Aha, podporu Petra Pavla. Podporu, kterou vyslovila poté, co neuspěla v prvním kole. Pokud by uspěla, podporu by mu logicky nevyslovila. Čili autor by měl naopak litovat, že nespěla - pak by neuslyšel, co uslyšet nechtěl. Fakt jsem se snažil najít v článku myšlenku, ale byla to marná snaha...

Myslel jsem, že je to dostatečně jasné v tom smyslu, že když se paní Nerudová distancovala napřed od totality, tak měla být zvláště před svými mladými spolupracovníky a obdivovateli konsistentní, a nebratříčkovat se najednou s jedním exponentem minulého režimu. Kdyby byla opravdu osobností, tak se distancuje v tom smyslu, podobně jako Bašta, že nemá v druhém kole na výběr, a tak nikoho volit nebude. To jsem zmínil v článku: "Takže najednou provádí paní Nerudová úžasný veletoč, a už bere aspoň jednoho totalitního kandidáta na milost, a dokonce téměř jako prezidentka oslovuje národ a radí mu, koho má volit." Pořád je třeba právě v Brně dost pamětníků vraždy Danuše Muzikářové, a ti třeba nepotřebují, aby jim někdo doporučoval jako prezidenta někoho, kdo vstoupil dobrovolně do ozbrojených sil, které vraždily své spoluobčany. Paní Nerudová prostě mohla poznamenat, že pro ni je pan Pavel menším zlem, ale nerozplývat se ještě nad ním extra, že zvítězil demokraticky. Snad veškerá umístění byla dosažena demokraticky, nebo snad ne?

Danuše N. se nechá zaparkovat do senátu.

Asi máte pravdu, vypadá to, že se jí mezi mocipány i v médiích velice zalíbilo.