Na Indiány z Větrova byl dnes i Jan Palach krátký

Lehce po patnácté hodině končily na ČT 2 dva pořady věnované památce Jana Palacha- Akce Hrob o tom,  jak se Husákovští normalizátoři snažili dělat vše pro to, aby jméno Jana Palacha bylo zapomenuto, a potom děsivý dokument o tom, jak československé ozbrojené složky mlátili naši mladou generaci v průběhu Palachova týdne. Mezitím ovšem na ČT 1 začal dojemný příběh o partě kluků z dětského domova Větrov nedaleko státních hranic. Není pochyby o tom, kterému pořadu dali i mladí diváci přednost. Příběh o přátelství a snaha kluků zachránit život psu Rankovi musel nutně vyhrát nad pořady o tom, jak nějací policajti měli s mládeží už potyčky opravdové.

Potud vše zdánlivě v pořádku. Jediný problém je v tom, že film, který ČT na svých stránkách označuje jako „Český film o klukovských šarvátkách a ceně opravdového přátelství (1979)“ má jednu vadu na kráse, a to že v něm „sehraje důležitou roli i blízká posádka Pohraniční stráže a vysloužilý pes Rank…“  Nikdo z posádky naštěstí ve filmu nehoní žádné narušitele, byť vojáci jsou zachyceni i na strážní věži, kde si ale všimnou jen kouřových signálů party kluků. A když jeden z nich pak osloví velitele útvaru „soudruhu podplukovníku“, je jím hned opraven s tím, že mu může říkat „strýcu“.

 To vše jen dokládá, jak je naše vyrovnávání se s minulostí složité. Paradoxně opakované výtky sklízí pouze neustálé uvádění Majora Zemana, když svým způsobem je mnohem škodlivější uvádění těchto dětských filmů. Dětem se tak zafixuje, že ti pohraničníci byli naprosto báječní kluci a kamarádi, co měli navíc velice rádi zvířata. Což je sice v drtivé většině pravda, aspoň pokud šlo o záklaďáky, ovšem až na to, že občas někdo z nich zastřelil někoho, kdo utíkal na svobodu.

 Janu Palachovi se jeho oběť často vyčítá, ovšem kdyby se rozhodl pro jinou cestu odporu, a pak by třeba chtěl dva roky po podpisu Charty utéci na svobodu přes hranice, tak by ho taky mohl zastřelit někdo z těch sympatických pohraničníků, jak byli ukázáni v jinak skvělém filmu. Což už si spojí zřejmě velmi málo diváků.  

 Co ale s tím?  Zakázat takové filmy? To jistě ne, ale chtělo by to opravdu neustálou osvětu, případně točit filmy o totalitě pokud možno ještě lepší.  Nesmíme zapomínat, že totalitní Československo bylo včetně svých představitelů opravdu velmi silnou značkou. Která jak vidět pořád přetrvává. Zdaleka ne jenom ve filmech.