Nekonečné čekání pacientů. Nejenom na operace.

České zdravotnictví v tomto roce prodělává skutečnou informační smršť. V reálné praxi se celkem nic nemění již léta, ale těch novinek, které nám oznamují "šokovaní" novináři je opravdu přehršel. Zajímavé je že to, co nám emotivně oznamují z medií není žádné překvapení  málem ani pro poslední pomocnici ve zdravotnictví ani pro většinu pacientů. Poslední „objevné“ zjištění byl žebříček nemocnic který opět nic nevypovídal ( http://selucky.blog.idnes.cz/c/222565/Uz-to-demaskovali-kdo-leci-dobre-a-kdo-ne.html ).

V dnešních mediích je záplava informací, jak dlouho se kde čeká. Seznamy jsou omezeny jenom na nemocnice přímo vlastněné státem, tedy v podstatě na dnešní fakultní nemocnice. Čekání je převážně na plánovatelné výkony (tedy odložitelné ) mezi nemocnicemi se liší  v měsících až v letech. ( http://www.tribune.cz/clanek/24574-muzeme-operovat-casteji-ale-nikdo-nam-to-nezaplati http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/vyhledat-nemocnici-podle-cekacich-dob-pomuze-webova-sluzba-462025 ) Pacienti to vědí a většinou se zlobí na své lékaře. V novinách psali (dříve) , že se nečeká a vy mě tady necháváte čekat týdny! (měsíce nebo léta!! ). Také se těžce vysvětluje, že soused čekal polovinu času než  pan ten či onen. Dnes se už o tom píše, je to podle pojišťoven a jimi konkrétně nastavenému limitu pro tu či onu nemocnici (pokud v tom není jiný problém). A ten se může podstatně lišit.  Tento fakt se již propral v mediích a je také patrný na zveřejněných žebříčcích- uvádějí  třeba 6-11 měsíců…. Asi podle toho, kdo je kde pojištěn.  Bajky o tom, že se to dá s pojišťovnou vyřídit jsou jenom bajky, pro zdravotníky je to opakovaně  vyjednávaná otázka se zdůvodněním- nejsou peníze, limity musí být.

Rady dnes zveřejněné  jsou také z říše pohádek a bájí. Jeden ze šéfů FN soudí, že pokud by si operaci pacient zaplatil celou, nemusí čekat. Nějak zapomněl říct, že operace, o které mluví je i materiálově náročná a že stojí desítky až nějakou stovku tisíc. Kolik asi tak pacientů si to může zaplatit cash?

Další opravdová hvězda komplexních informací je mluvčí jedné z pojišťoven. „Mají ještě druhou možnost – zajet si do jiné nemocnice“. Pacient jistě může jít k operaci jinam. Tedy nejlépe z vlastního svobodného rozhodnutí. Má to ale několik háčků. Operace by měla vyplynout z předchozí léčby, z poznání  a navození důvěry mezi pacientem a lékařem.  Není to přece „kus ve fabrice“! Nebo je? Možná jak kde a jak pro koho. Taky pan mluvčí pozapomněl národu oznámit, že pojišťovny platí sanitku jenom do nejbližšího zařízení, kde takovou péči poskytují, takže mimoregionálně ne. Musel by si ji každý zaplatit sám. Existuje i otázka následné péče, kontrol, případných posudků, řešení  neschopnosti nebo ev důchodů- nejlépe tam, kde pacienta operovali, kde o něm nejvíce vědí, takže ano. Může jet jinam. Ale také tam bude následně jezdit. Za své. A to je podstatný argument ke zvážení pro mnoho pacientů.

Peníze nejsou a nebudou, bude hůř. Proto je dobré, že je snaha to řešit. Tak, aby solidní zdravotní péče byla dostupná každému řadovému občanovi. Jsme přece v Evropě. Čekání na operace  je v mnoha státech Evropy (ze západních výrazně třeba v Anglii) . V rámci základní zdravotní daně. Ale pro část obyvatelstva s nadstandardním pojištěním jsou stejně jako pro platící cash dostupné služby  okamžitě. A také jsou v rámci základní daně limity čekání nastaveny zákonem (nebo předpisem) a nesmí přesáhnout určenou dobu. Ono to má jistou logiku. Protože jestli operaci udělají v Horní Dolní, nebo třeba ve  Lhotě je pro systém jedno. Tak jak tak ji zaplatí. Nebo ne? Proč by pak měl pacient jet přes celou republiku k operaci, když tam i onde ji pojišťovna zaplatí a pacient tam musí jít nikoliv  ze svého svobodného rozhodnutí?

Chystají se změny a přejme si, aby byly k lepšímu. Hloupé je, že díky politickým bojům neexistuje solidní veřejná diskuze co ano a co ne, co za to a kde peníze vzít. Politici o tom sami z pochopitelných důvodů nehovoří a novináři se jich neptají (viz uváděné články a problematika). Jdou jenom po povrhu a papouškují okrajové záležitosti bez toho, aby byli schopni logických dotazů pod kůži nebo zjištění alespoň základních informací. No co, když to konzumentům stačí?

Ptejte se ale svých politiků, když se novináři neptají. Jak chtějí zajistit to či ono. Jak to bude dál. Jestli raději stíhačky nebo komplexnější péče. Kde se ztrácejí peníze a co proti tomu dělají. Jistě vás napadne spousta dalších podstatných dotazů.

Čekání je problém medicínský, lidský a ekonomický. Dlouhé čekání, když pominu lidské problémy, bolest a medicínské komplikace je také zásadní problém ekonomický. Odložená operace je nakonec dražší, než provedená v optimálním čase. Má víc komplikací, déle se maroduje, déle se doléčuje, pacienti v mezičase potřebují léky,  sociální služby a na doléčení třeba lázně. Výsledky také budou asi v průměru horší. Pokud by někdo spojil náklady zdravotní a sociální, tak se toho rychle dopočítá. Tedy pokud by nebral jako cíl jenom  letošní business plan.

Nekonečné čekání na komplexní férové informace v souvislostech neskončilo. Určitě ne ve zdravotnictví a v našich médiích píšících o zdravotnictví.