Michael Kocáb si asi dovolil už hodně

Když na stanici ČRo Plus řekl: "Prezident s komunistickou minulostí? Plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu," a dodal: "Naprosto nepřijatelné a zklamání, že je tady 70 % voličů, kterým nevadí komunistická minulost."

Svůj názor Kocáb zdůvodnil mj. ještě takhle: "Jestliže je to skutečná kontemplace a vnitřní usebrání a pochopení toho, že jsem zhřešil, musím z toho vyvodit i určitou konsekvenci, která mi říká: nebudu se tlačit na první místo ve státě, protože rozdělím společnost." Za to si vysloužil spoustu ataků, na což reagoval v MFDnes i Václav Teichmann následující karikaturou:

Lví podíl Michaela Kocába na odsunu sovětských okupačních vojsk po více než dvaceti letech jistě nikdo nezpochybňuje. Možná ale udělal v poslední době chybu v tom smyslu, že určitý podíl na jejich odchodu nepřiznal také třeba tehdejším důstojníkům ČSLA. Jistěže drtivá většina tzv. záklaďáků sametovou revoluci přivítala, snad s výjimkou pohraničníků, takže z té strany žádné nebezpečí pro sametovou revoluci nehrozilo. Ale neméně důležitá byla v tom smyslu i pomoc právě tehdejších důstojníků.

Každý, kdo musel v době sovětské okupace absolvovat základní vojenskou službu, tak věděl, že důstojníci museli udržovat těsné styky se sovětskými okupanty. Nejen služební, ale i družební, během pořádání pravidelných akcí s příslušníky i rodinami sovětských vojsk u nás. A pokud po listopadu 1989 při takových družbách svým sovětským, tehdy spolubojovníkům, naši důstojníci trpělivě vysvětlovali, že  jejich bratrskou pomoc už nepotřebujeme, tak možná přispěli k demokratickým změnám u nás víc, než je dosud známo. Když tohle dosud opomíjeli naši slovutní historici, možná škoda, že to nepoznamenal třeba právě Michael Kocáb. Jistě by se na něj aktuálně tolik neútočilo.

Kocáb jistě není sám, kdo není z nynějšího výběru právě nadšen. Ale někoho zvolit musíme, a tak možná přijde na závěr vhod jedna drobná rada. Když už skončila kontaktní kampaň, tak se třeba bude hodit jedna starší, ale pořád platná zkušenost z USA. Kterou můžou podle gusta využít oba tábory, takže stran kampaně by mohl být tento článek fair play.

Když jednou vrcholila kampaň v USA, přepadnul reportér demokrata s republikánem, se záměrem, dostat z nich bez přípravy to, jak si sami počínají při ovlivňování svého okolí. Republikán odpověděl, že když jede třeba taxíkem, dá řidiči pět dolarů dýško, a řekne mu, aby volil republikány. Demokrat zase poznamenal, že po jízdě taky řekne řidiči, aby volil republikány, ale dýško nedává žádné.